Prosinec 2012

Ministerstvo vnitra má problém s matematikou

28. prosince 2012 v 20:05 | Yominis |  Ostatní
Vzhledem k tomu, že jsem už od Štědrého dne nemocná, všechny hlubší myšlenky a dlouhé články si nechám na dobu, kdy se mi již úplně pročistí hlava, nos i krk.
Proto vám sem zatím dám několik perliček z ústavní stížnosti Tomio Okamury ohledně prezidentských voleb, kterou právě čtu. Radši tohle, než učit se obchodní právo...

"Co se týká matematických pochybení, je nutno předeslat, že s ohledem na trivialitu
chyby v počtech, které se dopustilo Ministerstvo vnitra při hodnocení kandidatury ing. Jany
Bobošíkové tím, že průměr chybovosti vzorků podpisů z petičních archů sečetlo, místo aby je
zprůměrovalo, ztratily orgány státní moci elementární důvěru stěžovatele, že by byly schopny
se vypořádat se zadaným úkolem."

"To, co z postupu Ministerstva vnitra vyplývá při hodnocení jejich
způsobu výběru "náhodných vzorků", je pouze dokladem vrcholného diletantismu,
popírajícího matematické zákony, které jsou předmětem výuky na všech matematicky
zaměřených vysokých školách."

"Poté, co Ministerstvo vnitra vydalo všechna rozhodnutí o přijetí či odmítnutí
kandidátní listiny došlo k neobvyklému úkazu, totiž k propojení české právnické a
matematicky vzdělané veřejnosti. Kritika způsobu výpočtu chybovosti a způsob manipulace
s petičními archy Ministerstvem vnitra dostala podobu folklórních historek, při nichž se
matematická veřejnost nepokrytě bavila. Tyto historky, jejichž společným jmenovatelem bylo
jednak zesměšňování matematické znalosti úředníků Ministerstva vnitra, jednak matematické
rozbory, nad veškerou pochybnost prokazující, že s petičními archy jednotlivých kandidátů
Ministerstvo vnitra protizákonně manipulovalo, bylo vtěleno nejen do řady článků, ale i
internetovým světem volně kolujících vtipů."


Tak jaký na to máte názor?


.....

A ještě jedna malá poznámka na okraj:
Vždycky mě hrozně pobaví, když u žalob/soudních rozhodnutí/odvolání nebo vlastně čehokoliv poctivě začerní osobní údaje jako je adresa, datum narození, jméno nebo dokonce rodné číslo, a pak to celé oscanují a zveřejní na webu, aniž by jim došlo, že scaner tu černou fixu prosvítí a původní text bude vidět.
No, aspoň že v případě Tomio Okamury to jsou jenom obecně známé informace...

Hobit - Neočekávaná cesta (recenze)

23. prosince 2012 v 18:48 | Yominis |  Recenze filmy/divadlo
Poslední dny byly opravdu hektické, takže mi trvalo, než jsem se dostala k tomu, abych sem napsala tuhle recenzi.
Na Hobitovi jsem byla v Praze, promítání bylo ve 3D a s českým dabingem.


Úvod do děje

Hned na začátku vás upozorním na to, co již většina z vás ví. Hobita rozdělili na 3 díly. A protože originální knížka je tlustá jako jeden díl Pána Prstenů, musí vám být jasné, že se tvůrci filmu museli uchýlit k pořádnému natahování. Díky dlouhým scénám, rozpitvávanému ději a přidání několika postav navíc to nakonec na těch 2 hodiny nějak dostali. Jako nejdůležitější "přídavky" bych uvedla skřeta Azoga, který původně zemřel ještě před dějem v knize a tady ho obsadili jako hlavního záporáka, a potrhlého čaroděje Radagasta, který měl ve filmu velice pochybnou "vtipnou" funkci.
Celý děj začíná v Hobitíně, kde se stárnoucí Bilbo připravuje na svoji slavnou narozeninovou oslavu a vzpomíná na staré dobré časy. Časy, kdy se před ním objevil Gandalf, nastěhoval mu do nory celou haldu žravých trpaslíků a přesvědčil ho, aby se s nimi vydal na cestu, od které se nedalo očekávat nic menšího, než jeden velký nezapomenutelný zážitek. Tedy za předpokladu, že se mu ji podaří přežít.
Nu a pak už sledujeme výpravu během putování za drakem Šmakem a jeho nakradeným pokladem. Nebo alespoň malou část téhle cesty. Vidíme jejich problémy s vrrky a skřety, návštěvu Roklinky, putování přes hory, lítý boj ve skřetím království i jejich hnízdění na hořících stromech. První díl potom končí, když z dálky poprvé zahlédnou Osamělou Horu.

Můj názor

Přestože (a nebo možná právě proto že) jsem se na Hobita opravdu těšila, několik týdnů předtím si originál přečetla v angličtině a slyšela o dvojnásobném počtu snímků, který měl poskytnout opravdu uchvacující zážitek... odcházela jsem z kina sice spokojená, ale ne úplně nadšená.

Zápory
Autoři to opravdu nezvládli s počtem dílů. Osobně bych jako ideální brala 2 díly. To by bylo tak akorát, aby nemuseli vynechávat některé vtipné pasáže a zároveň děj rychle ubíhal. Takhle se to vleklo. Víc než 20 minut jim trvalo, než se vůbec dostali z Hobitína. Roklinka byla celá prakticky úplně mimo, ve chvíli, kdy se tam objevil Saruman a začal prohlašovat, že Radagast "prostě jí moc často houbičky", už jsem opravdu obracela oči v sloup. A když už mluvím o potrhlém čaroději Radagastovi... ten chlápek neměl ve filmu vůbec co dělat. Scéna, kdy zachraňoval ježka, byla vyloženě mimo mísu, stějně tak jako jeho závodní králíci a blekotání. Asi z něj chtěli udělat vtipnou vložku, ale rozhodně to nefungovalo. Minimálně na mě ne. Spíš mi to přišlo dost ubohé. Také bych ubrala množství písní. Misty Mountains Cold k Hobitovi prostě patří, ale ty další bych už z filmu s klidným svědomím vyškrtla. V knize sice ty písně jsou, ale sem se nehodily. Zpívající skřeti prostě nejsou tak úplně můj šálek kávy. Navíc (ale to je moje osobní věc) mi ty písně zněly v češtině prostě divně. A co se závěru týče... Proč proboha každý druhý film končí otevřením oka?

Klady
Na druhou stranu kladně hodnotím Thorina, na kterého se nejen dobře koukalo, ale i se hezky poslouchal, a Bilba, který byl asi nejlepší postavou filmu. Jsem ráda, že nevyškrtli jeho zděšení, když zjistil, že si zapomněl kapesník. Další plusové body dávám rozhodně za efekty. Celý boj ve skřetím království vypadal ve 3D opravdu skvěle, hromoví obři byli taky super. Dokonce i Azog mi ve filmu nevadil. Jinak by totiž nebyl děj až tak moc záživný. Takhle jim to dávalo záminku pustit několik flashbacků z Thorinovi minulosti i přidat pár akčních scén s vrrky a skřety. Také se mi líbilo, jak postupně propojují děj Hobita a Pána Prstenů (úvodní scény z Hobitína, řešení problému jménem Nekromant,...). Chvílemi to působilo až trošku moc násilně, ale obecně jsem pro.

Závěrem

Vím, že jsem vyjmenovala hodně záporů, ale věřte mi, není to tak zlé. Je to hezký film s úžasnou vizuální stránkou, několika opravdu dobrými scénami a s legendární předlohou. Pokud se na něj podíváte, rozhodně nebudete litovat.

Louskáček - Vánoční příběh

16. prosince 2012 v 12:47 | Yominis |  Recenze filmy/divadlo
Jsem ráda, že i když se tu objevuju poslední dobou hodně nepravidelně, nebylo na mě ještě zapomenuto. Děkuji za každou návštěvu i komentář a slibuji, že se vynasnažím udržet to tu trochu v chodu.
Ale znáte to. Učení, nakupování dárků, zase učení,... Navíc jsem tenhle týden měla i kulturní.
Ve čtvrtek jsme totiž šli na Hobita (brzy se napíšu recenzi) a v pátek na Louskáčka.
On je totiž Louskáček moje nová vánoční tradice. Už loni jsem se rozhodla, že na něj budu chodit každý rok, abych se naladila na tu správnou sváteční vlnu.

Zdroj obrázku: ZDE

Louskáček - Vánoční příběh

Jako už tradičně jsme na tenhle úžasný balet šli do Národního divadla. A přestože jsme neměli lístky na odpolední představení ale na to večerní, bylo hlediště plné dětí. Je to pochopitelné. Louskáček je příběh určený hlavně pro ně a jestli chcete svoji ratolest zasvětit do kulturního zážitku jménem balet, je tohle představení ta nejlepší volba. Je celé udělaně tak, aby se děti nebály. Ve chvíli, kdy to začíná vypadat moc strašidělně, udělají něco, co celou situaci zlehčí a nebo děti rozesměje.
Gay ďábel je toho zářným příkladem (Ne, nedělám si legraci, na loňském představení práskal kšandami, na letošním se prohlížel v zrcadle, mával ručičkou a špulil zadek, jak to šlo. Obavám lichváře před peklem to dodávalo úplně nový rozměr.)
Celkově musím obsazení pochválit. Překvapilo mě, že tentokrát byla malá i snová Klárka jedna a ta samá osoba. Asi už vyrostla a zlepšila se. Při tanci s Louskáčkem oba opravdu zářili a byli mnohem sehranější než loni. Víla byla také perfektní, lichvář byl jako pokaždé roztomile nechutný... Prostě jsem opět odcházela nadšená.
Jinak mi to potvrdilo, že na některé věci se vyplatí jít opravdu víckrát. Spousty drobností jsem si během předchozích představení nevšimla a teď mě mile překvapily (například že ve chvíli, kdy parodují lichváře na náměstí, tak on opravdu dělá to samé za oknem svého domu).
Z divadla jsem odcházela s úsměvem na rtech a v hlavě mi zněly koledy... Ale jenom do chvíle, než jsem si uvědomila, že mi vánoční nadšení začalo poněkud pozdě. Vždyť bylo jen 10 dní do Vánoc a já neměla ani jeden dárek!





PS: Pro ty, kteří znají původní balet od Petr Iljič Čajkovskij/Lev Ivanov, je asi zarážející, že tu mluvím o lichváři jako o hlavní postavě. Pokud tomu tak je, doporučuji vám si před představením koupit program a přečíst si ho. Tohle zpracování totiž nemá s příběhem od E. T. A. Hoffmanna skoro nic společného.

Perfect days aneb šťastná a spokojená

6. prosince 2012 v 18:15 | Yominis |  Střípky z mého života
Ano, poslední dva dny byly prostě skvělé.
Ve středu jsem po osmi hodinovém spánku vstala krásně vyspaná a s úsměvem. Podívala jsem se ven... A tam bílo. Jedna vločka za druhou, hotová chumelenice. Můj první letošní sníh. To je pak člověku hned veseleji. Potom následovala dlouhá horká sprcha, která mě dokonale probrala a prohřála, umyla jsem si vlasy, upravila se a zase se cítila jako člověk.



Pak jsem šla na hodinu tělocviku, kde jsem během skákání na míčích dostala další dávku endorfinu do žil a pořádně se vyblbla. Pokud nepočítám příhodu, kdy pod jednou slečnou ten míč praskl. Ano, uprostřed cvičení najednou rána jako z děla a slečna seděla s vykulenýma očima na zemi. A to vypadala, že má tak 50kg. Svedlo se to tedy na únavu materiálu, dívčina byla kromě trochu naražené zadní partie těla v pořádku. Řeknu vám zbytek hodiny jsem se na míči pohupovala jen s velkou opatrností. A rozhodně jsem nebyla sama.



Pak jsem jela nakoupit.
Asi je pravda, že lidé vycítí, jakou máte náladu a podle toho se k vám chovají. Na mě se ten den všichni usmívali. Jedna paní se u mě dokonce zastavila a pochválila mě, že mám krásný klobouk, starší pán mi kývl na pozdrav a podržel dveře. To jednomu zvedne sebevědomí.



Doma jsi potom dala výbornou večeři (jsem oficiálně závislá na zapékané zelenině), podívala se na dva díly Day of the Triffids (z roku 1981), přečetla si pár povídek a spát.

A dneska jsem se probudila (spala jsem skoro 10 hodin!) zase s úsměvem a dobrou náladou. Už od rána jsem se nedokázala přestat hýbat. Pořád mám pocit, že musím tancovat, poskakovat nebo jenom tak máchat rukama. Já a chci pohyb? Sakra, to se moc často nestává...
Takže jsem toho využila.
Dala jsem na radu nee-chan a stáhla si nějaké to cvičení (aerobic, je to nuda, ale člověk u toho skáče a posiluje) a další 3/4 hodiny poctivě dávala nohy a ruce do rytmu jako ta nesympatická paní s křečovitým úsměvem (stáhla jsem si nějaké staré video s Olgou Šípkovou).
A pak jsem další půl hodinu střídala tancování, protahování se a posilování břišních svalů. Přiznávám, že tance bylo rozhodně nejvíc, protože jsem zjistila, že moje břicho bude muset nejdřív zjistit, že nějaké svaly vůbec má, než je začne zpevňovat. Zatím mám pocit, že jsem si těmi sklapovačkami procvičovala spíš vnitřnosti.



A dnešní jídlo... K svačině jsem měla v plánu dát si avokádo. Jak já tohle ovoce miluju... Naučila mě ho jíst nee-chan před pár lety. V Bolivii je chleba s avokádem prý běžné jídlo. Pamatuju si, jak jsem kdysi viděla kuchařský pořad, kde vysvětlovali, že avokádo samo o sobě nemá chuť, proto ho musíme kombinovat s něčím jiným. Kdo to řekl, nebyl kuchař, ale blázen. Avokádo má úžasnou jemnou chuť, která sice vyžaduje trochu zvyku (mně zachutnalo až na několikátý pokus), ale pak už se ho nebudete moct nabažit. Nejlepší je jenom tak, nakrájené na tlusté plátky a položené na celozrnnou houskou nebo chleba. Pokud ho jíte, je to jen dobře. Avokádo je velice tučné, ale je to jedno z nejzdravějších druhů ovoce.
A proč to sem píšu? Protože se mi povedlo koupit snad nejlepší avokádo, které jsem během poslední doby jedla. Krásně zralé, měkké jako máslo a táááák dobré. Byla jsem v avokádovém nebi.




Nu a teď tu sedím, unavená, ale s úsměvem na rtech a píšu tenhle článek s vědomím, že zítřek bude nejspíš ještě lepší než dnešek.
Tolik toho mám v plánu!


Věty mého srdce: Den trifidů

5. prosince 2012 v 17:09 | Yominis |  Věty mého srdce
Konečně jsem měla čas na nějaké to čtení. Nenapadalo mě ale nic, co by stálo za to přečíst. Až mi nee-chan doporučila Den trifidů. Ano, moje nikdy-fantasy-co-je-to-sci-fi sestra mi skutečně doporučila sci-fi. Apokalyptický příběh, ve kterém se hlavní hrdina probete do světa, kde drtivá většina populace oslepla a najednou se jejich největším nepřítelem stávají rostliny, které dřív pěstovali ve velkém na plantážích a v zahradách... Řekla jsem si proč to nezkusit. A stálo to za to.

John Wyndham - Den trifidů

Tu a tam vyvolala nějaká nešťastná příhoda výbuch nadávek a bezmocného vzteku - znělo to mnohdy divoce, ale byl to v podstatě jen projev strachu a dětinského rozhořčení. Až na jedinou výjimku toho nikdo moc nenamluvil a vládlo zde poměrné ticho. Zdálo se, že slepota uzavřela každého do sebe.
Zmíněná výjimka zaujímala místo na jednom z ostrůvků ve vozovce. Byl to dlouhý, vychrtlý stařík s šedou štětinatou kšticí, ohnivě řečnící o pokání, věčném zatracení na onom světě a nepříjemných vyhlídkách hříšníků. Nikdo ho neposlouchal; pro většinu z nich den zatracení již nadešel.
...
"Víš, nejotřesnější na tom je, když si uvědomíš, jak hladce jsme přišli o svět, který nám připadal tak bezpečný a zaručený."
Měla stoprocentní pravdu. Jádrem šoku se jevila právě ta prostota celé katastrofy. Uprostřed důvěrně známého světa člověk snadno zapomíná na všechny síly, které tento svět udržují v rovnováze, a jeho jistotu považuje za něco samozřejmého. Ale není tomu tak. Pochybuji, že jsem si kdy uvědomil, že lidská nadřazenost není dána především naším mozkem, jak se pravilo v mnoha knihách. Je dána schopností mozku zpracovávat a používat informace, které mu zprostředkovává úzké pásmo viditelných světelných paprsků.
...


Jeden z nejznámějších science fiction románů vůbec. Kdo z vás ho nečetl, o hodně přichází a měl by to rozhodně napravit. Tohle není žádná béčková sci-fi, kde se půlku knihy popisuje, jak vypadají vesmírné lodě a kdo je postavil, a ve druhé půlce se z nich zase střílí během srydceryvné scény objímajících se hlavních hrdinů.
Ne, nic z toho v Den trifidů nenajdete.
Tohle je příběh o tom, jak se jednotliví lidé s různými charaktery a schopnostmi vyrovnávají po svém se situací, na kterou je nikdy nikdo nemohl připravit. O tom, že ignorace a touha po moci spojená s netečností davu dokážou způsobit zánik světa tak, jak ho lidstvo zná. O tom, že "zkrotili jsme přírodu" a "jsme na vrcholu potravního řetězce" rozhodně nejsou pravdivá tvrzení. A stačilo jen lidstvu zavřít oči...

Nemocná

1. prosince 2012 v 18:19 | Yominis |  Střípky z mého života
Poslední dobou jsem to tu zanedbávala, já vím. Kromě několika článků (které, zahanbeně přiznávám, byly přednastavené), neozvala jsem se víc než týden.
Jenomže jsem prostě neměla čas. Opět jsem se musela učit na zkoušku (klauzura, pokud nevíte, co to je, tak nejbližší synonyma jsou "hnus" a "tortura").
A hned potom, co jsem ji dopsala... jsem onemocněla.



Zatím nic vážného, jen mám rýmu a bolí mě v krku.
Protože toho mám ale hodně naplánováno (dvě divadelní představení, promítání filmu a mega nákup dárků), začala jsem lehce panikařit a radši se rozhodla, že se z toho vykurýruji, ještě než se mi to naplno rozjede.
Zmínila jsem se už, že zbožňuju svoji sestru?
Včera jsem jí napsala e-mail, ve kterém jsem si stežovala, jak mám rýmičku a kašlíček... a dneska odpoledne najednou zvonek.
Nee-chan se rozhodla, že zkontroluje, jestli mám všechno, co potřebuju.
A s sebou doneska sáček plný mandarinek, bylinkový čaj, sladké pečivo i svůj hlavně-ho-nerozbij teploměr.
Je prostě skvělá.



Takže se celý den válím v posteli, mám zabalený krk, piju čaj a cpu do sebe vitamíny. Vlastně je to docela příjemně strávený víkend, pokud odmyslíte, že nevypadám úplně jako lidská bytost. Člověk ale nemůže mít všechno, že?





Vyrob si svůj vánoční pohled - začíná

1. prosince 2012 v 17:44 | Yominis |  Ostatní
Tak už oficiálně začalo hlasování o nejlepší vánoční pohled u Vendy.
Kdo chcete, zajděte tam a vyberte si svého favorita/favoritku.
Jestli jsem to pochopila dobře, tak můžete hlasovat jednou denně, takže nevadí, pokud oblíbenců máte víc. ;-)
A ještě míň bude pochopitelně vadit, když jedním z nich budu já.




Jinak můj příspěvek: