Červenec 2013

Co je nového

1. července 2013 v 22:16 | Yominis |  Střípky z mého života
Protože v poslední době nebyl na psaní článků moc čas, rozhodla jsem se tenhle udělat takový... shrnující.

Zkouškové

No, tohle zkouškové období pro mě nedopadlo nijak slavně. Docela dost věcí jsem si musela přesunout na září, některé táhnu ještě ze zimy. Naštěstí nic není hraniční "dáš, nebo letíš", ale i tak to není příjemné. Zdá se ale, že moje hlava prostě tolik učení najednou nezvládá. Často jsem měla výpadky, kdy jsem místo učení jenom zírala do zdi nebo se zaposlouchala do písničky, strávila 2 hodiny vařením, místo půl hodiny, kterou by mi to trvalo normálně... Prostě mozek řekl dost a bylo to. Moje prázdiny tedy budou o dost zkrácené, ty zkoušky už prostě potřebuju dát, abych měla klid a mohla se věnovat diplomce... No jo, já vlastně ještě budu muset vybrat téma...




Kolo

Posledních víc než deset let jsem se zuby nehty bránila pořídit si kolo. Až tolik mě poznamenaly zážitky z mého dětství, kdy jsem se na starém rozdrncaném kole po mamce, které na mě bylo příliš velké a nemělo žádnou přehazovačku, pokoušela vyjet škrpál za babičky vesnicí. Odtud taky pochází moje tvrzení, že moje stabilita je tak špatná, že padám i z kola. Víte, ono je docela snadné spadnout, když musíte plnými silami zabírat do pedálů, i přesto skoro stojíte a ještě k tomu se snažíte ukázat rukou, že odbočujete... Menší nehoda na šterkové cestě a následné tahání kamínků z kolen mojí averzi vůči tomuhle dopravnímu prostředku taky nepomohlo.
Ke změně názoru mě přiměl až fakt, že si mamka chystala kolo pořídit. Tak jsem si řekla proč vlastně ne, když už budu mít s kým jezdit...
Výběr byl poměrně rychlý. Nee-chan, jako jediný cyklista v naší rodině, nám pomohla vybrat typ i výšku. Pak už jenom výlet do cyklosportu, pár rad od prodejce a bylo to.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme si kolo koupili celá rodina. Jenom nee-chan pochopitelně zůstala u svého vlastního, skvělého, po kouscích sestaveného horského kola. My máme trekingová kola, plánujeme totiž jezdit většinu času po cyklostezkách.
(Kdyby to někoho z vás zajímalo, tak mám DEMA GAETA model 2012)

Včera jsme byli poprvé na rodinné projížďce a dneska jsme já a nee-chan vyrazily na výlet po okolních vesnicích. Původně jsme plánovaly jenom 17 km, přece jenom nejsem zvyklá jezdit a moje fyzička není nic moc. Nakonec jsme se ale po cestě rozhodly, že to se mnou až tak hrozné není, a ujely jsme více-méně bez problémů celých 28 km. Více-méně píšu proto, že když jsme se otáčely na cestě zpátky, špatně jsem najela na přechod ze silnice na chodník a položila se i s kolem na zem. Naštěstí to skončilo jen odřenými dlaněmi, modřinou na koleni a prodřenými kalhotami. Ale nebojte se, byla jsem statečná a vůbec jsem nebrečela! Ani trošičku! Nee-chan mě za to pochválila, doma mi ruku vydezinfikovala a zalepila a dovolila mi sníst muffinky (které jsem si předtím upekla) jako odměnu...
Faktem ale zůstává, že mě to kolo začíná opravdu bavit. Už chápu, proč je v mém okolí tolik cyklistů.



(Pochopitelně, že hodně přeháním, ale kdo mě zná, tak ví, jak nesnáším pohled na vlastní krev. Navíc jsem silně přecitlivělá na bolest, vážně myslím, že mám snížený práh bolesti. To, že jsem jen s malým skuhráním vstala, nechala si umýt ruce vodou a pak pokračovala na kole dalších 14 km, je na mě vcelku výkon.)

Disney

Nevím, jestli jsem to tu už někdy psala, ale jsem obrovský fanoušek disney kreslených muzikálů. Vím, že jsou primárně určené pro děti, ale no tak... Jsou to staré osvědčené příběhy (kromě několika zvířecích vychází všechny ze starých pohádek nebo legend) s vtipnými scénami, silnými hlavními hrdinkami, zajímavými postavami, příjemnou kresbou a geniálními chytlavými písničkami. Co víc si může člověk přát.
A protože mám teď čas, rozhodla jsem si trošku rozšířit sbírku zhlédnutých titulů. A na některé se dívám znovu, jen abych si znovu připomněla některé nejvtipnější nebo nejdojemnější scény. Včera nade mnou celá rodina kroutila hlavou, když se z mého pokoje ozýval hysterický smích a následně zoufalé výkřiky typu:
"Ne, ty nesmíš umřít, Kechaku! No tak, dělejte něco! Jste přece banda zoologů, to mi netvrďte, že nikdo z vás není schopný vyndat jednu zatracenou kulku!"
(Pokud to někdo z vás nepoznal, dívala jsem se na Tarzana, podle mě jeden z nejlepších filmů od Disney vůbec)
Někdy sem budu muset hodit nějaký podrobnější článek se svými nejoblíbenějšími filmy a scénami. Kdo ví, možná nalákám další.