Listopad 2011

Teče voda, teče a Větře větříčku aneb Když se daří, tak se daří...

17. listopadu 2011 v 4:06 | Yominis |  Střípky z mého života
Ne, tohle není přednastavený článek.
Skutečně chvilku před čtvrtou sedím u počítače a píšu.
A ne zrovna nadšeně.
Sladce jsem se totiž oddávala snění, když mě najednou probudil zvuk, jako když uniká vzduch z PET flašky, jenom mnohem hlasitější.
Jala jsem se tedy hledati příčinu toho šíleného syčení.
Plyn unikající prasklinou ve zdi.
No paráda.
Okamžitě mě napadlo několik katastrofických scénářů, jeden horší než druhý. A v tu chvíli jsem v praxi rovnou dokázala, že "když jste přesvědčeni, že s vámi má být něco špatně, tak to tak i bude." Již po několika vdechnutích lehce zasmrádajícího vzduchu se mi začala motat hlava a třást kolena.
Dokolíbala jsem se tedy ke kolejnímu telefonu a protože v telefonním seznamu nic takového, jako pohotovostní služba napsáno nebylo, zavolala jsem na vrátnici.
Nikdo to nezvedal.
Po druhém marném pokusu jsem to vzdala, hodila si přes pyžamo, mikinu, na nohy moje milované růžové bačkory z Ikea a hurá na tu zatracenou vrátnici osobně. Hned po vylezení z pokoje mě čekala chodba plný notně opilých spolukolejníků, kteří se zřejmě rozhodli oslavit svátek koleje (17.listopadu). Tak jsem mezi nimi proplula ke schodišti a hurá dolů.
Nakonec se ukázalo, že si paní vrátná odskočila na záchod. Zavolala jsem si tedy rovnou od ní do velína, kde už měl být nějaký ten opravář. A hádejte co?
Nikdo to nezvedal.
Tak mi paní poradila ještě jedno číslo (hádám, že to bylo na správce druhé budovy), kde mi to konečně vzali, značně se podivili mojí teorii o unikajícím plynu (protože v celé koleji nic na plyn není, i sporák máme elektrický), nicméně jsem asi zněla dostatečně nešťastně/naštvaně/nevyspale, tak slíbili, že se přijdou podívat.
Po cca 10 minutách se mi skutečně u prahu zjevil sympatický chlápek v monterkách, který se přes celý pokoj podíval na zeď, prohlásil: "Je to v prdeli. Je to topení. Zkusíme to vypnout." Vrátil se pak ještě 2x, aby zkontroloval, jestli pára (která byla tím záhadným strašně jedovatým plynem) ještě pořád syčí.
Syčela.
Ale chlapík byl veselý, tak mi aspoň trošku zlepšil náladu. Taky mě zasvětil do chodu věcí. Ta pára v pokoji prý není nic v porovnání s proudem vody, který se zrovna valí po stěně budovy ven.
Není nad škodolibou radost, že jinde je to horší...
No, nakonec to dopadlo tak, že jsem se obalila dekou, sedla si na postel (stůl je moc blízko stěně), notebook si dala na klín a dala se do čekání na ticho.
A víte co?
Ono konečně přišlo.
Právě teď.
Poprvé za celý večer něco, co se povedlo. Ještě počkám pár minut, abych zjistila, zda se nejedná o ticho před bouří a pak se možná pokusím znova usnout.

PS: Ne, nespím s copánky na hlavě. To jsem se jenom nudila před příchodem opraváře.
A ano, já sama vím moc dobře, jak vypadám nenalíčená, násilně probuzená, naštvaná a nevyspalá... Tedy pochopitelně úžasně, jako vždycky. Za to, že tomu tak na téhle fotce není, může to hrozné světlo a nekvalitní webka.
.

Kolejní Kuchařka

15. listopadu 2011 v 14:13 | Yominis |  Ostatní
Konečně jsem se k tomu dokopala a založila si blog se zaměřením na vaření.
Nebudu tam dávat benta ani nic podobného, ale (jak už název napovídá) jednoduché a levné recepty, které bude schopný uvařit i někdo, kdo s tím nemá žádně zkušenosti.
Nikde na netu jsem totiž podobný souhrn kolejních receptů nenašla.
Tak jsem se rozhodla vytvořit si svůj vlastní.
Doufám, že bude aspoň někomu užitečný.

Kolejní Kuchařka


Jak jsem spáchala genocidu

14. listopadu 2011 v 16:45 | Yominis |  Mazlíčci
Genocida
"Úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny."

Ano, přiznávám, provinila jsem se.
Zabila jsem přesně 134 dětí, přičemž důvodem k tomuto hroznému činu byl jak jejich rodinný původ, tak především druh, ke kterému patřily. Myslím, že ta jejich roztomilá očka mě budou pronásledovat ještě hodně dlouho ve snech....


Jak by vypadaly značkové kondomy

2. listopadu 2011 v 20:54 | Yominis |  Ostatní
Většinou sem nedávám nic, co vytvořil někdo jiný, ale tentokrát si nemůžu pomoct.
Doporučuji se podívat!
Zajímavé, jak takové nevinné slogany dostanou úplně jiný význam...
Osobně hodnotím jako nejlepší Pokemon.
Pochytej je všechny!

JAK BY VYPADALY ZNAČKOVÉ KONDOMY