Srpen 2013

Bavorské árie

27. srpna 2013 v 19:48 | Yominis |  Střípky z mého života
Letošní brigáda pro mě byl dar z nebes. Jen několik dní v týdnu, snesitelně placená, prakticky žádné povinnosti a spousta času na učení na zkoušky.
Přestože je to většinou docela nuda, čas od času se najde něco, co mě rozesměje.
Například zpěváci.
Výstavní hala, kde dělám dozor, má totiž skvělou akustiku, hrozně se to tam rozléhá a stačí popojít jen pár kroků od sebe a už nerozumíte ani slovo. A to jednoho láká, že? Minulý rok jsem tam měla paní, co si střihla rovnou operní árii. Znělo to zajímavě.
Ovšem na plné čáře prohrála se včerejšími návštěvníky.
Dva vousatí pupkatí Bavoráci, co vypadali, že jediný státní svátek, který uznávají, je Oktoberfest, si to naštrádovali bez placení přímo doprostřed sálu a než jsem stačila upozornit na vstupné, tak na sebe spiklenecky mrkli a spustili nějakou bavorskou... cosi. Kánonem. A k tomu dost falešně.
Jejich manželky se na mě s obavami podívaly, ale když viděly, že se otřásám smíchem, tak se jenom omluvně usmály, pokrčily rameny a pak pokyvovaly hlavami do taktu.
Pánové dozpívali, celý rozzáření, kníry třesoucí se, otočili se ke mně, zvedly palce a a řekli:
"Dobry, dobry."
Se slzami smíchu v očích jsem se nezmohla na nic jiného než na:
"Perfektní, perfektní."
Načež se na mě zazubili, hrdě se narovnali, povytáhli opasky a vítězoslavně odkráčeli zase ven.
Bez placení, pochopitelně. Na obrazy se ani nepodívali.



Sakra, tak dobře už jsem se dlouho nezasmála.
Je skvělé, když člověk člověk ani v dospělosti neztratí trochu té dětské hravosti...

Rodokmen

27. srpna 2013 v 17:10 | Yominis |  Střípky z mého života
Jak jsem tu už psala, dělala jsem si tak trochu pořádek v dokumentech. Co jednoho nedonutí udělat jedno ztracené potvrzení o studiu (nakonec jsem ho stejně nenašla a musím jet do Prahy pro nové)



A opravdu jsem nacházela perly. Kromě úryvků z mého pochybného snu (tady) jsem našla i pár zajímavých informací.
Objevila jsem tak staré poukázky na šampony, co prošly 31.12.2008, výpisky z mezinárodního práva, načmárané na účtence z Alberta, ale i například rodokmen z mamky strany, který nám kdysi sestavil dědovo známý, který vedl místní kroniku. Jedna z výhod toho, že naše rodina se držela v okolí prakticky celé století.
Je to s podivem, ale jenom s pomocí jedné kroniky (přesněji řečeno x jejích knih) dokázal tenhle starý muž dojít až k mému praprapraprapraprapradědečkovi. Ano, skutečně je tam těch pra sedm.



Tak jsem se rozvěděla, že můj předek se narodil roku 1685 jako Jakub T., oženil se s dívkou jménem Anna a měli spolu 10 dětí, z nichž jen 6 se dožilo dospělosti. A právě to poslední, 10. dítko, se stalo mým pra... eh... mým dalším předkem. Přičemž vím nejenom kdy se Ondřej T. narodil a zemřel, ale i že za kmotry mu byli Jan K., mistr polní z XX, Jiřík C., mistr polní z YY a Anna E. z ZZ.



A takhle bych mohla pokračovat až do současnosti.

Rodokmeny jsou úžasná věc.



A co vy? Zkoušeli jste někdy zjistit svoji minulost a předky? Zajímalo by vás to?

Dovolená na zámku

23. srpna 2013 v 19:44 | Yominis |  Střípky z mého života
Letos jsme (díky odletu nee-chan, mým zkouškám i obecně nedostatku času) dovolenou naplánovali poměrně skromně, jen prodloužený víkend v zámeckém komplexu kousek od Chebu.
A bylo to skvělé.
Sice se nám už nepovedlo sehnat pokoje přímo v zámku, ale mlýn, kde jsme byli ubytovaní, byl i tak krásný. Vysoké stropy, trámy nad hlavou, výhled na řeku, přímo pod námi bazén... Prostě paráda.
(Mimochodem miluju ty šaty. Tak praktické a pohodlné!)

Na jídlo a wellness jsme potom chodili do zámku.
Dokonce i společnost jsme si jen těžko mohli vybrat líp. Některé tety hlášky se nejspíš stanou legendárními. A nejlepší na tom je, že většina těch nejvtipnějších situací nevznikla schválně. Teta má prostě zázračný dar i z obyčejné věty malým přeřeknutím učinit perlu. A taky je hodná. Ano, to slovo zdůrazňuju. Je to asi nejhodnější člověk, jakého znám. Takový ten typ, co i ve svém věku ponechal trochu té naivity, ochotná kdykoliv nezištně pomoct... Mám ji za to moc ráda.
Překvapivě i s její dcerou jsme si docela dobře rozuměly. Což jsem opravdu nečekala vzhledem k tomu, že jsme spolu nemluvily celé roky. Byly totiž doby, kdy jsme nebyly schopné najít jediné společné téma nebo se aspoň rozumně bavit. Puberta dělá s člověkem divy. A v tomhle případě asi i vysoká škola.
Nu a teď už nějaké fotky...

Na terase před zámkem.

Zámecký pes Flip. Starý kliďas, který rozvláčně obcházel stoly s hosty a čekal, kdo mu co dá. Krmit jsme ho nesměli (je to už starý pes a jak už vím od Sáry, i sousto může vyvolat nepříjemné potíže), i tak se mu ale náš stůl docela líbil, a tak nám lehával u nohou.

Na návštěvě chebského muzea, tohle bylo na nádvoří uprostřed. Mají ho opravdu velké a zajímavé. Líbilo se mi zpracování vraždy Albrechta z Valdštějna. Neoficiálního průvodce nám tam dělal sympatický chlápek, co měl knír nakroucený jako František Ferdinand d'Este. Vzhledem k tomu, že mu mohlo být tak max. 30, to bylo asi z recese.

A ještě jedna, cestou zpátky jsme se zastavili na zámku Kynžvart, tak jsem zapózovala u kanonu. Zámek je uvnitř sice zajímavý, přiznávám ale, že jsem se opět potýkala s mým odporem ke komentovaným prohlídkám. Ráda bych se někde zastavila a dívala se déle, ale už nás tlačí jinam. Chci něco říct taťkovi, ale nemůžu, protože bych rušila výklad. To, že průvodkyně měla tendence mluvit k dětem ve skupině nechutně sladkým hlasem s přehnanou artikulací a nazývat je zvířecími zdrobnělinami, byla jen třešnička na dortu. Ale jak říkám, zámek byl krásný.

Nu a jakou dovolenou jste měli vy?

Snůška (hlášky, citáty, bonmoty)

23. srpna 2013 v 14:36 | Yominis |  Ostatní
Možná bych měla zvolit jiný název? Takhle to zní, jako bych si hrála na slepici.

Nicméně věc se má tak, že i po čas mojí blogové absence jsem si poctivě střádala hlášky a bonmoty z mého okolí ve víře, že se mi ještě někdy budou hodit.
Nakonec se jich sešlo dost na to, aby vydaly na dva samostatné články, tenhle a pak ještě jeden čistě právnický, na který se můžete těšit v blízké budoucnosti. Tím spíš, že se mi povedlo při procházení starých papírů (rozhodla jsem si přetřídit dokumenty) nají pár skutečných klenotů, kdy už nemám šanci vzpomenout si, v jakém kontextu jsem si je zapsala. O to vtipněji ovšem zní...

Takže tenhle článek nebude mít hlavu ani patu. Jenom takové veselé výkřiky do tmy, ať se trochu odreaguju od učení na zkoušky (a vy školou povinní od blížícího se konce prázdnin)


Při náhodném zapnutí televize:
A: No super. Ztracená s bláznivou policajtkou.
B: Já to mám horší. Jsem ztracená s protivnou šlapkou.

Během rodinné dovolené:
Teta: A máte ptáčka?
Číšník: No, já určitě.

Na facebooku:
A: Je-li žena naštvaná, obejměte ji a řekněte jí, jak je krásná.
Vrčí-li dál, ustupte do bezpečné vzdálenosti a hoďte jí čokoládu.

Na téma lásky mé příbuzné ke starožitnostem. Její dcera poskytla vlastní definici:
H: To se přesune bordel z bodu A do bodu B, tam se vystaví a už to není bordel, nýbrž dekorace.

Záchvat paniky poté, co jsem v místnosti objevila vosu:
M: Co, myslíš, že sem ta vosa přilítla, jenom aby tě bodla? Já tady s ní sedím už nějakou dobu a nevypadá to, že by se na mě chtěla nějak vrhnout. Myslíš, že když přijdeš ty, tak najednou změní názor?
Já: To je sice hezký, jenomže ona už je tu právě nějakou dobu. Chce ven. Je to zoufalá vosa zahnaná do kouta. A zoufalé vosy dělají zoufalá rozhodnutí...
M: Neboj se, ona moc dobře ví, že když tě bodne, tak umře.
Já: To je vosa, mami, ta může bodnout, kolikrát chce.
M: To je jenom pověra...
Já: Mami!
M: Dobře no...
Já: A ony navíc nebodají jenom, když útočí. Ale třeba i když chtějí něco ulovit.
M: A ty myslíš, že chce ulovit tebe?
Já: Náhodou, byla bych potrava pro celé hnízdo na další 2 roky!

Kdysi dávno v Chorvatsku:
Taťka: Ptal se na vás ten Chorvat, co tu hraje na klavír. Tak jsem si vyhrnul rukávy a už se neptal.
Nee-chan: Příště říkej, že jedna je zadaná a druhá divná.
Já: Hej!

V rádiu po cestě autem, taťka nadšeně souhlasil:
A: Půlku života nám ničí rodiče a tu druhou děti.

Pubertální bratranec:
Bratranec: Proč máš tu trapnou fotku v kanceláři?
Teta: Protože tam jsi byl ještě malej a roztomilej!

Vtip z vězeňsého prostředí:
A: Za co tady jseš?
B: Za slepice.
A: Za slepice?
B: Jo. Ty svině vyhrabaly moji tchýni.

Smějeme se mamky "hodnotné literatuře":
Já: Na obalu té knížky je nějaký polonahý horal v kiltu.
T: Nějaká vysušenina?
Já: Já nevím, ono mu pod ten kilt není vidět...

Důvod, proč je McGonagallová jednou z mých nejoblíbenějších postav z Harryho Pottera:
Umbridgeová: Ta schůzka se konala, slečno Edgecombeová, sama jste mě o ní informovala, a konala se v Komnatě nejvyšší potřeby! A vedl ji Potter, že ano? Potter ji zorganizoval, Potter... Proč kroutíte tou hlavou děvče?
McGonagallová: Když někdo kroutí hlavou, obvykle to znamená, že chce říct ne. Pokud tedy slečna Edgecombeová nepoužívá nějakou znakovou řeč, která zatím není lidem známá-


A na závěr naprostý úlet. Tohle jsem našla naškrabané na kusu papíru, co jsem měla hozený mezi fakturami za telefon za rok 2009. Hádám, že jsem se snažila zapsat svůj sen chvíli po probuzení. Možná bych měla začít uvažovat nad tím, zda není na čase vyhledat odbornou pomoc...

Doslovný přepis (jednalo se evidentně o rozhovory mezi mnou a dalšími postavami):
- Chci mít o svých studentech přehled, proto jsem do vašich plyšových medvídků nainstaloval skryté kamery
- Proboha, já s tím medvídkem šel na záchod
- Že vím, jaké fotky budou zdobit jeho kancelář?

- ... tak jsem sebral tu kameru z medvídka, ale on se vydal za mnou, naštěstí se tam objevila karate uklízečka s koštětem a začala se s ním bít, tak jsem se otočil a hrdinně se jí vydal na pomoc...
- Ta uklízečka neuzvedne ani kýbl, proboha, pane řediteli, že jste mu tu kameru nedal!
- Nebojte, vzal jsem medvídka a utekl jako malý kluk.

- Jé, proč jsi oblečená jako citrónek?
- Já nejsem citrónek. Já převážím radioaktivní odpad...

- Byla to ta nejnechutnější věc, co jsem kdy viděla. Musíme to zastavit, než někomu ublíží
- Ale no tak, mně ten oběd až tak odporný nepřišel...

Tak nějak hádám, že to bylo během maturity nebo přijímaček. Je o mně všeobecně známo, že ve stresových situacích moje sny odpovídají spíš pacientovi psychiatrické léčebny a ne studentovi VŠ...

Robo Rombík a Fuj

19. srpna 2013 v 18:58 | Yominis |  Střípky z mého života
"Nepleť se mi pod nohy, do háje!"
"Cos to zase divnýho sežral?"
"Sem nelez, blbečku!"
"Můžeš být chvilku zticha?!"
"On mě vůbec neposlouchá a dělá si, co chce, tati!"



... zdá se, že my nepotřebujeme nového domácího mazlíčka. Nám úplně postačuje robotický vysavač. Jediné štěstí je, že nikde nenechává loužičky. Zatím.

Nicméně pokud bych měla na chvilku odbočit od našeho Rombíka (zcela nekreativně pojmenovaného podle značky Roomba), tak i dnešek je u mě vyplněný šrocením se na zkoušky. Je docela příznačné, že se zrovna učím o mučení a jiném nelidském a krutém zacházení, protože to zatracené trestní právo (jinak ohromně zajímavé, pokud z něj zrovna nejste zkoušení) mi rozhodně působí duševní utrpení značného rozsahu.



A to mě ještě čeká výběr témata na diplomku...
No, nezbývá než to nějak přežít, že?





----
PS: Právě jsem na facebooku viděla ze svého kamaráda rozhodně o moc víc, než bych bývala chtěla. Jako dělat umělecké autoportréty, proč ne. Ale možná by bylo dobré vynechat z toho jisté části vlastní anatomie... Nebo aspoň předem varovat...

O Švédsku z druhé ruky

14. srpna 2013 v 14:52 | Yominis |  Ostatní
Už jsem tu několikrát psala, že se moje milovaná nee-chan chystá strávit příštích několik měsíců na Chladném Severu.
Bylo mi smutno, když jsem ji a H. doprovázela na letiště.



Naštěstí je to ale lepší, než jsem čekala. Ať žije email a skype. Mám pocit, že jsem s ní víc v kontaktu, než jsem byla, když jsme obě studovaly v Praze. I když popovídání naživo se to nevyrovná.



Tak jsem se například dozvěděla, že Chladný Sever vůbec není až tak chladný, ale v těchhle měsících naopak velice příjemný, vzhledem k tomu, že když my tu máme skoro 40°C, oni si ve Stockholmu hoví v příjemných 25°C. Že Švédové jsou posedlí rovnoprávností a to se všemi jejími klady i zápory. Že nejlepší z celé Švédské stravy jsou skořicoví šneci z Ikea. A že kdo nezná slovo "Fika", ten ve Švédsku nepřežije.
Mám opravdu chuť odjet tam za nimi.



Popravdě jsem to měla i v plánu, ale naneštěstí mi to nevyjde.
Mám já to ale smůlu.
Shoda nešťastných okolností byla vždycky moje specialita.



Ale nevadí. Slíbila přijet aspoň na Vánoce a navíc to vypadá, že Švédsku hned tak sbohem nedá, tak se za ní můžu vydat i jindy. Třeba až se mi doktoři přestanou posmívat a kroutit nade mnou nechápavě hlavou.

A ještě jedna zajímavost:
Nedávno mi nee-chan ukazovala fotky, jak vypadala ve Stockholmu Pride Parade (tedy průvod na podporu gayů a lesbiček, v Praze bude tuhle sobotu). Neuvěřitelné. Dokážete si představit, že by je u nás přišel podpořit náš fotbalový tým nebo že by tam pochodovali v úborech gay policisté, lékaři, hasiči, vojáci... Ve Švédsku to jde. A nejen to.
Obzvlášť se mi líbil průvod pyšných rodičů (Dávali najevo, že jsou hrdí na svoje děti s jinou sexuální orientací) a naprosto špičkoví pak byli dva chlápci oblečení za hobity, co nesli ceduli s nápisem "Moskva je nový Mordor"
Mrzí mě, že fotky jsou cizí, takže je nemůžu použít bez povolení. Video sestřih, co jsem našla na youtube, vám bude muset stačit.
Jestli něco potvrzuje tvrzení nee-chan, že Švédové jsou opravdu extrémně liberální a rovnostářští, pak tohle.
Jsou dokonce první zemí na světě, kde homosexuální páry nejen, že smí být v partnerství. Oni můžou rovnou uzavírat regulérní manželství před švédskou církví. Adoptovat dítě je také bez problémů. Kočárků bylo v průvodu podle všeho taky dost.
Myslím, že se ještě máme jako národ o toleranci hodně co učit.





Právnický svět

13. srpna 2013 v 22:45 | Yominis |  Střípky z mého života
Už jsem se neozvala... no, myslím, že nemá cenu se ani omlouvat. Prostě nebyla nálada.
Skočím tedy rovnou do víru dění.
K překvapení všech (haha) se opět učím. Nesnáším zkouškové. Jediné, co mi pomáhá, je fakt, že se blíží můj poslední ročník. Ne že by pak koncipienství byla sranda. V plném pracovním nasazení, děláte od nevidím do nevidím a jste tak trochu holka pro všechno. A teď třeba jsem viděla nabídku za krásných 12 000 Kč měsíčně. Po 18 letech studia. No neberte to.



Zrovna nedávno na našich stránkách zveřejnili nabídku na brigádu pro studenty. Podmínkou je už předchozí praxe v jiné advokátní kanceláři. Odměna: 60Kč/hod. V případě zájmu zašlete životopis.
Pochopitelně se pod tím rozvinula ohnivá diskuze o tom, jak to s tou právničinou jde opravdu do háje.
Krásně to shrnul můj slovenský kolega:

M. H. : Tak sme sa tu dozvedeli, že nie je hanba piatakovi na právach ponúknuť 60 Kč/hod a že piataci právnici spávajú s upratovačkami, ktoré zarábajú viac ako podaktorí z nich. What a wonderful world.


No jo no, bohužel je vystudovaných právníků moc a advokátky si tak můžou pořádně vybírat a nasazovat i ne moc spravedlivé odměny za práci. Co se dá ale dělat. Aspoň po nás ještě nechtějí praxi zadarmo...