Dračí zápisky

6. října 2013 v 15:02 | Yominis |  Střípky z mého života
Mám divnou náladu. Nevím, to asi ten déšť. Včera euforie, dneska splín a apatie.
Chtěla bych si jenom tak zalézt pod deku a spát. Ale i když po tom tělo křičí, mojí mysli se ještě nechce, tak místo toho beru do ruky můj notýsek. Dostala jsem ho od nee-chan, abych si do něj psala svoje příběhy a myšlenky. Vlastně je jedním z několika. Ale nemůžu za to, že ty ostatní jsou skoro prázdné. Prostě byly na to moje čmárání až moc krásné. Schovávám si je na finální verzi. Až konečně něco opravdu dokončím, dám si hezky záležet a přepíšu to tam.
Tenhle notýsek je ale perfektní. Dost malý, aby se mi vešel do kabelky, dost pevný, abych ho nerozmačkala při prvním zatřesení kabelkou, dost zajímavý, aby ve mně probouzel inspiraci a zároveň dost obyčejný, abych se do něj nebála psát.


Mezi úryvky a poznámkami k rozepsaným povídkám nacházím i krátké zápisky. Jen takové myšlenky bez hlavy a paty, co jsem napsala, když mi bylo ouvej. Jako vystřižené z dívčích emo časopisů.
Zdá se, že to není poprvé, kdy mám podobnou náladu.

--
Před zkouškou
Náhodné střetnutí pohledů. Přes dvě patra, skrz celou fakultu.
Chápavý úsměv spolutrpícího. A hned na to zazubení se komplice.
Přátelé ve zbrani, spojeni jen jedním pohledem.
Na malou chviličku si připadám jako princezna ve věži, co se dívá na obrázek svého milého a doufá, že ji přijde zachránit. Jenomže každý z nás má svoji vlastní lítou saň, se kterou musí bojovat.
A ta moje na mě už čeká...
Princi? Buď opatrný, ano? Ani probuzení draci se totiž nelehtají, víš?

--
Po zkoušce
Svítí mi tu obrazovka. a nechce se jí zhasnout. Jako by se mi smála.
Hnusné bílé světlo monitoru mi připomíná, že bych měla něco udělat, začít po zkouškovém zase žít.
Jít ven, uvidět slunce, uslyšet ptáky. Obrazovka bliká. A mojí mysli se nechce rozsvítit.

--
Věrnost je teď vzácné zboží. Víc, než kdy dřív. Já o tom vím své, věřte mi.
-V Praze volný-
-Je to vztah na dálku, ona by to pochopila-
-Tobě bych už ale byl věrný, fakt-
-Už dlouho si s přítelkyní nerozumíme-
Nikdy nepodvádět a nebýt ta, se kterou někdo podvádí. Jak prosté, jak krásné, jak strašně nemoderní.
Dodržet se to, zdá se, dá, jen když zůstanu sama.
Já ale neskončím jako stará paní obklopená kočkami.
Ne, to nedovolím.
Já chci psy. Jsou totiž věrnější.

--
Řekla jsem mu, že si hraju na poustevníka.
Zeptal se, jestli ho aspoň hraju správně.
Sakra. Asi ne. Už ani poustevničit neumím.
Z nějakého důvodu mě to rozesmutnilo víc, než když jsem neuměla na zkoušku.
Kdyby aspoň ten plnovous se mi povedlo vypěstovat...



------
PS: Další z rozepsaných a zapomenutých článků. Ano, i já občas mívám takovéhle stavy...
PPS: Tyhle "balící fráze" na mě opravdu už zkoušeli. A hrozně se divili, že jsem do toho nešla a vycouvala ještě před druhým rande.
 


Komentáře

1 Doma Doma | Web | 6. října 2013 v 15:40 | Reagovat

Válku skladů ani neznám :D ...

Moc se mi ty zápisky líbí! :D Jsou skvělé a vtipné ! :) a ten notýsek je dokonalý! :)

2 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 8. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Tak tohle je zajímavý :D já si to většinou jen myslím. Ale vím proč. Protože já žádné notýsky nedostávám.

3 Vendy Vendy | Web | 10. října 2013 v 19:18 | Reagovat

I takové povídání má svůj smysl. Věrnost? Nepodvádění? Mělo by být normální.
Ta poznámka o psech mě pobavila. Koneckonců, zvířátka jsou někdy věrnější a lepší než lidi.
Dračí sešítek se mi líbí a tvé postřehy také.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama