MHD trable

8. října 2013 v 16:23 | Yominis |  Střípky z mého života
Jsem extrémně nepřesný člověk. Každý, kdo mě aspoň trochu zná, vám to potvrdí.
Můžu se připravovat klidně hodinu a půl, nechat si 20 minut rezervu a stejně se mi podaří dorazit na schůzku pozdě. Zapomenu klíče, nemůžu najít mobil, nasednu do špatné tramvaje,... Občas všechno naráz.
Můj dosavadní rekord je víc než hodina zpoždění. (Fakt se omlouvám, Altaire!)




Nicméně díky tomu už mám za sebou notnou dávku dobíhání, přemlouvání řidičů MHD a brždění dopravy.
Jednou jsem dokonce otvírala zavírající se dveře v metru tak, že jsem tam nejdřív strčila hlavu a až následně se je snažila otevřít rukama.
Dodnes nevím, jestli se mi to povedlo vlastní silou nebo jsem způsobila takový šok řidiči, že je radši otevřel sám, než aby riskoval, že mi tu hlavu utrhne. Většina metra se na mě ale dívala jako na osobu ne úplně duševně v pořádku.
Zpětně jim musím dát za pravdu.




Nicméně včera večer, když jsem přijížděla s kufrem do Prahy, se mi povedl jiný kousek.
Vracím se z domova zpátky do Prahy, už je večer a já za sebou táhnu kufr. A na jezdících schodech vidím, že z nástupiště, kam potřebuju, se valí davy lidí. Výborně, právě mi přijelo metro!
Jenomže než se z těch schodů vykodrcám, vidím jenom, jak už se zavírají dveře.
Nepřemýšlím tedy a v plné rychlosti do nich vbíhám.
Sice jsem se vřitila přímo do skupiny lidí, ale jsem tam.
Jenom kufr ne.
Nějak jsem to neodhadla a ten zatracený křáp se zasekl ve dveřích.
Snažím se ho vytáhnout a naštěstí mi přispěchávají na pomoc chlápci z toho hloučku, co jsem do nich předtím tak vrazila.
Jenom mně se může povést, že si to napálím přímo do skupiny revizorů.

"Ježiš. Sakra. Pardon..." snažím se vytáhnout kufr, v tom se podívám, kdo mi pomáhá.
"Hups... Ehm... Ještě větší pardon?"





Kufr jsme nakonec docela rychle vypáčili. Když viděli, jak se jim rudá jako rak omlouvám, tak jenom zavrtěli hlavou, soucitně se na mě usmáli, jako bych byla nějaké zmatené zvířátko z dětské zoo, a přesunuli se kontrolovat lidi na druhý konec vagonu.
Přísahám, že ta holka, co seděla na sedačce napravo, se na mě dívala s otevřenou pusou.
Hádám, že přemýšlela o mojí psychické stabilitě.
 


Komentáře

1 Doma Doma | Web | 8. října 2013 v 18:22 | Reagovat

šikovná :D :D :D

2 •Pet!nka• •Pet!nka• | E-mail | Web | 8. října 2013 v 20:14 | Reagovat

Asi začnu jezdit metrem :D:D:D vypadá to, že je tam docela zábava :-)

3 letajici letajici | 10. října 2013 v 22:05 | Reagovat

Je hezké vidět, že rekord ve zpoždění držíš se mnou. :D Toho si vážím! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama