Březen 2013

Vše je mým nepřítelem

31. března 2013 v 16:24 | Yominis |  Střípky z mého života
...nebo to tak alespoň vypadalo.
Víte, o mně je všeobecně známo, že nepatřím mezi nejkoordinovanější osoby v téhle republice. Spíš naopak, poměrně často nacházím své údy na místech a zkroucené způsoby, které jsem opravdu nečekala a rozhodně jsem je neměla v úmyslu. Málokdo cestou ke dveřím sklouzne pod zaparkované auto schválně. A moc dobře si vzpomínám, jak jsem minulý týden zůstala bolestí klečet na podlaze potom, co jsem si během vysávání pokusila oddělit vysavačem prsty od zbytku nohy.



Ale dnešek v tomhle ohledu předčil všechna má očekávání.
Jako by všechny věci v mém okolí uzavřely sázku, která z nich mě dokáže zranit víc.
Ráno bylo ještě relativně v pohodě, pár drcnutí do stolu je běžnou součástí mého dne, tím spíš, když jsem rozespalá. Ale když jsme pak vyrazili s taťkou na nákup, začalo to pravé drama.
Obchoďák se může ve špatných rukách změnit v nebezpečnou zbraň.
Při házení do košíku jsem 2x (!) za sebou neodhadla vzdálenost a bouchla se o košík do kloubů na ruce. A to poměrně tvrdě. Jenom abych hned vzápětí dostala od něj ránu, když jsem se ho snažila převézt o regál dál. Nesnáším statickou elektřinu.



Několik minut na to jsem si o obal od cukrovinek rozškrábla prst do krve. To už jsem jenom zničeně stála a v duchu nadávala na svoji kapitální smůlu... která ještě neskončila.
Placení proběhlo naštěstí v pořádku, i do auta jsme ten nákup naskládali vcelku bez problémů a i přesto, že v něm byly flašky s pitím a 5 krabic mléka. Cestou do výtahu jsem ovšem zakopla o taťku, načež během jízdy taťka ulehčeně odložil celý nákup na zem... přímo na moji nohu. Nic z toho ovšem na mně nenechalo žádné viditelné následky narozdíl od toho, když jsem pak doma neodhadla šířku chodby a vrazila bokem do rohu zdi a způsobila si poměrně velkou modřinu.
A taky spousta malých červených teček na ruce svědčí o tom, že včera nebyl můj den. Babičky kočka si tak užívala, že byl někdo konečně ochotný vylézt ven do té zimy, aby se s ní mazlil, že když jsem ji chtěla položit zpátky na zem, odmítla se vzdát a rozhodla se v mém náručí udržet za každou cenu. Jako správný horolezec tedy zasekla jištění do podkladu. Problémem bylo, že podklad jsem byla já a ona jako skoby použila drápy.



To, že jsem pak v průběhu večera šla udělat kafe a při zvedání jsem s sebou málem vzala celý stůl i se všemi sklenicemi a talíři, co na něm byly, se dá brát už jenom jako pomyslná třešnička na dortu.
Nemůže tohle být nějaká nemoc? To by bylo fajn. Zní totiž mnohem lépe:
"Chudáček, ona má nešikovitidu, nemůže za to." (Nebo nešikovnici? Nemůžu se rozhodnout.)
než:
"Ty jsi ale střevo, dávej proboha pozor!"

(Ne)malé radosti 5

31. března 2013 v 9:48 | Yominis |  (Ne)malé radosti
Já vím, já vím. Nebyla jsem tu.
Měla jsem ale příliš moc věcí na práci a příliš málo chuti sem něco přidávat.
Špatná kombinace.
Bez dalšího úvodu proto jen několik mých malých radostí...

1) Setkání s Altaïrem. Minulý týden se konala taková mini akce s mým oblíbeným komiksářem. Už jsem vám o něm psala, vzpomínáte? (ODKAZ) Na tenhle sraz jsem se těšila dlouho dopředu, přesto to vypadalo, že nakonec nepůjdu. Trošku jsem se totiž nachladila. Nee-chan se vyděsila, že je nakazím (spolu s H. byli u mě na bytě a měli těsně před státnicí), nalila do mě coldrex a doporučila klid na lůžku. Velice lákavá nabídka. Nakonec jsem se ale rozhodla, že si to nenechám ujít, oblékla se, upravila a vyrazila. Nelitovala jsem. Celkově dorazilo méně lidí, než jsem čekala (vaše škoda), ale bavila jsem se. Takové hezké, skoro až komorní posezení, během kterého padlo několik nezapomenutelných hlášek a projevilo se několik podivných osobních preferencí. Samotnou mě překvapilo, když jsem se podívala na hodiny a zjistila, že jsem s tou veselou partou lidí proseděla téměř 7 hodin. A Altaïr? Přiznávám, že jsem si ho představovala prakticky přesně takhle. Člověk s takovým smyslem pro humor přece snad ani nemůže být nic jiného než sympaťák!



2) Rodinný pokec. Přestože spolu bydlíme, je ironií, že z celé rodiny jsem si taťku za posledních pár týdnů užila nejmíň. Těžký to život vytíženého člověka (navíc s mamkou i nee-chan s H. jsem trávila většinu dne, protože mi dočasně zakempili na bytě). Přiznávám, že mi to naše dohadování trochu chybělo. Je úleva nemuset se hlídat v ironii a jízlivých poznámkách, abych nedejbože někoho nenaštvala. Taťka to totiž chápe přesně tak, jak je to myšleno - nevinné špičkování. Teď už jenom vysvětlit zbytku rodiny, že se nehádáme, ale jenom diskutujeme.



3) Přijeli Moraváci! Na tenhle víkend dorazili naši příbuzní až z daleké Moravy. Přivezli si dobrou náladu, čokoládu a slivovici. Nemusím tedy podotýkat, že dveře u babičky s dědou pro ně byly už předem dokořán otevřené. Jenom škoda, že nepřijela i Vlasti, ale ta zrovna trajdá po republice a ohromuje publikum svým herectvím. Nevadí, však já ji někdy dotáhnu do Prahy.

4) Napravila jsem si školní reputaci. Víte, chodím na volitelný předmět, jehož náplní je rozebírání vztahu práva a vybraných literárních děl. Minule jsem na tu hodinu šla extrémně nevyspalá (po 3 hodinách spánku) a s teplotou, takže to vypadalo tak, že jsem zaníceně debatovala s učitelem nad knížkou, kterou jsem nečetla, s vyučujícím, jehož argumenty jsem nechápala, a navíc mám většinu té hodiny v mlze. Tomu se říká ostuda. Tentokrát jsem si ale poctivě přečetla celou knížku, udělala si na věc názor a pak jsem (jako skoro jediná) polemizovala s vyučujícím. Většina mých argumentů mu přišla přesvědčivá a podstatná, na konci hodiny jsme se prakticky na všem shodli. Má pověst je zachráněna.

5) Dostala jsem od kamaráda pohled ze San Francisca. Víte, já dopisy prakticky nedostávám, když už, tak pár pohlednic, ale ty opravdu málokdy. Jedinou výjimkou je L., který mi je posílá opravdu pokaždé a to i když jsme se třeba rok neviděli. Stejně tak se železnou pravidelností chodí na Velikonoce s pomlázkou, abych do něj nalila pár panáků a popovídali jsme si o novinkách. Taková naše malá každoroční tradice, která mě vždycky potěší. Jen letos se asi neukáže. Přece jenom letět z USA se mu asi chtít nebude.




6) Letos možná konečně na Velikonoce uschnu. Ano, je to opravdu jednou z mých radostí, neboť mě mučení ve formě brzkého vstávání, ranního soutěžení v počtu vypitých panáků a poslušného nastavování zadnice pomlázkám nadšením úplně nenaplňuje. Stejně nevím, kde se to "Pokud není zmácená, uschne" vzalo. Vlastně vím. V hlavách našich mužských protějšků. To prvomájová tradice a jmelí se mi líbí mnohem víc. Rozhodně příjemnější způsob, řeknu vám. Pro obě strany.

7) Kuchařský úspěch. Povedla se mi polévka, která byla stejně dobrá jako ta od maminky. Její vlastní slova! A to jsem dělala hovězí polévku poprvé, mojí specialitou jsou ty zeleninové. Jsem opravdu ráda, že jsem zabodovala. Navíc jsem den na to dělala lososa a přestože taťka ho vždycky odmítá jíst s tím, že ho neumíme udělat a je moc vysušený (nám tak chutná!), tak tentokrát prohlásil, že se mi povedl. Další bod pro mě!

(Ne)malé radosti 4

22. března 2013 v 13:35 | Yominis |  (Ne)malé radosti
A další várka mých malých-nemalých radostí a úspěchů.

1) Mám na bytě tiskárnu! Konečně nebudu muset běhat na fakultu a platit za každou vytisklou stránku. Jedná se sice o starší kousek, který byl před vyřazením, ale funguje, tiskne dobře a to je základ. Víc ke štěstí nepotřebuju.




2) Mám na bytě mamku a taťku! Celý tenhle týden jsem strávila (pokud nepočítám školu) povídáním si, obsluhováním a vařením pro moje milované rodiče. A strašně jsem si to užívala. Bylo fajn mít je tu. Já vím, klidně si mě ukamenujte, ale jsem prostě pořád mámina holčička. A myslím, že ještě dlouho ráda zůstanu.




3) Během cesty tramvají jsem potkala svoji bývalou spolubydlící z koleje a zjistila jsem, že shodou náhod bydlí jen jednu zastávku ode mě. A to s mojí druhou bývalou spolubydlící. Praha je opravdu malá. To mi bylo potvrzené ještě jednou, když jsem se o pár hodin později vracela ze školy a na zastávce potkala právě tu druhou spolubydlu. Musíme se určitě sejít a popovídat.

4) První jarní den sice vůbec nevypadal jarně, při pohledu z okna mě přivítal sníh, za to ale den předtím byl naprosto nádherný. Čistě modrá obloha, suchý mráz, který nezalézá do kostí, ale naopak působí příjemně, zářící slunce, které mě hladilo po tváři, úplné bezvětří... Prostě pohádka.




5) Kromě rodičů se v bytě stavili na kafe i další příbuzní, kteří si udělali vyjížďku do Prahy. A donesli si dokonce vlastní zákusky. Ještěže tak, sice jsem měla brambůrky, ale kafe jsem mohla nabídnout jen rozpustné a z Ikea hrníčků. Byt se jim ale líbil!




6) Mám nové koše na tříděný odpad. A jsou úžasné. Jsou to pevné tašky, které jsou spojené suchým zipem, takže můžu vynést každou z nich zvlášť a zároveň můžou být vedle sebe položené a drží. Mám je od H., který byl tak hodný, že mi je daroval. Takže i já už mám něco se třemi vykřičníky! :-D

7) Mám nové pozadí na notebooku. Tentokrát jsem roztomilé příšerky (TADY, ano, skutečně jsem doteď používala pozadí staré víc než 2 roky, jen jsem měnila jeho barvu) nahradila sci-fi tématikou. Pokud to není dobře vidět, tak všechny ikony jsou ze Star Wars. A pozadí má na svědomí TomScholes. Jsem v poslední době podobnými obrázky naprosto posedlá.

Bento 14.3.2013

21. března 2013 v 22:37 | Yominis |  Bento & další jídlo
A ano, v době své blogové nepřítomnosti jsem stihla vytvořit ještě jedno bento.
Skutečně jen jedno, protože celý tenhle týden jsem měla v Praze na návštěvě mamku, takže jsem na oběd vždycky chvátala domů místo toho, abych si s krabičkou sedla někde na fakultě.
Výhodou bylo, že jsem mohla dělat i jídla, která se do bento moc nehodí (např. stew: TADY) a co si budeme povídat, vařit pro víc lidí je vždycky větší sranda.
Každopádně tady je můj poslední výtvor:


Naneštěstí se mi tohle bento moc nepovedlo. Ani ne tak proto, že bych ho špatně sestavila (i když je to tak trochu kalorická bomba), ale proto, že karbanátky, které jsem tam dala, byly zkažené. Naštěstí jsem si toho všimla předtím, než jsem je snědla, že něco není v pořádku jsem zjistila po jednom kousnutí. Radost mi to ale neudělalo. Tím spíš, že jsem poměrně investovala a vyrobila jich velkou zásobu, kterou jsem si zamrazila pro příští použití do bento boxu. Netuším, co bylo špatné, buď mleté maso, nebo tofu, které jsem do toho dala, ale každopádně celá várka musela jít z mrazáku rovnou do koše...



Každopádně ale:

Horní box:
karbanátky (škoda jich)
niva
vajíčko ovařené natvrdo
ohromné množství kukuřice a hrášku

Dolní box:
nesolená rýže

Změna krabiček cigaret

21. března 2013 v 22:12 | Yominis |  Zamyšlení nad ničím
Ti, kdo pravidelně sledují můj blog, mohli zaznamenat, že jsem měla menší psací krizi. Poslední článek už byl ani nepamatuji a došlo to tak daleko, že dokonce i moje sestra mě pobízela, ať už konečně něco přidám.
No jo, jenomže když mě žádné pořádné téma nenapadalo a všechny poslední dny mi tak nějak splývaly.
Žádný námět na článek.
Až do dnešního vysílání zpráv.

Jak úvodní titulek napovídá, rozčílila jsem se nad změnou cigaretových krabiček.

Pro ty, které tahle zpráva minula, jenom krátké shrnutí:
Evropská unie navrhla, aby její státy přistoupily v rámci snižování počtu kuřáků k opatřením, jaké má již řada jiných států (například Austrálie), tedy varovné obrázky a text, který má za úkol kuřáka patřičně vyděsit nebo alespoň znechutit.
U nás by ale neměly být ty obrázky tak drastické.
(Zdroj obrázku: ZDE)

Jak už z mých předchozích článků víte, díky mojí sestře mám k cigaretám opravdu negativní postoj (Kouření pro a proti: TADY). Proto jsem se rozčílila nad důrazným odmítnutím České republiky.
A jejich důvody?
No, některé argumenty byly opravdu směšné a dost zarážející.

Výrok našeho ministra zemědělství, že změna krabiček téhle lehké drogy je socialismus, je dokonalou ukázkou toho, že lobbing tabákových společností je stejně silný jako dřív. To už rovnou můžete tvrdit, že žijeme v diktatuře, protože nedovolujeme prodej marihuany a alkohol prodáváme až dospělým. Jasné omezování osobní svobody, ne?
Když pak jistý europoslanec na jednání jedné nejmenované strany prohlásil, že bude při hlasování proti, protože většina jejich voličů jsou kuřáci a oni nechtějí ztratit volební hlasy, zůstala jsem jen zírat. Jako vážně?
Na druhou stranu, co taky čekat od republiky, kde její prezident (Klaus) jde na slavnostní otvírání nové sekce továrny na výrobu cigaret a popřeje té společnosti "mnoho úspěchů"?

Pochopitelně jsem pro zavedení takového opatření. Nemá sloužit ani tak k tomu, aby současní kuřáci najednou prozřeli a kvůli pár obrázkům se rozhodli přestat. Oni většinou ta rizika moc dobře znají. Ale jestli to pomůže k tomu, že aspoň pár z těch dětí (víc než 57% jedenáctiletých dětí už zkoušelo kouřit) zaváhá, než sáhne po svojí první cigaretě, pak myslím, že to bude stát za to.

A jaký je váš názor?

Právnický archiv perliček 1.díl

11. března 2013 v 14:49 | Yominis |  Ostatní
Se začátkem semestru se objevil i můj typický problém: Kam mám sakra psát výpisky?
Ne, že bych měla nedostatek sešitů, ale většinou prostě a jednoduše zapomenu si nějaký vzít.
Často tak mám v kabelce poházené útržky papíru, letáky nabo dokonce jízdenky, na kterých mám miniaturním písmem poznámky z toho nebo onoho předmětu.
Ale co si budeme povídat, i když si ten blok nějakým zázrakem vezmu, nejsou moje postřehy z hodin zrovna ideálním učebním materiálem. Už od střední totiž vedu systém jeden sešit na všechno, který jsem na VŠ vylepšila na hodně sešitů na všechno, a podle toho to i vypadá. Na druhou stranu tam člověk občas objeví perly.
Zrovna během jednoho mého výběráku jsem znuděně listovala zpátky a ke svému překvapení zjistila, že blok, co držím v ruce, obsahuje výpisky už z prváku. A všude okolo nich rozházené po okrajích perličky.
Jo, prvák a druhák byl na hlášky vyučujících i studentů nejlepší. To byly časy...
Teď už to tak nějak není ono.

Každopádně se tu s vámi o některé lepší z nálezů podělím:

- o tom, co jsou pro právníka důležité informace:
UČ: "Sice nás zajímá, jestli se Husova obhajoba v Kostnici dá řadit do právního středověku nebo už novověku, ale už nás nezajímá, jak moc se prodřely taláry soudců, kteří na koncilu nespokojeně vrtěli zadky, že Hus nechce odvolat."

- obchodní právo:
UČ: "Ten zákon byl možná veden dobrými myšlenkami, ale z legislativního hlediska je to prasárna."

A: "Tak třeba tu sbírku zákonů koupil jako dárek pro dceru."
UČ: "Tak to by byl hodně perverzní tatínek..."

- správní právo:
UČ: "Je jedno, jestli se vyhazují peníze z okna. Musí se jenom kontrolovat, jestli se hází z toho správného."

- evropské právo:
UČ: "Evropská unie je největší spolek na ochranu francouzských zemědělců."

- na téma liské svobody
UČ: "A když máme svobodu myšlení, tak už k tomu nepotřebujeme nikoho jiného. Já sice manželku, ale vy nikoho."

- teorie práva, snaha vysvětlit na praktickém příkladě
UČ: "Takže kolega Samuel bude hrát kůrovce, který ničí les."
S: "Kůrovec? Já nevím, jak hrát kůrovce..."
UČ: "No, můžete se třeba zkusit zahryznout do lavice."
S: "Ale to je překližka a ta mi nechutná..."

Pán granulí: Společenstvo šnekária

10. března 2013 v 16:24 | Yominis |  Mazlíčci
Tak takhle to u nás vypadá, když klukům dám po delší době na přilepšenou trochu namočených psích granulí. Jenom abyste si nemysleli: Nijak jsem je nearanžovala. Ti moji slintové (já vím, na něžných osloveních mazlíčků bych měla ještě zapracovat) si takhle nalezli úplně sami.

bento 6.3.2013

6. března 2013 v 17:49 | Yominis |  Bento & další jídlo
Ano, zdá se, že si budu vyrábět svoje svačinové boxy poměrně často.
Asi poznáte, že se mi zase nechtělo nakupovat (a taky nebyl čas), takže jsem si musela opět vystačit jen s mrazákem a zásobami ve spíži.


Horní box:
soja pěti vůní (ta samá, co včera)
orestovaná treska s trochou kopru zakápnutá citronem
okurka
cherry rajčátka
mix mražené zeleniny - mrkev, hrášek, kukuřice (je schovaná pod okurkou a rajčaty)

Dolní box:
nesolená rýže (poprvé jsem zkoušela, jak bude chtnat po zmražení a je dobrá)
houby shiitake uvařené s trochou sojovky

Ani nevíte, jak moc mě to baví vyrábět a jíst. Vypadát docela zvláštně, když sedím na fakultě, před sebou čokočíno a bento a u každého sousta se usmívám jako blbec...




PS: Říkala jsem už, že miluju svoje (skoro)nové šaty?

Ples

6. března 2013 v 16:14 | Yominis |  Střípky z mého života
Nedávno jsem byla poprvé na plesu (pokud tedy nepočítám několik maturáků). Nejdřív jsem se bála, že se budu nudit, protože nejen, že neumím tančit žádné splečenské tance (taneční jsem vynechala), ale navíc jsem počítala s tím, že se bude jednat o poměrně snobskou záležitost.
No, nos nahoru tam mělo poměrně dost lidí, ale nakonec můžu s klidným svědomím říct, že jsem se bavila.
Vlastně jsem původně ani neměla jít, pozvaní byli rodiče, ale mamka nemohla, takže jsem taťkovi jako doprovod šla já.
Měli jste vidět to panické shánění šatů a bot.



Nakonec se mi ale (den před plesem) povedlo sehnat naprosto dokonalé šaty a druhý den na to (tedy v den plesu) i boty.
Proklínala jsem, že jsem tak vysoká. Musela jsem kvůli tomu totiž shánět jen velice nizoučké podpatky, aby šaty měly správnou délku. A sehnat narychlo společenské boty s nízkým podpatkem a uzavřenou špičkou byl opravdu problém.
Nakonec jsem ale z výsledku nadšená.
Připadala jsem si tam jako princezna.
Dokonce jsem tam měla i štěstí.
Součástí plesu totiž bylo i kasino, kde si mohli hosté nezávazně zahrát (bylo to za imaginární peníze, na které jste dostali poukázku při vstupu). Nejdřív jsme chtěli na poker, který naprosto neumím, ale vždycky jsem ho chtěla zkusit, ale bylo tam pořád plno, tak jsem skončila na ruletě. Nakonec mě odtamtud musel taťka odvést, protože bych tam byla schopná strávit zbytek plesu. A dokonce jsem i vyhrávala.
Každopádně než večer skončil, tak jsem si pořádně zatancovala (k mé úlevě nehrála žádná dechovka a ploužák zvládám vcelku obstojně), vypila 4 mojita, nechala si namalovat karikaturu a ochutnala i výborné uzené.
Prostě jsem se bavila!

Mléko v notebooku

6. března 2013 v 15:07 | Yominis |  Střípky z mého života
Ne, tohle bohužel není žádný umělecký název, ale krutá realita.
Jsem totiž tak inteligentní, že se mi včera večer povedlo vylít si do klávesnice sklenici plnou mléka.
Naštěstí jsem zareagovala vcelku rychle a (za velké dávky ne zrovna slušných výrazů) ho rychle překlopila, takže většina vytekla zase ven.
Pak následovalo panické vysušování papírovými ubrousky a kontrolování škod.



A jak postupovat, kdyby se vám stalo něco podobného?
Rozhodně ne jako já.
Hledat na politém notebooku návod, jak zacházet s politým notebookem nebyl úplně nejlepší nápad.
Tím spíš, že všechny návody se shodovaly v jedné části:
OKAMŽITĚ VYPNĚTE NOTEBOOK A NEZAPÍNEJTE HO, DOKUD NEBUDE ÚPLNĚ VYSUŠENÝ A TO I V PŘÍPADĚ, ŽE ZDÁNLIVĚ FUNGUJE BEZ PROBLÉMŮ.

Hups.




No, následovalo tedy rozebírání (naštěstí šly ty zatracené malé šroubečky ven příborákem) a další fáze sušení. Tentokrát přes noc u topení.

A ráno další průšvih.
Během sestavování zpátky se mi povedlo dva maličké šroubky nechat zapadnout pod kryt. A nedokázala jsem je vyndat.
Uvidíme, zatím se zdá, že nijak nepřekáží ani nechybí a notebook běží bez problémů.
Jenom je hodně cítit mlékem.



No, naštěstí snad už příští měsíc budu mít nový, takže se není moc proč stresovat.
Jen ho budu vždycky zapínat jen na chvíli a nikdy ho nenechám bez dozoru. Nejsem totiž úplně nadšená z představy, jak přijdu po škole domů a byt bude v plamenech, protože mi zbytky mléka vyzkratovaly notebook a ten začal hořet.





PS: Upřímně doufám, že tenhle článek nečte žádný odborník na počítače (nebo kdokoliv, kdo zvládne víc než zapojit ho do zásuvky). Pokud ano, tak vás musím s lítostí informovat, že i když teď tak nevypadá, moje přirozená barva vlasů je skutečně hnědá a ne blond...

Bento 5.3.2013

5. března 2013 v 16:18 | Yominis |  Bento & další jídlo
Ano, čtete dobře, konečně jsem zase začala s přípravou svých obědových boxů.
Tentokrát je ve znamení luštěnin.


Horní box:
okurka
mix mražené zeleniny (hrášek, kukuřice, mrkev)
cherry rajčátka
skládané omeleta z 1 vajíčka
soja pěti vůní (Ne tak docela, prostě míchám koření, jak mi chutná. Tentokrát je v tom sojovka, mirin, skořice, hřebíček, nové koření, zázvor)

Dolní box:
netuším, jak se to jmenuje. :-D
čočkovo-rýžové rizoto? (čočka, rýže, protlak, cibule, paprika, česnek, kukuřice, hrášek, koření)

Jak otevřít konzervu bez otvíráku

5. března 2013 v 9:52 | Yominis |  Střípky z mého života
Pár dní předtím, než jsem se oficiálně přestěhovala, jsem se sem-tam potýkala ještě s drobnými problémy. Nejčastěji s větami "Sakra, tohle jsem si zapomněla přivézt" a "Nemáte náhodou tohle?"
Když šlo jenom o otevření vína, prostě jsme zašli do nejbližší restaurace a požádali je, aby nám tu láhev otevřeli (Byli hodní a udělali to sice s vykulenýma očima, ale bez jakýchkoliv problémů).



Ale když jste večer v bytě sami a najednou uprostřed vaření zjistíte, že vám chybí otvírák na konzervy...
Dělala jsem si těstoviny s nivou a kukuřicí. A kukuřice je prostě základ.
Jak se do té zatracené plechovky dostat!
Nakonec to dopadlo tak, že jsem vzala příborový nůž (všechny ostré nože mám tenké a zlomily by se nebo minimálně šíleně ztupily) a mlátila do něj tak dlouho, dokud jsem se nedostala skrz.



Po chvíli se mi povedlo vytvořit jakýs-takýs otvor, kterým jsem tu kukuřici vydolovala ven.
Ale měla jsem nepříjemný pocit, že se mi do ní přimíchal nějaký ten kovový odštěpek, jak jsem s tím nožem zápasila.
Ale zdá se, že zatím dobré. Žiju.