Září 2012

Škodolibost je moc ošklivá věc

19. září 2012 v 23:01 | Yominis |  Střípky z mého života
Pamatujete, jak jsem tu psala o mojí posedlosti pravidelností, co se jídla týče? (Tady)
Tak nedávno jsem si dělala tousty a zůstal mi v balení poslední plátek sýra.
Tak jsem ho po malých (a stejně dlouhých i tlustých) proužcích ujídala.
Načež přišel taťka a kus si utrhl.
Když jsem mu nešťastně vysvětlila, že teď to budu muset zase zarovnat, abych mohla dál jíst po proužcích, víte, co udělal?

Taťka: "Tak, to jsem zvědavý, co s tím uděláš teď!"





...

Ještě aby to fungovalo...

19. září 2012 v 18:19 | Yominis |  Ostatní
Je krásné, že blog.cz konečně zavedl možnost vytvořit podsložky v rubrikách.
Ale krásnější by bylo, kdyby to skutečně fungovalo.
Ano, jsem už zase naštvaná, protože UŽ ZASE se mi náhodně přehazuje pořadí rubrik v menu a můžu to opravovat kolikrát chci, stejně se to hned podle nějakého mně neznámého klíče přeskládá úplně jinak.

Citáty - záhlaví stránky

19. září 2012 v 18:12 | Yominis |  Ostatní
Protože jsem se rozhodla měnit text v záhlaví dle nálady, napadlo mě, že by nebylo do věci vést si takový malý seznam latinských citátů, které použiju.
Proto kdykoliv zjistíte, že objevilo něco nového, můžete se podívat sem a najít si překlad a navíc také důvod, proč jsem si konkrétní citát vybrala.
Budu je seřazovat podle abecedy, ale u každého napíšu pořadové číslo záhlaví, abyste věděli, které citáty se objevovaly spolu.

"Amor et dominium non patiuntur socium" - Láska a vlastnické právo nesnesou společníka (1)
Jedno heslo z naší učebnice. Přišlo mi vtipné.

"Faber est suae quisque fortunae" - Každý je strůjcem svého štěstí. (3)
Jeden ze známějších latinských citátů. A bohužel pravdivý. Takže i když mám chuť se jenom flákat, nedá se svítit a já se zase musím vrhnout na učení, protože jinak ty klauzury neudělám...

"Faucibus teneor" - Jsem držený za krk. (3)
Bohužel je to tak. Datum příští zkoušky se blíží a já se tak musím chtě nechtě začít znovu učit. Flákání se nekoná.
"Fiat iustitia et pereat mundus" - Staniž se, co je spravedlivé, i kdyby svět měl vzít za své! / Ať je podle spravedlnosti a povýšenec ať zhyne! (1)
Tady jsou 2 možné výklady. Přestože wikipedie a další stránky připisují tenhle výrok Ferdinandovi I., není to pravda (jestli mám věřit wikipedii nebo Skřejpkovi, vím, koho si vybrat). Původně ho vyslovil papež Hadrián VI., který odmítl zastavení procesu proti vrahovi s vysokým společenským postavením, proto povýšenec. Mundus ale znamená také svět. Z toho důvodu se to často překládá jinak.

"Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus" - Radujme se, dokud jsme mladí. (2)
Tenhle citát zná snad každý student. Přežila jsem státnice, radost povolena!

"Nihil agere delectat" - Je potěšení nic nedělat. (3)
Jedno z hesel, které vyznává prokrastinující stránka mé osobnosti. Kdybych tak mohla jsem sedět s rukama za hlavou a flákat se...
"Per aspera ad astra" - Přes překážky ke hvězdám. (2)
Víc než měsíc těžké dřiny se vyplatil a já dokázala tu státnici udělat!
"Veni, vidi, vici" - Přišla jsem, viděla jsem, zvítezila jsem. (2)
Státnice je za mnou. A já vyšla jako vítěz.

Abraxas aneb noční můra

19. září 2012 v 16:55 | Yominis |  Střípky z mého života
Už si začínám zvykat, že před zkouškou moje hlava blázní a vymýšlí pro moje sny ty nejšílenější scénáře.
Proto mě poměrně překvapilo, že noc přes státnicí jsem byla vcelku v klidu. Řekla bych, že za to asi vděčím Katú, která se mi celý večer věnovala, dívala se se mnou na seriál a zabavovala mě. Navíc mě asi uklidňovalo, že mám tak hezky vymyšlený záložní plán a hlavně, že ZÍTRA TO UŽ BUDU MÍT KONEČNĚ ZA SEBOU.
Byla jsem na sebe hrdá, že na tu jednu důležitou noc jsem dokázala přesvědčit mozek, aby opravdu vypnul a nechal mě spát bez nočních můr.



A teď se mi za to mstí.

Už doma jsem měla noc, kdy jsem opravdu špatně spala, přesněji řečeno nespala (o tom bude jeden z příštích článků, až se dokopu vám sem něco nakreslit)

A teď jsem měla před sebou poměrně jednoduchou zkoušku. Nic moc důvod se stresovat.
A já...
1) Nemohla usnout
2) Pořád jsem se budila
3) Na budíka ale nebyla schopná vstát
4) V přestávkách mezi zíráním do stropu měla jednu noční můru za druhou, přičemž všechny se týkaly školy.

Nejzajímavější z nich byla ta poslední.

Šla jsem (překvapivě) na zkoušku. V místnosti už na mě čekal pan Beran (jeho objevení chápu, den předtím jsem si libovala, že se takový fajn člověk stal docentem), pak dalších cca 5 lidí, z nichž jsem poznala jen pana docenta Vopálku (i na něj jsem v poslední době myslela).
Všichni se usmívali, udělali mi čaj a chvíli jsme jen tak nezávazně povídali. Když už mi to bylo hloupé, tak jsem poznamenala, že ti lidé venku asi musí být pěkně nervózní a otrávení, že jsem tak dlouho zkoušená. Načež mi p. Beran vysvětlil, že o to větší je to přece zábava.
Nakonec už ale i oni uznali, že je čas přestat mučit studenty a začít zase pracovat. Jako zkoušející mi byla určená ženská, kterou jsem nikdy předtím na fakultě neviděla. Ale poměrně hodně připomínala jistou upírku z True Blood:
(Zdroj: TADY)

A tato milá paní mi začala klást otázky.
Kterým jsem naprosto nerozuměla.
Vím, že jsem měla být zkoušená z teorie práva, ale i při nejlepší vůli jsem netušila, co má znamenat ten šílený termín v cizím jazyce, který po mně chtěla vysvětlit. Když jsem jí tedy přiznala, že nemám tušení, v jaké části látky se vyskytuje, byla dokonce tak hodná, že mi ho vyhledala v učebnici a ukázala mi ho.
I tak jsem ale nebyla schopná říct nic jiného, než že je to kombinace japonských slov a latiny (a v duchu jsem přemýšlela, který idiot to pravidlo vymyslel).



Nedalo se svítit, otázku jsem neodpověděla, šlo se dál.
Abychom tam ale měli veselo, rozhodla se paní (kterou jsem oslovovala paní profesorko, tedy to asi byla vážená osoba), že mě bude zkoušet behem dívání na film, abych nebyla tak nervóní a aby se ona tolik nenudila.
(Zdroj: TADY)

Během něj mi pak kladla další otázky. A já věděla, že naprosto pohořím.
Přesto jsem byla přesvědčená o tom, že paní profesorka je ve skutečnosti moc milá dáma, která těmi záludnými otázkami nemyslí nic zlého. Dokud jsem nešla na záchod.
Během mytí rukou jsem najednou zažila flashback, jako je ve filmech.
Stála jsem uprostřed svatební síně a zrovna přiváděli nevěstu. Ano, byla to moje zkoušející. A naráz jsem si vzpomněla na drby, které o ní kolovaly, přičemž nejšťavnatější z nich byl ten, že si před lety vzala černokněžníka Abraxase, který ale několik let na to zmizel a dodnes nikdo neví kam.
Neprosto netuším, kde jsem přišla ke jménu Abraxas. Celý den mi vrtalo hlavou, kdo nebo co to sakra může být. Až odpoledne jsem se dostala k internetu.

Abraxas - tímto jménem označuje egyptský gnostik Basileidos symbol nejvyšší bytosti, která reprezentuje Dobro i Zlo, v jedné entitě uctívané božstvo i obávaný démon. Na četných řeckých i římských gemách z pozdního starověku je bytost tohoto jména zobrazována s lidským tělem, s ještěřími končetinami a kohoutí hlavou. (zdroj wiki)

Kde to ale moje mysl vyhrabala, to nemám tušení.
Můj Abraxas vypadal tak trochu jako Saruman, jen měl víc hnědé vousy a vlasy a na sobě křiklavě fialový hábit (ze sametu a se zlatým vyšíváním).
(Zdroj: TADY)

Na zkoušení jsem se tedy už vracela se smíšenými pocity.
Než jsem se ale dozvěděla výslednou známku, byla jsem (díky bohu) probuzená zvukem budíku.
A moje první myšlenka byla: "Kdo to do háje je Abraxas?!"
...
Teď si vymýšlím. První ve skutečnosti byla: "TEN X%Z&SX§Grrrr BUDÍK!!!!"

Červená Karkulka 2011 (Red Riding Hood)

13. září 2012 v 21:52 | Yominis |  Recenze filmy/divadlo
Měla jsem chuť nějaký odreagovací film.
A z nějakého důvodu jsem měla náladu na plytkou emo romanci.
Pokud možno nějakou, kde se Pattinson nebude svlékat a způsobovat mi tak noční můry.
A úplnou náhodou jsem narazila na Červenou Karkulku.
Tak jsem si řekla proč ne.


Abych vás lehce uvedla do děje:

Uprostřed lesů kdysi ve středověku (pokud odmyslím, že hlavní hrdina má na sobě něco, co podezřele připomíná jeansy) byla jedna malá vesnička. A ta už dobrých 20 let každý úplněk krmí svého vlkodlaka. Sice se jim to příliš nezamlouvá, ale znáte to, pořád lepší prase, než já.
A v téhle vesnici žije hezká blonďatá dívka (Valerie), hezký chudý tmavovlasý chlapec(Peter) a podobně hezký bohatý hnědovlasý chlapec (Henry). Pokud tedy odmyslíme fakt, že ani jeden z panáčků nezná hřeben, zato jsou velcí kamarádi se spoustou jiných zkrášlovacích prostředků, především s gelem na vlasy.
Nu a naše blondýnka je zamilovaná do chuďase. Ovšem brát si má boháče.
To už by na zápletku mohlo stačit, ovšem abychom se nenudili, vlkodlak se rozhodl, že prasata a ovce už mu nestačí, tak se rozhodl, že si párkrát kousne i do vesničanů.
A aby nám to ještě nebylo málo, do vesnice vrazí známý lovec vlkodlaků. Ovšem ne jako osamělý jezdec s kuší, nýbrž ve drahém kočáře, s dětmi, chůvou a celým průvodem. Hned nad vesnicí vyhlásí stanné právo a koho nezabije vlkodlak, toho dostane on.
A protože už mě nebaví přemýšlet, vypůjčím si oficiální text distributora: "Panika svírá celou vesnici a Valerie zjišťuje, že má s nestvůrou jedinečné spojení - takové, které je neúprosně táhne k sobě. Díky tomu se Valerie stává podezřelou ale zároveň i návnadou" (csfd.cz - plakát tamtéž)

A teď už k mému hodnocení:

-- !OBSAHUJE SPOILERY!--
Už na začátku filmu mi tam něco nesedělo. Jako bych to už někde viděla. Takový ten pocit, kdy čekáte, že vám každou chvilkou projde před obrazovkou ta samá černá kočka.
No řekněte sami... Co vám to připomíná?

Kamera se posouvá krajinou, přes vrcholky hor a zasněžených kopců, až se uprostřed obrazovky objeví název filmu...

K tomu si připočtěte, že v příští scéně nám začne hlas hlavní hrdinky popisovat předcházející děj. Jo a nesmíme zapomenout na to lesní zvířátko, chycené a zabité v prvních 2 minutách filmu. Jen Karkulka byla trošku skromnější a místo srnky podřízla králíčka.

Za dalších 5 minut jsem to už nevydržela, zmáčkla stop a začala googlit.
A moje podezření se potvrdilo. Red Riding Hood režírovala úplně ta samá osoba jako Twilight.
A zkazila snad všechno, co mohla.
Bylo to, jako kdyby se nemohla rozhodnout, jaký film chce vlastně točit, takže smíchala od každého trochu... Trochu toho nejhoršího.
Bylo to, jako by vzala klišé z každého žánru a pak je poskládala dohromady.

Za romantiku tu máme typický milostný trojuhelník.
Až na to, že hlavní hrdinka má od samého začátku jasno, chuďas vyznává lásku až za hrob a boháč se celý film tváří jako nakopnuté štěně, přičemž při první příležitosti ze svatby vycouvá (pro její dobro, pochopitelně).

Máme tu horor v podobě vlkodlaka
Až na to, že tenhle vypadal, jako by měl nagelované chlupy, a mluvil.
Ale nezapomínejme na hudbu a zvukové efekty, které jsou základním kamenem většiny hororů. Ano, něco-se-chystá hudba tam opravdu byla. Skoro pořád. Kdykoliv se bloncka podívala někomu do očí, když budila svoji babičku, když zahlédla, jak se někdo chystá přikrýt... Navíc zoufalá snaha udělat z každé scény, kde se objevil třeba jen jediný chlup, lekavku, to moc dlouho zabírat nebude. Dokonce i na takového strašpytla jako já to přestalo působit hned jak... nezačalo působit.

Autorce se zřejmě líbí filmy o honech na čarodějnice
Máme tu pološíleného chlapíka s křížem, co si libuje v mučících nástrojích a každý je pro něj potenciální čaroděj nebo vlkodlak. A nezapomeňme na jeho postříbřené nehty a kovového slona s kouřícím chobotem.

Jako vtipné mi ovšem přišly narážky na původní příběh Červené Karkulky.

- Valerie skutečně po většinu filmu nosila červenou kápi. Byla hezká taky bych chtěla takovou.
- Na druhou stranu sen, který se Valerii zdál byl divný. Ale jak jinak do filmu napasovat "Babičko, proč máš tak velké oči/uši/zuby", že?
- Vlkodlak převlečený za babičku byl pak taky tak trošku mimo. Smysl toho, proč to udělal, jsem vůbec nepochopila. Pokud tedy ta polévka, co vypadala jako beton, nebyla babička. I tak to bylo zbytečné, vždyť prakticky jenom olízla lžíci.
- Taky by jim mohl někdo říct, že pokud chci mrtvolu hodit do jezera, stačí jí přivázat k noze kámen nebo něco těžkého. Rozřezávat břicho, plnit ho oblázky a pak následně zašívat je přece jenom poněkud pracné.

Oni tam celkově lidé nemysleli zrovna moc prakticky.

Musíme najít mezi vesničany vlkodlaka. Vlkodlak nemůže vstoupit do kostela. Každý večer přichází vlkodlak a lidé se tam schovávají. Sakra, jak zjistit jeho pravou identitu? Dělat sčítání? Vzít to vylučovací metodou? Pche! Zkusíme to hezky postaru. Prostě budeme prohledávat domy, očichávat jim kožichy a přikrývky (ta scéna ve filmu opravdu byla) a během mučení vyslýchat údajné čaroděje. Ať žijí staré zlaté časy.

Potřebuji zabít vlkodlaka. Vlkodlaka nesnese stříbro. Všude okolo jsou vojáci s ohromným množstvím stříbrných zbraní. Půlka z těch vojáků navíc leží okolo mrtvá, takže co se najde, to je mé. Ale co, budu stylová a jako eso v rukávu si připravím ukousnutou ruku kněze. Vždyť má přece ty stříbrné nehty, že. Hezky s ní do košíčku a přikrýt bílým ubrouskem. Ultimátní zbraň.
Hlavně, že když byla přesvědčená, že její přítel je vlkodlak, vrazila mu do břicha normální nůž.

Jo a abych nezapomněla: Všichni tam byli velice, ale opravdu velice odolní. I když byly okolo nich hromady sněhu, srdnatě se procházeli jen v tunikách a pokud se jednalo o hlavní hrdiny, připočtěte si k tomu ještě rozhalenku. Pro krásu se musí trpět, že.

Na závěr:

Páni, už dlouho jsem nějaký film takhle nezdrbala. Ale možná je to dnešní náladou. Nebo tím odporným počasím. Nebo že už se zase musím učit. Prostě jsem měla chuť být trošku zlá.
Ten film byl brak. To mi nikdo nevymluví.
Pár hezkých scén by se tam našlo (přece jenom tam byla ta zasněžená krajina), ale zbytek to úplně zazdil. Hlavní mínus bych dala hudbě, napětí se snažili její pomocí vybudovat tak úporně, že dokonce i když Karkulka dostávala ten svůj slavný červený kus hardu (sakra, fakt bych ho taky chtěla), znělo to spíš, jako by měl každou chvíli obživnout a jako smrtiplášť z Harryho Pottera ji uškrtit a sežrat.
Na druhou stranu tomu filmu nejde upřít, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo ve skutečnosti vlkodlak byl. I když, kdybych vyloučila všechny, které Valerie podezřívala, asi by z celé vesnice zbyl opravdu jen on.

JÁ - TO - MÁM !!!!!!!!!!!!

13. září 2012 v 15:18 | Yominis |  Střípky z mého života
Ano, čtete dobře.
Po víc než měsíci, kdy jsem byla zalezlá jako termit, slunce viděla jen za oknem, vstávala na budíka, chodila spát před půlnocí, učila se x hodin denně a jedla jen to, co mi podstrčili, nebo co obsahovalo čokoládu...
Mám to za sebou.
Úspěšně jsem složila 1. část státní zkoušky.
Ještě teď mě bolí tváře, jak jsem se široce usmívala, když mi podávali vyplněný index.



Jenom škoda, že titul mi za to nikdo nedá :-P

Nejvtipnější bylo, že jsem byla celou dobu přesvědčená, že to nedám.
Když jsem jela do Prahy a ještě si to snažila rychle narvat do hlavy.
Když jsem přespávala ve spacáku u Katú (Nabídla mi svoji postel, ale přece ji nenechám spát kvůli mně na zemi. Vezla jsem si vlastní karimatku, spacák, polštář a plyšáka, takže jsem měla poměrně luxus. Navíc mi Katú půjčila deku.)
Když jsem pak jela načerno na fakultu (měla jsem koupený lístek, ale byla jsem tak mimo, že jsem ho zapomněla procvaknout)
Když jsem zjistila, jakou budu mít komisi.
Když jsem pak seděla před zkušební místností a souhlasně přitakávala na stěžování si mé kolegyně, jak divné je to mít na sobě silonky a podpatky místo tepláků, ve kterých teď 3 týdny chodila.
Když jsem si vylosovala otázky a seděla na potítku.
Když jsem si sedla před komisi a všechno se mi naráz vykouřilo z hlavy.
Když mě zkoušeli a museli ze mě každou odpověď dolovat.
... Až do té doby, dokud mi předseda komise nepodal poněkud nenadšeně index s tím, že to mám.



Ráda bych napsala, jak jsem začala skákat radostí, ve chvíli extáze objala zkoušejícího na čecha a políbila spolu-zkoušenou kolegyni, načež jsem vyběhla z učebny a začala křičet na celou fakultu, že jsem to dokázala...
Jenomže nic z toho se nestalo. Žádný výbuch nadšení. Jenom takový ten úžasný pocit uvolňujícího štěstí a spokojenosti, kdy máte chuť nic nedělat, jen si sednout a tupě se usmívat na každého, kdo projde okolo.



Hromady telefonátů a esemesek, které jsem měla před sebou, mě ale poněkud probraly, takže jsem se donutila vstát a jít na oběd. Tedy pochopitelně až potom, co jsem si udělala radost nákupy.
Katú byla tak hodná, že mě doprovodila. Nevidíme se tak často, tak jsme musely využít toho, že jsme spolu.
Měla jsem vcelku jasný cíl - podzimní klobouk.
Asi o hodinu později, když jsem konečně byla spokojená, rozcuchaná od zkoušení, vysmátá díky příšernostem, co jsem si zkoušela a vcelku bez peněz, zašly jsme si na oběd. Pak už hurá zpátky ke Katú, dojíst všechno sladké, co mi doma zabalili na cestu a kvapem domů.
Tam už na mě čekali naši s bonbonierou Merci a rozevřenou náručí.
Víte, jak krásné je to, být po dlouhé době zase šťastná?



Jenom škoda, že mi to nevydrží moc dlouho, mám před sebou ještě 2 zkoušky.
Ale žádná z nich nemůže být horší než tahle.

Pokud se vám můj úsměv zdá trochu křečovitý, nedivte se. Je to focené před státnicí. Měla jsem od maminky za úkol tvářit se šťastně a vítězně.

Jinak i v den zkoušek jsem byla opravdu vděčná za to, že jsem se narodila do téhle rodiny.
Ani jednou jsem neslyšela: "Já věřím, že to dokážeš. Jsem si jistý/á, že to dáš."
Vážně, lidé, kteří tohle říkají, nemají ani tušení, kolik stresu jejich očekávání dotyčnému ve skutečnosti přináší.
Mamka, taťka i nee-chan mě naopak všichni uklidňovali, vymýšleli se mnou záložní plán, kdybych to neudělala, a říkali mi: "Jdi tam, ukaž jim všechno, co ses naučila a znáš, a uvidíš."
Naštěstí chápou, že občas je to prostě jenom o štěstí. O štěstí na otázky, zkoušející, první dojem, počasí, vyspání se... To, že panu profesorovi zrovna ten den došlo kafe a cestou na fakultu šlápl do louže, vy opravdu neovlivníte.

Blíží se to, blíží...

9. září 2012 v 12:06 | Yominis |  Střípky z mého života
Ráda, bych řekla, že státnice se ke mně blíží mílovými kroky, ale není to pravda.
Ty zatracené státnice UŽ JSOU TADY.
Už jenom chvilku, několik málo dní, a bude Den D.

Popravdě už se nemůžu dočkat, až to skončí. Ať už to dopadne jakkoliv, budu opravdu ráda, když to budu mít za sebou.
Hop, nebo trop.
Pokračovat na škole, nebo přerušit.

Proto se mi nedivte, když nějakou dobu nenapíšu.
Nemám čas ani chuť psát.
Mějte trpělivost s trpící.



PS pro rýpaly a rodiče: To vzadu za mnou NENÍ nepořádek! Je to jen namuchlaná peřina a na ní položené tričko.

Už snad bude líp

4. září 2012 v 13:35 | Yominis |  Střípky z mého života
Konečně jsem oficiálně dodělala všechny otázky na státnice.
Zbylé dny už budu jenom opakovat.
Také jsem to oslavila tím, že jsem se poprvé za víc než 14 dnů podívala ven!
Kluci (tím myslím mé šneky) už nutně potřebují vyměnit substrát v terárku, tak jsem jim vyběhla koupit nějaký ten lignocel a pár sépiových kostí na doplnění vápníku.
Poslední dobou totiž skoro vůbec nejí, a tak je podezřívám z další snůšky.
A představte si to, já konečně opět vypadala jako člověk!
Jaká to příjemná změna...

A proč ta svíčka v pozadí?
Hrozně mě totiž uklidňuje, když při učení hoří okolo mě svíčky. Učení je pak mnohem snesitelnější... A ta bonboniera taky pomohla.


Les Miserables - Confrontation + překlad

2. září 2012 v 21:04 | Yominis
Zítra už mám poslední učící den, pak už budu jen projíždět otázky, trénovat a opakovat.
Díky bohu, déle už bych to asi nevydržela.
I když je mi jasné, že až budu sedět před komisí, budu s láskou vzpomínat na bezstarostné a radostné dny, které jsem proseděla nad výpisky...

No, každopádně vzpomínáte, jak jsem tu (odkaz) psala o představení k 25. výročí Les Miserables (Bídníci)?
Nedalo mi to a přidám vám sem ještě jednu píseň.
Při jejím poslechu mi až naskakuje husí kůže (konkrétně při "I am warning you Javert!")
Ale zatím jen u téhle dvojice...
Co na to říkáte vy?

Překlad tradičně můj, šiřte dle libosti, jen přidejte odkaz na tenhle blog ;-)
Kdybyste objevili chybu, dejte vědět, opravím.

EnglishČesky
JAVERT
Valjean, at last,
We see each other plain
`M'sieur le Mayor,'
You'll wear a different chain!

JAVERT
Valjean, konečně
se opět vidíme
'Pane starosto'
Budeš nosit jiný řetěz!

VALJEAN
Before you say another word, Javert
Before you chain me up like a slave again
Listen to me! There is something I must do.
This woman leaves behind a suffering child.
There is none but me who can intercede,
In Mercy's name, three days are all I need.
Then I'll return, I pledge my word.
Then I'll return...

VALJEAN
Než řekneš něco dalšího, Javerte
Než mě zase dáš do řetěz jako otroka
Vyslyš mě! Je tu něco, co musím udělat.
Tato žena po sobě nechala trpící dítě.
Není nikdo kromě mě, kdo může zasáhnout,
Ve jméně soucitu, stačí mi 3 dny.
Pak se vrátím, dávám ti své slovo.
Pak se vrátím...

JAVERT
You must think me mad!
I've hunted you across the years
Men like you can never change
A man such as you.

JAVERT
Musíš mě mít za blázna!
Pronásledoval jsem tě celé léta
Muži jako ty se nemění
Muž jako ty.

VALJEAN (in counterpoint)
Believe of me what you will
There is a duty that I'm sworn to do
You know nothing of my life
All I did was steal some bread
You know nothing of the world
You would sooner see me dead
But not before I see this justice
done
I am warning you Javert
I'm a stronger man by far
There is power in me yet
My race is not yet run
I am warning you Javert
There is nothing I won't dare
If I have to kill you here
I'll do what must be done!

VALJEAN (zároveň)
Věř mi, co chceš
Je tu povinnost, ke které jsem se zavázal
O mém životě nic nevíš
Všechno, co jsem provedl, byla krádež chleba
O světě nic nevíš
To mě dřív uvidíš mrtvého
Ale ne dřív, dokud neučiním v tomhle
spravedlnosti za dost
Varuji tě, Javerte
Jsem mnohem silnější muž než ty
Je ve mně pořád ještě síla
Můj závod ještě není u konce
Varuji tě, Javerte
Není nic, čeho bych se neodvážil
Pokud tě tu budu muset zabít
Udělám, co je potřeba!

JAVERT (in counterpoint)
Men like me can never change
Men like you can never change
No,
24601
My duty's to the law - you have no
Rights
Come with me 24601
Now the wheel has turned around
Jean Valjean is nothing now
Dare you talk to me of crime
And the price you had to pay
Every man is born in sin
Every man must choose his way
You know nothing of Javert
I was born inside a jail
I was born with scum like you
I am from the gutter too!

JAVERT (zároveň)
Muži jako já se nemění
Muži jako ty se nemění
Ne,
24601
Sloužím zákonu - nemáš žádná
práva
Pojď se mnou, 24601
Teď se situace obrátila
Jean Valjean už není ničím
Opovaž se se mnou mluvit o zločinu
a o ceně, kterou musíš zaplatit
Každý muž se rodí v hříchu
Každý muž si musí vybrat svoji cestu
O Javertovi nevíš nic
Narodil jsem se ve vězení
Narodil jsem se se spodinou jako jsi ty
I já jsem z toho bahna ulice!