Prosinec 2013

Přespávání s nee-chan

29. prosince 2013 v 19:43 | Yominis |  Střípky z mého života
Během přestavby mého pokoje se už s nee-chan nepočítalo jako s trvalým obyvatelem, ale spíš hostem. Z toho důvodu jsem se přestěhovala do menšího a místo dvou postelí jsme pořídili jednu, rozkládací.
Kdykoliv tu tedy chceme přespávat dvě (což bylo celé vánoční svátky), musíme ji rozložit na dvoulůžko.
Až doteď s tím nebyl žádný problém. V noci nekopu a držím se na své straně postele.
Proto mě vcelku překvapilo, co se stalo včera v noci, když jsem nemohla usnout...

Pozn.: (Já jsem ta vlevo)



Dělá tohle hodně často?

Svatební a vánoční výkřiky do tmy

29. prosince 2013 v 19:19 | Yominis |  Střípky z mého života
Vánoce a doba před nimi i po nich byly tak trochu hektické a utahané zároveň. Chvíli jsem nevěděla, kde mi hlava stojí, a v příštím okamžiku jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi kvůli nudě.
Přípravy na Vánoce a nakupování dárků se střídaly s plánováním svatby nee-chan. Zjistila jsem, že svěděk toho má na starosti mnohem víc, než jenom držet kytku během podpisu.
Ještěže jsme na to dvě.

O kytici pro družičky:
Mamka: "Ale tulipány znamenají hloupost..."
Nee-chan: "To nevadí, ty budou stejně mít ony a ne já!"

Mamka (vyslechla v TV): "Časem jsem pochopila, že bordel není třeba uklidit, nýbrž nazdobit. Navíc se Vánoce odehrávaly ve chlévě, jakýkoliv úklid je tedy proti duchu Vánoc"

poté, co to vysvětlila všem příbuzným a my to slyšeli alespoň 5x:

Mamka: "Holky, pomůžete mi tu vytřít podlahu? A můžete umýt dveře? A vyleštit ten sprchový kout?"
Já: "Mami, neříkala jsi náhodou, že úklid je proti duchu Vánoc?"
Mamka: "Tohle ale není žádný pořádný úklid. Jenom to nejnutnější."
Já: "Všechno základní už je uklizené, co bys ještě uklízela navíc?"
Mamka: "Třeba po vás nechci, abyste utíraly prach v téhle skříňce..."
Já: "Protože tam žádný není."
Mamka: "To není pravda! Podívej!"
*přejíždí prstem po polici*
Mamka: "... No dobře, tahle je zrovna čistá. To ale neznamená, že ostatní jsou taky!"

Taťka: "Tentokrát měli u V. nějaký divný stromek."
Nee-chan: "Jo, tentokrát byl hezký."
(Teta a strejda V. jsou v celé rodině pověstní svými ošklivými vánočními stromky. Ten jejich je vždycky nejkřivější, nejoškubanější, nejzdeformovanější a má nejméně větví. Většinou všechno zároveň. To, že tentokrát sehnali hezký, bylo šokem pro široké příbuzenstvo.)

Mamka: "Ještě se dělá, že nevěsta má se zavázanýma očima poznávat ženicha podle zadku."
Já: "Jenomže vzhledem k tomu, jaké máme pozvané hosty, by to znamenalo, že by musela osahávat zadek nějakému ze svých strejdů. A to by bylo dost nechutné. I na svatbu."

Nee-chan: "Nemáš nápad, co dát vyrýt na svatební prstýnky? Něco jiného než 'Jeden prsten vládne všem.'"
Já: "Jeden všechny přivede, do temnoty sváže?"

Já: "Vymyslela jsem několik motivačních písniček na svatbu."
Nee-chan: "Hm?"
Já: "Co říkáš třeba na 'Before he cheats?'"




Mentální věk - test

20. prosince 2013 v 15:24 | Yominis |  Ostatní
Na jednom blogu jsem narazila na test, který by vám měl spočítat váš mentální věk.
Tak jsem si ho z legrace zkusila.
A...

...

...

...

...

Schválně, tipněte si, kolik mi to vyšlo.





Nápověda: Můj tip, že jsem se zasekla na úrovni desetiletého dítěte, se nepotvrdil.
K mému překvapení jsem dokonce i prošla pubertou.
A kdyby jenom zůstalo u toho...

Vyšo mi totiž:

40



Popravdě myslím, že je někde chyba.
Jinak se asi začnu všem 40 letým vyhýbat. Můžou být totiž nebezpeční.




Vyzkoušet si ho můžete sami tady:

MENTAL AGE TEST


PS: Schválně, kolik jste tipovali vy? A kolik vám vyšlo?

Bento 4.12.2013

16. prosince 2013 v 14:55 | Yominis |  Bento & další jídlo
A další z mých zatím nezveřejněných svačinových boxů...
Kdybych jim měla vymýšlet nějaké názvy, tenhle by byl "mrazák"


Horní box:

skládaná omeleta z 1 vajíčka
cherry rajčata
mini karbanátky (z mrazáku)
hrášek a kukuřice (z mrazáku)
cooked to death červená paprika (z mrazáku)

Dolní box:

rýže
zbytek vajíčka z omelety smíchaný s trochou mleté červené papriky (Ten los je tam jako oslava návratu nee-chan ze Švédska.)


PS: V poslední době jsem se nějak nebyla schopná rozhoupat a dočíst tu hromadu článků, co mám v plánu, na ostatních blozích. A teď jsem se přistihla, že mi to docela schází. Budu to muset v příštích dnech napravit.

Šaty aneb Improvizovaná módní přehlídka

11. prosince 2013 v 23:36 | Yominis |  Střípky z mého života
Během našeho povídání s M. z něj vypadlo, že si vůbec nevybavuje, že by mě kdy viděl v šatech, pokud nepočítá 2 staré fotky tady na blogu.
Páni, to jsme se neviděli asi opravdu dlouho. Posledních pár měsíců (už od léta) prakticky nic jiného než šaty/sukně nenosím.
Ale tak abych to napravila...
Tady je moje (těžce improvizovaná) módní přehlídka:

Moje milované krémově bílé krajkové šaty

Dalmatin! Jedny z mých prvních pouzdrovek

---
Článek je dlouhý a plný fotek, tak pro další klikněte na Celý článek.




Přestavba pokoje

10. prosince 2013 v 15:17 | Yominis |  Střípky z mého života
Během mého blogového klidu se toho u mě hodně změnilo. Mimo jiné jsme kompletně předělávali můj pokoj. Dřív jsem se těsnila v pokoji s nee-chan, ale teď dospěli naši konečně k rozhodnutí, že vzhledem k tomu, že se nám moje milovaná sestřička zanedlouho stejně vdává a stěhuje do Švédska, nemá už smysl jí nechávat v bytě její samostatnou postel (varianta, kterou se já snažila prosadit už od té doby, co šla do prváku na VŠ). Takže pokoj se oficiálně měnil na můj a výmalba i nábytek byly čistě v mojí režii.




Já vím, asi vás to překvapí, ale dokonce i takové střevo jako já jsem tedy běhala po bytě s kladivem a šroubovákem. Sama se divím, že nikdo nepřišel k úrazu. Možná to bylo tím, že jsem u sebe vždycky měla taťku, který hlídal, aby se jedna z jeho oblíbených dcer příliš nepřizabila. A hlavně oddřel většinu práce sám a já jenom ukazovala, kam co dát a přidržovala police.
Ale i tak...

Vypadám tu strašně důležitě, ale ve skutečnosti je to naaranžovaná fotka. Tu postel nakonec dostavěl taťka sám, protože jsem musela jet zpátky do Prahy.

Já vždycky věděla, že jsem lehce nevyrovnaná...

Takže se bojte, dámy a pánové, bojte!

Bento 14.11.2013

9. prosince 2013 v 14:27 | Yominis |  Bento & další jídlo
S obrovským zpožděním sem přidávám fotku mého dalšího svačinového boxu. Ještě pořád si nejsem jistá, jestli se vůbec zveřejní, ale po předchozím úspěchu (najednou se mi objevily 2 články, aniž by je sežrala velká internetová příšera!) si troufám doufat, že přežije i tenhle. Snad.
Každopádně...

Horní box:

mini karbanátky (vlastní výroba, z mrazáku)
orestované žampiony
červená paprika (tzv. cooked to death, tedy restovaná/dušená s kapkou sojové omáčky, dokud se prakticky nerozpadá. Výborné ke zmrazení)

Dolní box:

bramborová kaše s orestovanou cibulkou


Bylo to takové zbytkové a dost narychlo dělané bento, navíc jsem měla úplně vybílenou ledničku, proto ten akutní nedostatek zeleniny. Poslední, co mi zbylo, byly 2 už vcelku povadlé červené papriky. Jedny z mála, co nepřišly do koše.
Zdá se totiž, že s červenými paprikami je v poslední době nějaký problém. Z posledních x kusů, které jsem koupila, jich v pořádku bylo jen pár. Zbytek vypadal hezky, ale hned, jak jste je rozkrojili, začaly smrdět něčím, co dost připomínalo benzín. Opravdu. Nechutně silně zapáchaly a to i po tepelném zpracování. Zkrátka nešly jíst. Zkusila jsem Kaufland i Albert, ale výsledek byl stejný. Nu, myslím, že přejdu na žloutou papriku...

Státnice

9. prosince 2013 v 14:04 | Yominis |  Střípky z mého života
Jsem v pátém ročníku a to tedy znamená velký strašák každého studenta - diplomku.
Protože práva jsou 5letý obor bez bakaláře, nikdo z nás (s výjimkou těch, co studují 2 VŠ) pořádně netuší, jak takové psaní závěrečné práce vypadá. A když netuší nikdo, znamená to, že já ještě míň.




Problém nastal už s vybíráním tématu. Nejdřív jsem uvažovala o trestním právu, ale po přečtení několika diskuzí a nabízených témat jsem začala váhat. Rozhodlo nakonec to, že mi vůbec nevyhovoval termín zápisu. Nebyla jsem v úplně nejlepším zdravotním stavu a nocování venku v zimě před fakultou mě opravdu moc nelákalo.
Ano, čtete správně. Nocování před fakultou.




Jsme totiž jedna z mála škol, kde neprobíhá zápis diplomové práce elektronicky, nýbrž pořád ještě klasickou papírovou formou. A protože je nás 700 v ročníku a na téma se může přijhlásit jeden nebo maximálně dva lidé, je to docela boj. Pokud chcete mít jistotu, že se vám povede mít téma, které chcete, musíte stát frontu předem. Dlouho předem.

Sekretariát se otvírá v devět hodin ráno, ale není výjimkou, že někteří studenti stojí před fakultou už od desíti od večera. A vrátní je obvykle odmítají pustit se dovnitř ohřát dřív než v šest ráno, kdy se oficiálně budova otvírá. To znamená 8 hodin strávených v noci na mrazu.




Není divu, že proti tomu jsou už dlouhou dobu protesty a vedení konečně couvlo a zavedlo elektronické přihlášky... pro ročníky pod námi. Stejně jako se státnicí bez titulu, i tady jsme poslední ročník, který má ještě hnusnou starou úpravu. Hurá.




Když jsem tedy zavrhla trestní právo, pracovní právo, teorii práva i všechny ostatní katedry, zůstalo občanské právo.
A tam jsem konečně našla téma, které jsem opravdu chtěla.
Teď už byla jenom otázka, kdy tam jít čekat.

Taťka se nabídl, že pojede se mnou a až se zapíšu na seznam čekajících, bude tam místo mě až do těch šesti ráno. Bylo to od něj úžasné, ale viděla jsem, že s sebou nemá žádné pořádně teplé oblečení a nechtěla jsem, aby to kvůli mně odstonal, tak jsem si připravovala záložní plán. Díkybohu za nee-chan.




Termo tričko, termo mikina, punčocháče, tlusté ponožky a naducaná bunda po kolena (vše zapůjčeno). Byla jsem sice vycpaná jako tučňák, ale mělo mi to zajistit přežití.
Měla jsem to pečlivě vyrovnané do komínku a čekala na večer.




A pak jsem zjistila, že nás senátor (akademický senát) zajistil u proděkana, že můžeme noc strávit přímo na fakultě a ne před ní.
Rychle jsem tedy na sebe nasoukala první oblečení, co mi padlo pod ruku a chystala se vyrazit.

Já: "Myslím, že se ani nebudu líčit. Stejně je to jedno a až tak blbě nevypadám..."
- všichni v místnosti si mě prohlédli-
Mamka: "No, radši se nalič."
Taťka: "Určitě se nalič."

... fajn, tak díky. To jednomu zvedne sebevědomí.




Rychle jsem tedy na sebe napatlala nějakou chemii, popadla notebook a vyrazila.
Protože už byla tma (bylo šest hodin), doprovodil mě taťka až na fakultu, kde mi vrátný oznámil, že už tam čeká nějakých 10 lidí. Témat bylo něco málo přes 30. A já chtěla jedno jediné.
Sakra.

Než jsem se dokopala před sekretariát, byla jsem už smířená s neúspěchem. Proto jsem byla opravdu překvapená, že moje téma bylo volné!


Jásala jsem jako blecha a rychle se napsala na seznam. Pak už zbývalo jenom přečkat noc. V teple fakulty, skrčená na křesílku, co jsem si dotáhla z chodby. Kdyby tam v tu chvíli byl ten, kdo nám to vpuštění zařizoval, asi bych ho na místě políbila.


Téma mám tedy oficiálně zapsané a už mi přišel i potvrzovací dopis s diplomovým úkolem.
A přáním Veselých Vánoc a Šťastného nového roku, které mi hodili razítkem na obálku.
Potěší.



-----

PS: Povedlo se mi najít jednu fotku z nocování. Jsem ten kousek hlavy vyčuhující vlevo.



PPS: Blog.cz si ze mě udělal úhlavního nepřítele a nedovoluje mi zveřejňovat články ani kometáře. Přesněji řečeno oboje mi zveřejní... aby to následně vcucnul do nějaké internetové černé díry, ze které není návratu. Jak velká je šance, že se tenhle článek přežije?

Sníh!

7. prosince 2013 v 15:35 | Yominis |  Střípky z mého života
Sněží!
Já vím, neoriginální začátek článku po víc než měsíc trvající neaktivitě, ale stejně...

SNÍH!!!!


Když jsem odlížděla z Prahy, bylo tam opravdu hnusně. Silný vítr, zima a ledové krystalky, co se tvářily, že by měly být sníh, nepříjemně štípaly do tváří a očí a na zemi byl sotva poprašek něčeho bíleho.
Zato doma...

Faktem ale je, že si tohle úžasné vánoční počasí moc neužiju. Vzhledem k tomu, že se mi i během těch 5 minut, co jsem s M. čekala na tramvaj (Jupí! Po půl roce jsme se konečně dostali k tomu, abychom zašli na pokec), podařilo dostat rýmu, asi zůstanu hezky v teple doma. Horký čaj to jistí.
Navíc se už pomalu ale jistě musím zase učit na zkoušky. Blbé předtermíny. A ještě horší státnice...