Prosinec 2009

Happy new year!!!!

31. prosince 2009 v 16:44 | Yominis |  Ostatní

Tak vám všem přeju všechno NEJ do nového roku!

Zkrátím tenhle článek, i když jsem původně plánovala napsat ho bůhvíjak dlouhý... ale nakonec mi to nevychází časově.
Musím totiž ještě uklidit koupelnu, pokoj a chodbu a povléct peřiny, aby holky spaly v čistém. A pochopitelně se připravit.
Silvestrovská jízda začíná před sedmou.







Tak si tu slávu koukejte taky pořádně užít, ať pak nelitujete, že jste zůstali zalezlí doma, jenom jedli chlebíčky a dívali se společně s babičkou na novu.

Je čas se bavit!

Hezké prožití večera/noci/rána vám přeje
Yominis

Nightwish - Nemo

30. prosince 2009 v 20:28 | Yominis
Tak, sladkého už bylo dost a je čas na něco temnějšího a drsnějšího (a otevřeně taky mnohem zdravějšího a příjemnějšího na poslouchání).
Jak já Nightwish miluju...
Věřte mi, že po všem tom učení není nic lepšího, než si pustit Nightwish, zavřít oči a jenom se nechat unášet skvělou hudbou...
A jakou lepší písničku si jde vybrat než moji nejmilovanější?
Tady je:
Nightwish: Nemo
Lyrics:
This is me for forever
One of the lost ones
The one without a name
Without an honest heart as compass

This is me for forever
One without a name
These lines the last endeavor
To find the missing lifeline

Oh how I wish
For soothing rain
All I wish is to dream again
My loving heart
Lost in the dark
For hope I'd give my everything

My flower
Withered between
The pages two and three
The once and forever bloom gone with my sins

Walk the dark path
Sleep with angels
Call the past for help
Touch me with your love
And reveal to me my true name

Oh how I wish
For soothing rain
All I wish is to dream again
My loving heart
Lost in the dark
For hope I'd give my everything

Oh how I wish
For soothing rain
Oh how I wish to dream again
Once and for all
And all for once
Nemo my name for evermore

Nemo sailing home
Nemo letting go

Oh how I wish
For soothing rain
All I wish is to dream again
My loving heart
Lost in the dark
For hope I'd give my everything

Oh how I wish
For soothing rain
Oh how I wish to dream again
Once and for all
And all for once
Nemo my name for evermore

Nemo my name for evermore

btw... Miluju tu část, kde se zpívá
"Nemo sailing home... Nemo letting go..."
Geniální

Změna stylu psaní

28. prosince 2009 v 22:53 | Yominis |  Ostatní
Tak vzhledem k tomu, že se poslední dobou nějak nedokážu dokopat k tomu, abych sem psala nějaké pořádné (tzn. dlouhé) články, rozhodla jsem se to vyřešit následovně:
Prostě sem budu psát krátké vzkazy a blbosti z mého každodenního života a občas to doplním nějakou písničkou nebo delším článkem.
Jinak fakt nemám šanci stíhat.






Učím se totiž jako mourovatá na zkoušky.
A uznávám, že už začínám mít lehce hysterickou náladu, protože prostě nestíhám, nic neumím, pořád mě od učení něco ruší a navíc jsem ještě nervózní kvůli tomu, že si mamka ošklivě zlomila nohu, takže jsem vystresovaná kvůli jejímu zdraví a navíc nám najednou chybí opěrný bod celé rodiny a my musíme všechno zvládat sami.
Snad bude brzy v pořádku...




Takže se omlouvám, pokud budou moje příští články krátké a zmatené, protože příštích pár dní až týdnů (zkouškové mám až do února) prostě budu zmatená a mít málo času.
Tak se zatím mějte krásně a užívejte si vánoční prázdniny líp než teď já.
Yominis

Už vím jak zachránit Alfréda před umrznutím

18. prosince 2009 v 19:37 | Yominis |  Mazlíčci
Vrtalo mi to hlavou celou tu dobu a při balení věcí domů mě to najednou napadlo. Přitom je to jednoduché jak facka. Při balení jsem totiž váhala, jestli mám s sebou brát i moji ohřívací láhev ve tvaru tučňáka. A pak jsem dostala tu geniální myšlenku, že Alfrédovi vyrobím jeho vlastní ohřívací láhev.
Teda vyrobím... prostě napustím do PET flašky teplou vodu a šoupnu ji do kabelky, kde povezu i Alfréda.
Problém vyřešen, má genialita opět potvrzena.




Takže už jenom zbývá... najít nějakou PETku.
A vzhledem k tomu, že jsem dneska vynášela plasty...
*ideál o genialitě se hroutí a nastupuje krutá realita tuposti*

Dnešní oběd aneb jak udělat chutnou omeletu

18. prosince 2009 v 19:19 | Yominis |  Bento & další jídlo
Dneska je byl poslední den, kdy jsem obědvala na koleji, než začnou vánoční prázdniny.
Takže jsem prošantročila ledničku a svoji minispižírnu a vybrala všechno, co by tak dlouhou dobu bez mojí přítomnosti nepřežilo, nebo naopak mohlo začít žít vlastním životem.
Vznikla z toho zajímavá směs:
půlka cibulky
kousek mrkve
zbytek uvařených brambor ze včerejšího oběda
dvě vajíčka
kousek zelené papriky
cca 1/4 hermelínu
A co s tím? Papriku jsem rychle strčila do pusy a ze zbytku jsem si vyrobila výbornou a hlavně jednoduchou omeletu.

Nejdřív jsem osmažila na kostičky nakrájenou cibulku
Pak jsem přihodila na kousky nakrájené brambory a mrkvičku a všechno trošku prosmažila
Pak jsem to zalila rozšlehanými vajíčky, do kterých jsem přidala trošku koření (pepř, grilovací koření a bylinkovou sůl) a z obou stran usmažila.
Pak už jsem jenom na ještě horkou omeletu naskládala na kousky nakrájený hermelín, dozdobila kečupem a Hurá jíst!!
A řeknu vám, byla to mňamka. Na oběd toho bylo tak akorát, nebyla jsem ani přecpaná, ale hladem jsem rozhodně taky netrpěla.
A kuchyň je připravená na můj odjezd.




Přeju všem veselý začátek vánočních prázdnin
Yominis

Hmyzí postřik a slimák Alfréd

18. prosince 2009 v 10:42 | Yominis |  Mazlíčci
Tak právě teď se zavřely dveře za chlápkem, co nám dělal na koleji postřik proti hmyzu. Ne že bysme tu nějaký měli, ale dělá se to preventivně každý rok..
Pochopitelně jsem ho přišla přivítat rozespalá a v pyžamu.
(Pardon, po ránu vypadám fakt děsně)
Naštěstí byl za dveřmi milý postarší pán, který asi už zažil celé hromady matfyzáků v mnohem horším (v některých přípacech i trvalém) stavu. Takže to nijak nekomentoval, jenom pozdravil a dal se rovnou do díla.
Ale trošku se asi lekl ve chvíli, kdy jsem zjistila, že míří s tou příšernou hadicí do kuchyně. Rychle jsem ho předběhla, sebrala z kuchnské linky malou krabičku a vyděšeně jsem ji před ním chránila vlastním tělem.

"To si jako myslíte, že vám chci ten jed nastříkat do čaje?" zeptal se trochu zmateně.
"Ne, jenom se snažím zachránit svého slimáka" odpověděla jsem a bylo mi úplně jasné, že jsem parádně zrudla.
"Slimáka? Nemáte náhodou španělskýho?"
Že by chovatel slimáků? Pomyslela jsem si s nadějí...
"Ne, jenom obyčejný zahradní. Slimáček síťkovaný."
"Já ty mrchy zabíjim, jak to jde, nakládám je do soli a vy je chováte?"
Ou. Teď už jsem krabičku opravdu tiskla k sobě a opatrně po očku koukala na pána, jak čile pobíhá po buňce a rozprašuje jed.
"Ale on je v krabičce a já ho na cizí okurky nepouštím..."
"Hm... Tak nashledanou."
Fajn, asi kamarádi nebudeme.





A když už jsem u Alfréda...
Nevěřili byste, jak moc vyrostl. S pusou otevřenou dokořán jsem se dívala na jeho staré fotky z doby, kdy jsem si ho pořídila.
Od té doby se zvětšil asi 5x.








No, jen se na to podívejte sami. Je to docela síla.

Takhle vypadal jako mláďátko:
(Porovnejte ho třeba s tím kamínkem. Myslím, že Alfréd tehdy měl něco okolo 1cm délky)

A takhle vypadá teď:
Ano, to obrovské roztáhlé je opravdu Alfréd. Když chce, dokáže se roztáhnout i na délku 6cm.
Asi ho dobře krmím. ^_^

Jenom se teď bojím cesty. Venku je zima až praští, všude sníh a teplota bůhví kolik pod nulou. A v tomhle počasí mám převézt Alfréda domů.
Nemůžu ho tu nechat samotného přes Vánoční prázdniny, ale jak zařídit, aby mi po cestě neumrzl, nevím.
Asi ho budu zahřívat vlastním tělem...

Bude mi špatně

17. prosince 2009 v 19:39 | Yominis |  Bento & další jídlo
...a to si asi nedělám legraci. Jenom takový cvok jako já si může na večer udělat přes půl litru čokoládového pudinku a ještě horký ho do sebe hodit.
Chvilku se člověk cítí fajn.




Ale teď už doslova cítím, jak mi těžkne žaludek. A těžkne a těžkne...
Doufám, že zůstane jenom u toho.




Ale pravdou je, že já jsem v tomhle ohledu docela odolná.
Je to pár dní zpátky, co jsem jedla tuňákový salát s dva týdny prošlým jogurtovým dresinkem.
A pořád žiju.
Mě hned tak něco neskolí. ^_^y
Takže asi půjdu vyškrábnout, co zbylo v kastrolu ^_~
Zatím se mějte krásně,
Yominis

Změna designu

16. prosince 2009 v 1:46 | Yominis |  Ostatní
Tak k tomu konečně došlo.
Ano, omrzela mě černo-bílá klasika a rozhodla jsem se pro barvičky.
Sice jich nebylo na výběr tolik, pokud jsem chtěla, aby to ladilo se záhlavím a nezaniklo na černém pozadí (a ani jednoho z toho se zatím vzdát nehodlám), ale s výsledkem jsem spokojená.
I když změna skoro není vidět :-P
A co si myslíte vy? Bylo to lepší předtím? Nebo teď?
Jsou lepší barvičky nebo černo-bílá?

Nadkolenky jsou v módě a basta!

3. prosince 2009 v 23:59 | Yominis
Všichni mi pořád dokola opakují, že nadkolenky nejsou v módě a že je nikdo nenosí už dobrých 10 let a co blbnu, že se mi to líbí chci se je na sebe vzít. Tak jsem se zamyslela a říkám si:
Zatraceně, vždyť já je vidím každou chvíli na Óčku...
Trošku jsem youtubovala a taky že jo.
Takže tady to máte. Já se přece inspiruju lookem Madonny a Mariah Carey. S Tanaka Reinou nebo Michishige Sayumi to přece nemá vůbec nic společného...




Nu, pokud chcete, podívejte se pod perex, kam dávám ukázky videí západních zpěvaček, které ve svých videoklipech mají právě nadkolenky nebo kozačky nad kolena.
Enjoy ^_^y
|| ||
\/ \/

Včerejší večeře

3. prosince 2009 v 13:12 | Yominis |  Bento & další jídlo
Já vím, už jsem s tím jídlem otravná, ale nebojte se, o víkendu vám dám pokoj, slibuju




Ale když už jsem si dala tu práci si včerejší večeři vyfotit, byla by škoda ji sem nedát.
Zase je jenom jednoduchá, ale myslím, že na kolejní podmínky dostačující.
A hlavně mi zvedla náladu




Možná to bude znít divně, ale hrozně se mi líbí, když se na mě jídlo směje.
Vám ne?
Je to jenom:
osmažené vajíčko
paprika
na pánvičce opečený toust
do křupava udělané krutony
kečup




Mňam

Právnické svačiny 2.-4.

3. prosince 2009 v 13:05 | Yominis |  Bento & další jídlo
Vzhledem k tomu, že mě nadšení ještě neopustilo, můžu vám ukázat další fotky mých svačin. Tentokrát už nejsou nudně hnědé, ale zase je tam samá červená.
Nemůžu za to, že zelené papriky v Albertovi vypadaly fakt hnusně.




I tak jsem ale se zásobami udělala, co jsem uměla. A tohle je výsledek. Předem říkám, že mi všechny moc chutnaly a už se těším, až si vyrobím další.
Jenomže v té už bude muset být maso. *šílený výraz masožravce*








Svačina č.2
Vypadá to asi hodně rozdrobeně, ale věřte mi, že to bylo výborné.
Bylo v tom:
rajčata
červená paprika
hermelín (trojuhelníčky a srdíčka)
mrkev
z tmavého toustového chleba vykrojené různé tvary a namazané pomazánkovým máslem
celé zasypané nastrouhanou nivou

Svačina č.3
A je v ní:
těstoviny s nivovou omáčkou
rajčata
mrkev
paprika
Jednoduché, ale díky těm těstovinám dobře zasytí...

Svačina č.4
Uznávám, že tady toho není moc, ale neplánovala jsem ji místo oběda, takže bez problémů.
Obsahuje:
rajčata
mrkev
vajíčko
toustový chleba se smetanovým sýrem
červená paprika (vyrábět ty tvary mě opravdu bavilo ^_^d)

Tak co na ně říkáte?