(Ne)malé radosti 3

28. února 2013 v 23:23 | Yominis |  (Ne)malé radosti
A začneme rovnou!

1) Cestou domů mi úplně cizí chlapík, co stál opodál, popřál hezký den. Když viděl, že nesu zákusky, poradil mi další cukrárnu, kterou nově otevřeli. Mám ji blíž, ale podle jeho slov "Ale ty zákusky tam mají docela drahý." Pokynul mi s úsměvem hlavou a rozloučil se. Úplně nezávazná krátká konverzace o ničem, která mě ale přiměla celou cestu domů se usmívat jako blázen. Jen pro jedno "Přeju vám krásný den."




2) Nee-chan jsem k svátku koupila Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Chtěla jsem jí dát něco odlehčeného na čtení, aby si v pauze mezi učením nemusela moc namáhat hlavu. Následně jsem dostávala hromadu smsek o tom, jak strašně úžasná ta knížka je a jak moc se jí líbí. Teď už ji má přečtenou a doporučuje mi ji ke čtení taky ("Nejlíp ji začni číst hned teď!") Ani nevíte, jakou mám radost, že měla radost!

3) Během posledního dne na koleji jsem se spřátelila s hospodářkou. Tato paní má (většinou zaslouženě) velice negativní pověst hádavé, protivné ženské, která vás často sjede úplně bezdůvodně, například jen proto, že jste zaklepali na dveře, když zrovna jedla svačinu.
Ale na mě byla ten den celou dobu milá a všechno vyřídila v klidu. Pak si, když jsem z její kanceláře odcházela, všimla, že táhnu balení obyčejné vody. A tak mi nabídla, že ho ode mě odkoupí. Popravdě jsem ho vezla na byt jenom proto, že mi ho bylo líto vyhodit. Dala jsem jí ho. Snažila se mi zatvrzele vnucovat peníze, ale ty vody nestály dohromady ani 25 Kč, takže mě to opravdu nevytrhne. Aspoň jsem měla radost, že jsem někomu pomohla. (Paní totiž nesnese kolejní vodu, takže si tam musí vždycky tahat balenou. Takhle jsem jí ušetřila práci) Vyprovodila mě až ven ke schodům, celou dobu se usmívala, vyprávěla mi historky a nakonec mi potřásla rukou a popřála hodně štěstí s tím, že kdyby se mi na privátě nelíbilo, můžu se zase kdykoliv vrátit...
Tomu se říká dobře investovaná trocha vody.




4) První opravdové vaření v novém bytě. Navařila jsem zásobu jídla na 3 dny. Během 1,5 dne bylo snědeno a ještě jsem šla pro zákusky. Miluju tu kuchyň. A svůj pokoj. A svoji postel. A vůbec všechno. Cítím se tam strašně dobře. Jen se ještě budu muset naučit spát v trošku hlučnějším prostředí, než na jaké jsem byla doteď zvyklá. Malá cena za můj úžasný nový "skoro domov".

5) Cestou ze školy jel se mnou v tramvaji starší pán, takový kouzelný dědeček z pohádky (Bludickka by měla radost), zářivě modré oči, šedivé vlasy a na tváři úsměv. Usmíval se na každého, kdo vešel do tramvaje, usmíval se, i když se díval z okna ven. Pořád. A já se nestačila divit. Všichni kolem něj se postupně začali usmívat taky. Bylo to prostě nakažlivé. Přistihla jsem se, že i mně se zvedají koutky nahoru a stejně tak mi stoupala i nálada. Je úžasné, jak jeden pozitivní člověk dokáže ovlivnit ostatní. Taky bych chtěla být taková. Příště to zkusím.



6) Učím se pít kafe. Ani ne tak na probuzení, ale spíš na chuť. Miluju totiž čokočíno (čokoláda+latté), co dělají u nás na fakultě. Doteď jsem ho mohla pít jenom velice pomalu, dělat pauzy a dávat si pozor, abych nevypila víc najednou. (Pokud nevíte, proč je to takový problém, pak například TADY)
Můj cíl? Být schopná ho vypít na ex!
Mimochodem: Jsem jediná, kdo pije takové věci zásadně brčkem?

7) Zprovoznila jsem mobilní internet. K mému překvapení je i docela rychlý. A můj stařičký notebook se z něj hroutí jenom občas. To je na jakoukoliv technologii vyspělejší, než je optická myš, velký úspěch. Když jsem loni zkoušela ten taťkovo, nabíhala mi modrá chybová obrazovka po každém spuštění....
 


Komentáře

1 Đoma Đoma | Web | 1. března 2013 v 21:31 | Reagovat

Tak to jsme ráda, že jsi ráda v novém bytě :D. Jo, občas i mě někdo takhle nakazí :D ....

2 Vendy Vendy | Web | 1. března 2013 v 21:58 | Reagovat

S tím čokočínem jsi mě pobavila, i když to asi nebylo úmyslné... třeba se jednou naučíš vypít je na dva hlty. (nadsázka).
Myslím, že to byly celkem příjemné dny a tvé nemalé radosti jsou opravdu nemalé. Vlastní byteček, bývalá paní hospodářka se ukázala být člověkem, potkáš kouzelnýho dědečka s nakažlivým úsměvem a uvaříš báječný oběd na tři dny, který je tak dobrý, že ho sníte během jednoho dne.
Pěkný výčet!

3 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 1. března 2013 v 23:17 | Reagovat

To s tím kafem mě vážně zaujalo :) Jinak kouzelní dědečkové jsou i v Plzni. Já mám na jednoho štěstí, jezdíme spolu často na konečnou 12. Vždycky na něj čekají malé děti se psem :D:D Takoví lidé asi mají důvod být pořád veselí :-)

4 nejlepsipritel-pes nejlepsipritel-pes | Web | 3. března 2013 v 12:01 | Reagovat

Máš krásný blog!! :) a souhlasím s tebou, ten pes je nádherný!

5 bludickka bludickka | E-mail | Web | 8. března 2013 v 11:49 | Reagovat

Je fajn, když se s někým dáš jentak do řeči a je to milý rozhovor, který nemá žádný záměr :) Mít radost, že má druhý radost, to je příjemný pocit. Obzvlášť když je to naší zásluhou. Úsměv je opravdu nakažlivý. A především když je to od kouzelného dědečka :) Čokočíno vůbec neznám..
Jinak ty ani nemáš zapotřebí tyhle malé radosti psát, protože z celého tvého blogu čiší optimismus a radost ze života. Je to vždycky příjemný relax to tu navštívit!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama