Září 2013

Výhra! Hufflepuff vyhrál!

24. září 2013 v 17:19 | Yominis |  Ostatní
Ano, už delší dobu jsem se nedostala na Pottermore.com a když jsem si konečně udělala čas...
Co to nevidí oko mé modravé?
My vyhráli školní pohár!



Ha! To jsme vám to natřeli!
Já to říkám pořád, že Hufflepuff je nejlepší kolejí v Harry Potterovi.
Pokud o tom ještě někdo pochybuje, doporučuji přečíst TOHLE

Myslím, že půjdu na oslavu uvařit nějaký lektvar!

PS: Tentokrát je mé svědomí čisté. Během tohohle "školního roku" jsem totiž poctivě dokončila všechny kapitoly a úkoly z Harryho Pottera a to tak, abych měla plný počet bodů (Nově totiž u každé kapitoly ukazují stupnici kolik z možných akcí jste skutečně provedli a jestli vám něco nechybí.)

Z hlubin archivu (Sára, Vlasti)

23. září 2013 v 20:44 | Yominis |  Střípky z mého života
Během návštěvy u babičky jsem narazila na krabici, kam jsme schovali všechny rodinné fotky, když jsme předělávali byt.
Ta nostalgie...
Budeme je muset někdy přebrat a roztřídit. Teď je v nich takový nepořádek, že mamky fotku ještě za svobodna našla v albu, kde jinak byly fotky Sáry.
A když už jsem u Sáry, podívejte se, co třeba jsem našla!

Není to strašně roztomilá fotka?
To jsme obě byly ještě taková štěňata...


A pak ještě staré fotky s Vlasti.
HODNĚ staré fotky s Vlasti...


Proč mám pocit, že se mě za tyhle fotky taky pokusí zaškrtit?

Déšť, pánové a já

16. září 2013 v 20:04 | Yominis |  Střípky z mého života
Můj osobní vztah k dešti je poněkud komplikovanější. Takové odi et amo.
Všechny pocity ve mně totiž zintenzivňuje. Pokud jsem byla před deštěm nevrlá, s první kapkou se měním v krvelačnou bestii, co vrčí na cokoliv, co se pohne. Pokud jsem měla splín, tak nechci nic jiného, než zalézt pod deku, poslouchat Zachraňte koně a Kristínka iba spí a utápět se v depresích. Ale funguje to i naopak. Pokud jsem měla předtím dobrou náladu, tak mám pak neodolatelnou chuť jít se projít bez deštníku ven, skákat přes kaluže a smát se na celý svět.
A zrovna dneska to byla ta poslední varianta.
Navíc to podle všeho bylo na mně vidět.




Řidič tramvaje (kterou jsem nejela) se na mě už zdálky smál, celou dobu, co čekal, než nastoupí cestující, na mě mrkal a přitom šátral někde v hlubinách tašky, co měl v kabině. Proč, jsem zjistila ve chvíli, když už musel odjíždět a konečně našel, co hledal. Deštník. Ten zlatý chlap mi chtěl dát svůj deštník, abych už nemokla. Naneštěstí už ale musel jet, za ním čekala další tramvaj. Tak jenom se smíchem pokrčil rameny a zamával mi na rozloučenou. Stejně bych ten deštník nepřijala. Dneska se mi kapky ve vlasech líbily. Ale jestli jsem předtím měla dobrou náladu, po tomhle jsem se zubila na celý svět jako idiot.




Moje tramvaj byla jako vždycky narvaná k prasknutí, povedlo se mi ukořistit už jen místo na schodech u dveří. Bylo mi to jedno, aspoň jsem měla dobrý výhled ven a nikdo se na mě nemačkal (jak říkám, dneska mě nic nerozhodí). Jěště pořád mi trošku cukaly koutky a měla jsem chuť si nahlas zpívat.
Na příští zastávce jsem se podívala za sebe, jestli bude někdo vystupovat, a střetla se očima s chlápkem stojícím kousek za mnou. Usmál se na mě tak zeširoka a vesele, že jsem se okamžitě začala zubit zase taky.
Na každé další zastávce jsme usmívací rituál opakovali, dokud nemusel vystoupit.
Stejně jako tramvaják předtím mi zamával na pozdrav a běžel se schovat před deštěm.




Tak se mi zdá, že mužská část populace má nějakou divnou úchylku v podobě zmoklých holek s idiotskými úsměvy. Nevím, jestli mě to má těšit, nebo děsit.


Večer s Vlasti

12. září 2013 v 13:16 | Yominis |  Střípky z mého života
Včerejšek byl fajn. Nejenom, že se vzbudila krásně odpočatá (aby ne po víc než 10 hodinovém spánku), ale navíc jsem se konečně dostala k tomu, abych si zavolala po skype s Vlasti, mojí milovanou sestřenkou z Moravy.


A asi si budeme opravdu muset volat častěji.
Náš rozhovor totiž trval celých 6 hodin.
Opravdu, začaly jsme hovor před šestou hodinou a než jsme se nadály, bylo najednou jedenáct večer.
A ještě jsme pořád neprobraly všechno.
No jo no, je to těžké, když holka, kterou pokládám za svoji nejlepší kamarádku, bydlí na druhém konci republiky a vidíme se maximálně tak jednou do roka...
Ale letos to hodláme změnit.
Uděláme si brzy Pražský Víkend!
A aby se to vyrovnalo, tak (prosím, prosím, ať to vyjde!) oslavíme Brněnský Halloween. Konečně zažiju aspoň jednu halloweenskou párty ve svém životě. Minulé roky se mi smůla prostě lepila na paty a vždycky to nějak nevyšlo.
Letos mám i kostým, takže toho bohdá nebude, abych z boje utekla!




A co kdybychom zase naplánovaly společnou dovolenou, Vlasti?
Ta minulá nám přece vyšla skvěle.

Právníci a Harley

12. září 2013 v 13:00 | Yominis |  Střípky z mého života
Běhám, běhám, nestíhám...
Rychle se snažím dohnat všechny resty, co mám za tenhle semestr. Jenom kdyby se mnou moji vyučující aspoň trošku spolupracovali, bylo by to fajn.
Jeden odjel na mezinárodní konferenci, druhý zrušil zrovna na tenhle týden konzultačky a dalšího jsem honila jako blbec po celé fakultě (místnost, kde měl být, místnost, kde ten den zkoušel, a místnost, kterou mi doporučila sekretářka) jenom abych se s ním nakonec minula.
Tomu se říká úspěšný den.
No, aspoň že se mi povedlo domluvit konzultaci ke klauzuře, když už nic.
A koupit si příšerně drahou učebnici na trestní právo.
Po dvou neúspěšných pokusech jsem došla k závěru, že se bez ní fakt asi neobejdu.
Když jsem láteřila nad cenou, tak mě mamka (která mě dokopala si ji konečně koupit) uklidnila:

M: Neboj, zaplatíme ti to. Chceme mít vzdělanou dceru.
Já: Mamince kosmetiku a oblečení, aby byla krásná, a dceři hnusné učebnice, aby byla chytrá? To není fér!
M: To je fér. Ty jsi mladá a krásná přirozeně. Já si to musím zaplatit.

Nějak si nejsem jistá, jestli to byl stěr nebo pochvala.




A ještě jedna věc mě dneska rozesmála.
Jela jsem tramvají a zrovna jsme zastavili na světlech vedle velice drsně vypadajícího mladíka s vyleštěnou helmou a koženou bundou s nápisem Harley Davidson... jak seděl na maličkatém skútru, co měl podle všeho problém udržet s naší tramvají vůbec tempo. Přišlo mi to takové roztomilé.



PS: Z nějakého důvodu dneska vůbec nejsem schopná nic sníst. Zkoušela jsem do sebe ráno nasoukat snídani, ale zasekla jsem se u druhého sousta. Jak mám sakra svému žaludku vysvětlit, že už na zkoušku tenhle týden nejdu, tak si může dát pokoj?

Little Red Riding Hood - Sam the Sham and the Pharaohs (English+České titulky)

10. září 2013 v 18:42 | Yominis
Moje momentálně nejoblíbenější písnička. U toho závěru se vždycky musím smát. I když si nemůžu pomoct a při jejím poslechu mě vždycky napadá, že dotyčný je právě tak nějak nebezpečně blízko §185 trestního zákona...



Text a můj překlad máte v Celém článku. Pokud chcete šířit, klidně do toho, jen prosím o uvedení autora nebo odkaz na tenhle blog.

Bláznova ukolébavka

10. září 2013 v 15:15 | Yominis |  Střípky z mého života
Ne, i když k tomu nadpis vybízí, nebudu tu psát o ovečkách.
Spíš jenom o těch bláznech.
Konkrétně o jednom.
Mně.

Moje podzimní zkouškové se pomalu ale jistě chýlí ke konci, mám před sebou s trochou štěstí už jenom poslední zkoušku. Ale mozek už mi stávkuje. A blbne.
Zrovna včera, krátce potom, co jsem dočetla podle kterého nařízení EU se řídí příslušnost soudu v obchodních věcech (doplňte si zvracejícího smajlíka), jsem se chystala spát, tak jsem vypínala počítač a přistihla jsem se, že mu zpívám. A přitom šišlám. Naprosto netuším proč.

"Špinkej můj mališký, špi, žavži očíčka švýýýý ... ... Já už se aši žvencla."



PS: Možná bych ty články o mé duševní nestabilitě během zkoušového měla začít počítat. Asi bych došla k číslu, které by se mi úplně nelíbilo...

Žraločí nemůra

4. září 2013 v 21:41 | Yominis |  Střípky z mého života
Tak jedna zkouška za mnou. A ne zrovna moc úspěšně.

Noční nemůra

Den začal jako tradičně zkouškově - nenávistným zaklapnutím budíku, vrčením a bolestí hlavy.
Hip-hip-hurá.



Co by ale taky člověk chtěl v 5:30 po prakticky probdělé noci, že?
Tentokrát si svoje sny nepamatuju. Ještěže tak.
Ale to mi zrovna moc nepomohlo.
Víte, jak si někteří před usnutím přehrávají v hlavě uplynulý den nebo plánují ten příští? Tak já na nic takového nemyslím. Já si v hlavě vytvářím příběhy. Mám jich celé desítky, některé vážné, jiné spíš připomínají červenou knihovnu, další fantasy. Takže je z čeho vybírat. Podle nálady tak vždycky k nějakému přidám novou scénu, upravím trošku děj předchozí kapitoly...
Jak usínám, moje fantasie si najednou začnou dělat, co chtějí, myšlenky se rozutíkávají, obrazy se objevují a mizí... Většinou jsem už v polospánku a ani si to neuvědomuji.
Ale včera jsem si toho byla vědoma docela jasně.
Až moc.
Během táboření mé hlavní hrdinky v lese se mi najednou promítl obrázek pověšených dětí na stromě ze Sinistera (ze kterého jsem prosím viděla jenom kdysi trailer). Vytřídalo ho krásné jezero. A v něm mrtvola. Klaun schoulený zády ke mně v rohu dětského hřiště, jak drží v ruce červené balonky. A najednou bylo přímo přede mnou dítě a vrhlo se mi s vyceněnými ostrými zuby přímo na obličej.
Lekla jsem se tak, že jsem najednou byla zase úplně vzhůru a vyděšeně zírala do stropu.


Nechte to na mém mozku, aby vyvolal ze zapadlých vzpomínek ty nejděsivější obrazy, jaké zvládne, a servíroval mi je takhle před usnutím, když mám zítra zkoušku...

Ranní nevracení

Ráno pak nastalo klasické přesvědčování žaludku, že ten chleba opravdu není jedovatý, takže ho může v sobě klidně i nechat, že se úplně zlobit nebudu...
Po třech soustech a čtvrt hodině rozdýchávání a opakování mantry "Nebudu zvracet, nebudu zvracet..." jsem další pokusy vzdala a rozhodla s dalším jídlem počkat až do oběda.
...
Jsem idiot. Vážně.
Koho normálního by napadlo dát si na takhle rozbouřený žaludek špagety s rajčatovou omáčkou?
Celou dobu jsem si během žvýkání představovala, jak asi budou vypadat, až půjdou zase ven.
Což opravdu moc nepomohlo.
Nějakým zázrakem jsem do sebe ale nakonec nacpala asi deset soust, než jsem došla k závěru, že víc už by opravdu bylo riskantní.
Červená omáčka na kravatě zkoušejícího by mi asi plusové body nepřinesla.



Odpolední neslava

Nakonec to ale stejně bylo jedno.
Vyhodil mě.
Nutno mu ale přiznat k dobru, že s grácií. Neurážel, nenapadal, nesnažil si něco dokazovat.
Slušný, férový, zdvořilý.
Jaká to vzácná kombinace na naší fakultě...
Na druhou stranu to zase vyrovnává až nepřiměřenými nároky na zkoušené. Trvalo přes půl hodiny, než jsme se vůbec dostali k první zkušební otázce. Do té doby jenom házel pojmy a chtěl vědět přesné definice, citace ze zákona a latinské termíny. Než jsem začala mluvit 'oficiálně', už jsem byla vyklepaná jak ratlík a měla problémy sestavit jednoduchou větu.
Byla jsem přesvědčená o tom, že základy mám docela zmáknuté.
Vyvedl mě z omylu.



Večerní nebjetí

Když jsem tedy konečně vyšla s prázdným indexem před fakultu, bylo už víc než šest hodin večer. Než bych si dojela koupit lítačku na MHD, měli by už zavřeno. Řekla jsem si tedy bať a šla jsem pěšky k Palladiu, že si aspoň udělám radost.
Ještě jsem tam ani nedošla a už jsem se usmívala jako idiot.
Na Staromáku mě obejmul obrovský plyšový žralok.
Jenom tak, asi že jsem se na něj soucitně usmála.
Praha je fakt rok od roku divnější. Ale aspoň je tu sranda.

Nakonec jsem šla nakupovat akorát tak do Alberta pro zítřejší snídani.
Jediné další drama jsem pak zažila až cestou domů.
Řidič sanitky asi zapomněl, že bez blikaček musí dodržovat dopravní předpisy jako ostatní a naférovku si to s ní najel přímo na zastávku tramvaje zrovna, když jsem vystupovala. Nevím, čeho jsem se lekla víc. Jestli sanitky jedoucí na mě, nebo tramvajáka zuřivě zvonícího na protest.
Tomu se říká smůla. Normálně se vždycky rozhlížím, jestli nějaké pako nezkouší stihnout projet, a jednou se náhodou nepodívám a bum.
Teda vlastně ne bum. Naštěstí stihli zastavit a všichni mohli v pořádku pokračovat. Jenom mně ještě chvíli potom zvonilo v uších...

Noční nebdění

No, myslím, že už půjdu spát. Můj mozek mi už poslední hodinu v pravidelných intervalech klepe do spánků, aby mi připomněl, že jestli okamžitě nedoženu spánkový deficit, co jsem za poslední týden nabrala, dá mi to pěkně sežrat.
A jak už jsem se naučila, je to potvora zákeřná, tak ho radši poslechnu.
Dobrou noc!








PS: Rozhodla jsem se nasbírat co nejvíc gifů z mých oblíbených disneyovek. Schválně, kdo pozná, odkud je tenhle?