(Ne)malé radosti 5

31. března 2013 v 9:48 | Yominis |  (Ne)malé radosti
Já vím, já vím. Nebyla jsem tu.
Měla jsem ale příliš moc věcí na práci a příliš málo chuti sem něco přidávat.
Špatná kombinace.
Bez dalšího úvodu proto jen několik mých malých radostí...

1) Setkání s Altaïrem. Minulý týden se konala taková mini akce s mým oblíbeným komiksářem. Už jsem vám o něm psala, vzpomínáte? (ODKAZ) Na tenhle sraz jsem se těšila dlouho dopředu, přesto to vypadalo, že nakonec nepůjdu. Trošku jsem se totiž nachladila. Nee-chan se vyděsila, že je nakazím (spolu s H. byli u mě na bytě a měli těsně před státnicí), nalila do mě coldrex a doporučila klid na lůžku. Velice lákavá nabídka. Nakonec jsem se ale rozhodla, že si to nenechám ujít, oblékla se, upravila a vyrazila. Nelitovala jsem. Celkově dorazilo méně lidí, než jsem čekala (vaše škoda), ale bavila jsem se. Takové hezké, skoro až komorní posezení, během kterého padlo několik nezapomenutelných hlášek a projevilo se několik podivných osobních preferencí. Samotnou mě překvapilo, když jsem se podívala na hodiny a zjistila, že jsem s tou veselou partou lidí proseděla téměř 7 hodin. A Altaïr? Přiznávám, že jsem si ho představovala prakticky přesně takhle. Člověk s takovým smyslem pro humor přece snad ani nemůže být nic jiného než sympaťák!



2) Rodinný pokec. Přestože spolu bydlíme, je ironií, že z celé rodiny jsem si taťku za posledních pár týdnů užila nejmíň. Těžký to život vytíženého člověka (navíc s mamkou i nee-chan s H. jsem trávila většinu dne, protože mi dočasně zakempili na bytě). Přiznávám, že mi to naše dohadování trochu chybělo. Je úleva nemuset se hlídat v ironii a jízlivých poznámkách, abych nedejbože někoho nenaštvala. Taťka to totiž chápe přesně tak, jak je to myšleno - nevinné špičkování. Teď už jenom vysvětlit zbytku rodiny, že se nehádáme, ale jenom diskutujeme.



3) Přijeli Moraváci! Na tenhle víkend dorazili naši příbuzní až z daleké Moravy. Přivezli si dobrou náladu, čokoládu a slivovici. Nemusím tedy podotýkat, že dveře u babičky s dědou pro ně byly už předem dokořán otevřené. Jenom škoda, že nepřijela i Vlasti, ale ta zrovna trajdá po republice a ohromuje publikum svým herectvím. Nevadí, však já ji někdy dotáhnu do Prahy.

4) Napravila jsem si školní reputaci. Víte, chodím na volitelný předmět, jehož náplní je rozebírání vztahu práva a vybraných literárních děl. Minule jsem na tu hodinu šla extrémně nevyspalá (po 3 hodinách spánku) a s teplotou, takže to vypadalo tak, že jsem zaníceně debatovala s učitelem nad knížkou, kterou jsem nečetla, s vyučujícím, jehož argumenty jsem nechápala, a navíc mám většinu té hodiny v mlze. Tomu se říká ostuda. Tentokrát jsem si ale poctivě přečetla celou knížku, udělala si na věc názor a pak jsem (jako skoro jediná) polemizovala s vyučujícím. Většina mých argumentů mu přišla přesvědčivá a podstatná, na konci hodiny jsme se prakticky na všem shodli. Má pověst je zachráněna.

5) Dostala jsem od kamaráda pohled ze San Francisca. Víte, já dopisy prakticky nedostávám, když už, tak pár pohlednic, ale ty opravdu málokdy. Jedinou výjimkou je L., který mi je posílá opravdu pokaždé a to i když jsme se třeba rok neviděli. Stejně tak se železnou pravidelností chodí na Velikonoce s pomlázkou, abych do něj nalila pár panáků a popovídali jsme si o novinkách. Taková naše malá každoroční tradice, která mě vždycky potěší. Jen letos se asi neukáže. Přece jenom letět z USA se mu asi chtít nebude.




6) Letos možná konečně na Velikonoce uschnu. Ano, je to opravdu jednou z mých radostí, neboť mě mučení ve formě brzkého vstávání, ranního soutěžení v počtu vypitých panáků a poslušného nastavování zadnice pomlázkám nadšením úplně nenaplňuje. Stejně nevím, kde se to "Pokud není zmácená, uschne" vzalo. Vlastně vím. V hlavách našich mužských protějšků. To prvomájová tradice a jmelí se mi líbí mnohem víc. Rozhodně příjemnější způsob, řeknu vám. Pro obě strany.

7) Kuchařský úspěch. Povedla se mi polévka, která byla stejně dobrá jako ta od maminky. Její vlastní slova! A to jsem dělala hovězí polévku poprvé, mojí specialitou jsou ty zeleninové. Jsem opravdu ráda, že jsem zabodovala. Navíc jsem den na to dělala lososa a přestože taťka ho vždycky odmítá jíst s tím, že ho neumíme udělat a je moc vysušený (nám tak chutná!), tak tentokrát prohlásil, že se mi povedl. Další bod pro mě!
 


Komentáře

1 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 1. dubna 2013 v 17:47 | Reagovat

Obdivuji kohokoliv, kdo dokáže být nadšený z velikonoc. Já mám ráda jen ty části, kdy koledují maličké děti. Moc mě nezmlátí a mají radost i z obyčejného barevného vejce a perníčku ve tvaru oslíka(mámina specialita, původně je to sice vánoční sob, ale to je jedno).

2 Vendy Vendy | Web | 4. dubna 2013 v 22:48 | Reagovat

Pět hvězdiček, to je dobrá sbírka. Úspěch z dobře uvařeného jídla? Můžeš bejt na to pyšná. A další taky dobrý, pohoda s tátou, tekuté ovoce s přízní z Moravy, setkání s příjemným človíčkem a napravená reputace při diskuzi.
Dobré plusy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama