Únor 2014

(Ne)malé radosti 7

27. února 2014 v 12:47 | Yominis |  (Ne)malé radosti
Tak mě ty archivní radosti navnadily, že jsem se rozhodla k téhle rubrice vrátit. Přece jenom je hezké uvědomovat si, že každý den je v životě něco hezkého...

1) Nee-chan a H. udělali poslední státnice! Nervovali jsme se s nimi celá rodina, chodili jsme okolo nich po špičkách a skákali přes hromady učebnic a poznámek rozházených po podlaze... A vyplatilo se! Netuším, jak je vůbec možné, že se do lidské hlavy vejde tolik informací. Medici asi musí mít nějak jinak nastavený mozek, protože jinak to nechápu. Ale dali to. A v naší rodině je tak o dva doktory víc. Takže už máme celé dva.


2) Skončila jsem zkouškové. Tohle sice dopadlo katastrofálně, ale alespoň je už konečně za mnou a já se tak můžu začít věnovat diplomce... Počkat, to vlastně není moc pozitivní zpráva, že?







3) Našla jsem index! Já ten zatracený malý notýsek plný známek nemohla najít poslední měsíc. Ptala jsem se na fakultě, prohledala jsem to doma i na bytě v Praze a nic. Už jsem se začala pomalu smiřovat s tím, že mě čeká maraton při obíhání všech vyučujících, které jsem za posledních 5 let měla, aby mi dopsali známky do nového indexu. A pak jsem ho našla. Zatímco se nee-chan a H. učili, vyklidila jsem pražský byt, hezky papírek po papírku třídila a uklízela... A byl tam. Z nějakého nepochopitelného důvodu schovaný v igelitovém sáčku se starými kartičkami z obchodů a papírky o výběrech z bankomatu. Občas svoje uvažování nechápu.







4) Viděla jsem Frozen. Netuším, jak je možné, že jsem nevěděla, že existuje. Upozornila mě na něj až Vendy. A já se zamilovala. Let it go je jedna z nejlepších filmových písniček za hodně dlouhou dobu. A vůbec celý příběh je skvělý. Líbí se mi, jak se prakticky vysmívá starým disneyovkám, kde se princezna s princem potkají, zazpívají si společně písničku a pak se uvidí až při závěrečném polibku a žijí šťastně až do smrti. A tady? "Takže ty mi vážně říkáš, že ses zasnoubila s někým, koho jsi ten den potkala? Nevarovali tě rodiče před cizinci?"

(Mimochodem podle mě je filmová verze od Idina Menzel 100x lepší než ta od Demi Lovato.)


5) Zdálo se mi, že mám ovečku. Popravdě to nebyl úplně úmyslný sen. Zkoušela jsem svoji teorii "zdá se mi o tom, co vidím před spaním", takže jsem strávila večer prohlížením obrázků nejhezčích chlapů, jaké se mi povedlo najít v kombinaci s několika motivačními videi a seriály (Ahoj, Ericu a Alcide. Jak se vede dvojčata, Genji a neznámý chlápku od Old Spice...) Nicméně taktika selhala. Místo toho se mi zdálo o ovci. Byla jsem z toho ale naprosto unešená. V tom snu jsem byla jsem nějaká podivná víla, co se potřebovala vrátit zpátky domů (někam mimo tenhle svět), a ta moje ovečka mi pomohla tam doplavat. Chytrá, miloučká, obrovská chlupatá koule heboučké vlny, ze které vykukují nohy a čumák. Byla to moje nejlepší kamarádka. A byla tak roztomilá a chundelatá...



6) Rozhodla jsem se napsat knížku. Už nějakou dobu mi ležel v hlavě nápad na příběh. Jeden z těch mála, co jsem se obtěžovala dokonce i trochu rozpracovat. A tak jsem se rozhodla dát tomu šanci. Už mám hlavní i vedlejší dějovou linii, charakteristiky postav, svět, ve kterém se to bude odehrávat... Teď už jenom dokopat se dát to skutečně dohromady. Uvidíme, možná to nikdy neopustí šuplík. Ale stejně to zkusím sepsat. Jen tak, pro radost.

(Jedna z vedlejších postav, Matka představená Řádu. Vytvořeno ve FaceGen Modelleru)


7) Mám nový kabát. Už skoro 2 roky jsem hledala nějaký hezký, teplý kabát, ve kterém bych se nestyděla jít ven. Vždycky mě mrzelo, že jsem se krásně oblékla, a pak na sebe navlékla můj starý vydřený kabát s vytahanými nitěmi a celé to zabila. Jenomže nejen, že je těžké nějaký dobrý kabát najít. Tyhle věci jsou i drahé. Letos mi ale naši jako dárek k Vánocům přispěli, takže jsem se trošku rozšoupla a pořídila si tenhle úžasný kousek. Miluju ho. A s trochou štěstí mi vydrží hezkých pár dalších let.

A co udělalo v poslední době radost vám?

Týden Písní II. - 30 Days Song Challenge

23. února 2014 v 13:38 | Yominis
A jako minulý týden (TADY), i teď pokračuji v téhle challenge...

day 08 - a song that you know all the words to
Tak těch je... Jsem zvyklá zpívat si zároveň se zpěvákem/zpěvačkou, takže slova znám nazpaměť. Velká část písniček se mi líbí právě kvůli textu, proto mám taky tak ráda písničkáře. Jediná hudba, kde text nijak zvlášť většinou nevnímám, je ta japonská. A i u té si zjišťuju, o čem alespoň zhruba je. Vybrat jenom jednu oblíbenou je pro mě těžké. Tak se hodím nějakou náhodně. Třeba tuhle?



day 09 - a song that you can dance to
Nesuďte mě prosím... Ale já to dnešní duc-duc-jé tančit prostě nezvládám. Vadí mi, když písnička nemá text ani melodii. Rytmem to prostě nedoženete. Proto mám taky tak ráda ty staré šlágry z 80. a 90. let. Měly zajímavé melodie, vtipné texty a člověk nemusí umět složité taneční kreace, prostě tak nějak blbne na parketě a baví se. A ano, jsem fanda Michala Davida.



day 10 - a song that makes you fall asleep
Nikdy neusínám u hudby. U mě neexistuje, že bych šla spát se sluchátkami na uších. Je to pro mě stejné jako mít na očích brýle, tedy ať se děje, co se děje, vždycky je před usnutím sundám. Proto nemám moc uspávacích písniček. Většinou si pouštím nějaké pro "hezké sny" (Čím víc hezkých chlápků ve videoklipu, tím líp :-D). Ale tak kdybych si měla teoreticky představit písničku, u které bych byla schopná usnout, pak by to byla tahle. Před lety mi ji poslala kamarádka a i když jsem Final Fantasy nikdy nehrála (viděla jsem jenom filmy) a obyčejně nejsem fanoušek intrumentálek, do téhle jsem se zamilovala. Při jejím poslechu se vždycky uklidním a jsem schopná úplně vypnout.



day 11 - a song from your favorite band
Tak tady bude výběr jasný. Mojí nejoblíbenější skupinou je Morning Musume. Bez přemýšlení. Popravdě bych je mohla s klidným svědomím zařadit i do guilty pleasure, protože otevřeně: banda pubertálních japonských holek, jejichž zpěv je při nejlepší vůli průměrný a většinu jejich fanoušků tvoří čtyřicetiletí úchyláci? To není úplně, co byste čekali jako nejoblíbenější skupinu české vysokoškolačky. Ale já za to nemůžu, vážně. (btw. je to oficiální olympijský song, proto to "Nippon, Nippon")



day 12 - a song from a band you hate -
Tak tohle je těžší. Nemůžu si vzpomenout, že bych nějakou skupinu nebo kapelu přímo nesnášela. Když se mi od nich nelíbí písnička, tak ji prostě neposlouchám a nemám potřebu si o nich ani nic zjišťovat, takže mi chybí k jakékoliv nenávisti důvod. Opravdu nevím, co sem dát. Pokud bych měla zobecnit, pak jakoukoliv skupinu s diskriminačními, homofobními, rasistickými nebo šovinistickými texty.


day 13 - a song that is a guilty pleasure
Když potřebuju zlepšit náladu a mám chuť na něco praštěného, pak je tahle písnička perfektní. Banda kluků v šílených kostýmech (barvičky! volány! flitry! zvonové kalhoty!), co zpívají pitomě pozitivní text a okolo nich lítají hvězdičky a duha? Perfektní.
(Další, kdo si hlídají zveřejňování videoklipů. Pro zkouknutí proto klikněte na obrázek.)



day 14 - a song that no one would expect you to love
Přestože mám takový odpor k vulgárním textům, nesouhlasím s jeho politickými názory a popravdě jsem přesvědčená, že se mu v hlavě něco trošku pomíchalo, tak mám ráda písničky od Daniela Landy. Zdaleka ne všechny, ale některé ano. A třeba jeho Krysaře považuju za jednoho z nejlepších původních českých muzikálů. Každopádně myslím, že zrovna jeho písničky byste v mém playlistu opravdu nečekaly. A přesto tam jsou. Některé z jeho textů jsou prostě dobré.



day 15 - a song that describes you
Tak na tohle jsem přišla překvapivě rychle. Není to sice dokonalý popis, ale je blízko. Chvilku jsem přemýšlela jseště nad Hlídačem krav od Nohavici...



Další týden za mnou!


PS: Ano, je jich 8, ale ta challenge je na 30/38 dní, takže prostě občas budu muset nějaký ten den navíc přihodit, aby mi to vyšlo.

Věty mého srdce: Dopis jednomu pánovi ve Varšavě

21. února 2014 v 16:04 | Yominis |  Věty mého srdce
Na tuhle knížku mě navedl pan Pithart, se kterým jsem měla volitelný předmět Přechody k demokracii. Sice nesouhlasím se všemi jeho názory, ale jako člověka si ho velice vážím. Je to člověk, kterému nikdo nemůže upřít inteligenci, přehled i nadhled a hlavně zkušenosti. Proboha, ten pán si tyká snad se všemi politologickými a sociologickými kapacitami, o kterých jsem kdy slyšela.
Výuka probíhala zajímavě. Bylo nás jenom deset, možná dvanáct a všichni jsme se namačkali do malé místnůstky na fakultě a dali si židle do půlkruhu, aby na nás všechny viděl. A pak už byla diskuze.
A při ní pan Pithart hodně čerpal právě z knížky, ze které jsem si připravila pár ukázek. Přiznávám, že mi trvalo další víc než rok, než jsem zašla do knihovny a sama ji otevřela. Je jenom prezenčně a ještě ji nemám dočtenou. Už tak jsem našla pár věcí, které stojí za zmínku.

Ralf Dahrendorf - Úvahy o revoluci v Evropě v dopise, který měl být zaslán jistému pánovi ve Varšavě




Proč došlo k revoluci? Chtělo to generaci, která nevěděla, že se to nedá udělat... mladí se o to pokusili, protože si neuvědomovali, že vyvracet režimy není možné, a tak je vyvrátili.

...


Vláda vyžaduje jiné schopnosti než opozice, ba i jiné osobní přednosti, totiž "etiku zodpovědnosti" namísto čiré "etiky přesvědčení"


...


"My - lid" sice může povstat proti odpornému režimu vykořisťování a poroby, ale "my - lid" nemůže vládnout. Demokratická iluze, že existuje jakási vláda lidu, vždycky představovala pozvánku nejrůznějším uzurpátorům a novým monopolům. Vyvarujte se chyb dřívějších generací, jimž propadli i lidé jako byl Robert Michels! Michels byl jedním z těch, kdo věřili, že socialismus změní všechno, včetně vlády hrstky nad většinou. Potom zjistil, že i socialistické strany, stejně jako všechny strany ostatní, mají tendenci vytvářet vládnoucí menšiny. V důsledku toho si Michels nejprve zoufal nad socialistickými stranami, pak nad lidskou přirozeností a nakonec našel východisko v tom, že propadl kultu fašistického vůdce...

...


Důležité je kontrolovat vládnoucí skupiny a čas od času je pokojným způsobem, například volbami, měnit. Navíc jsou tyhle skupiny skutečně potřebné. Demokracie je forma vlády, nikoliv parní lázeň populárních pocitů. Potřebuje jak ty, kdo se chopí iniciativy, tak ty, kdo rozpoznají zjevné chyby v rozhodování a pozastaví arogantnost moci.


Tahle malá knížka u nás vyšla v roce 1991 jako reakce na revoluční rok 89, který změnil východní část Evropy. Promárně je psaný jako jakýsi "dopis", kterým komentuje události v Polsku a okolních zemích (tedy i u nás). Je vtipné, že i přesto, že od jeho napsání uplynulo víc než 20 let, je v mnohých ohledech pořád aktuální...

(Ne)malé radosti 6 (archivní)

20. února 2014 v 19:33 | Yominis |  (Ne)malé radosti
Co jeden neobjeví ve starých rozepsaných článcích...
Vůbec, ale vůbec už to není aktuální, ale proč sem těch pár mých radostí nedat? Nějak mám chuť na trochu vzpomínání. Tyhle jsou z konce června. Jo, tehdy bylo fajn...

1) Jahody, jahody, JAHODY! Dokud jsem si u babičky nestrčila do pusy první jahodu, netušila jsem, jak moc mi celý rok chyběly. Ty kupované se s nimi prostě sladkostí, vůní, chutí ani barvou nedají srovnat. Z každé návštěvy teď odjíždím minimálně s kilem jahod... v žaludku, pochopitelně.
Teď je venku zima a hnusně. Co bych dala za pár jahod!

2) Mamka s taťkou mi koupili kolo. A já jsem opravdu nadšená. Sice mě trochu bolí pozadí (a pak všechno, co jsem si odřela), ale to mě nijak neodradilo v tom jezdit dál. Zvlášť když je venku pořád tak krásně.
Koupila jsem si pak cyklistické kalhoty. Můj zadek pak byl jako v peřince. Teda aspoň prvních pár kilometrů.

3) Dojela jsem na kole až k babičce! A to je po cestě pár docela vražedných (rozhodně pro mě) kopců. Navíc jsem se tam vyškrabala čistě silou vůle a to bez zastavení. Že to zvládnu bez přestávky, nevěřil nikdo a to včetně nee-chan a mě. Nikdy mě nepřestane udivovat, čeho je člověk schopný, když se pořádně vyhecuje.
Ještě pořád jsem tenhle výkon netrumfla.

4) Zničehož nic za mnou přišla moje sestra a objala mě za jeden z minulých článků. Taky tě mám ráda, nee-chan. A moc. Snažíme se teď spolu trávit co nejvíc času, až mi odjede, asi se ustýskám.
Nee-chan už je pár měsíců zpátky a já se pomalu připravuju na další, tentokrát už dlouhé loučení...

5) Konečně jsem sehnala maxi šaty. Netušili byste, jak těžké je sehnat šaty, které by byly opravdu na zem a ne nad kotníky, neprosvítala u nich krátká spodnička, neměly na sobě obrovský zlatý zip, byly cenově dostupné a nevypadaly, jako by na ně sjetý orangutan načmáral různobarevné fleky. Ale po dlouhém hledání jsem konečně objevila.
A miluju je doteď. Nosila jsem je i v zimě a plánuju v nich prožít léto.

6) Viděla jsem Emperor's New Groove. A je to asi jedna z nejvtipnější disneyovek, se kterým jsem doteď měla tu čest. Samozřejmě, že paviání honičku z Tarzana (kdo viděl, tak ví) nepřekoná asi nic. Tohle ale bylo jako celek perfektní. Ještě teď mě od smíchu bolí břicho.
Nafoukaný princ proměněný v lamu? Perfektní.

Věty mého srdce: Krysař III.

19. února 2014 v 14:34 | Yominis |  Věty mého srdce


Ano, na tuhle rubriku už dlouho sedal prach. Pravdou totiž je, že jsem v poslední době četla jenom svoje knižní stálice nebo fanfikce a povídky, které nestály moc za zapamatování, nebo jejichž příběh byl sice hezký, ale žádná ukázka z nich by nebyla sama o sobě zajímavá.
Pak jsem si ale řekla, že kašlu na to, že už tu nějaké ukázky z těch knížek mám, když jsou dobré i další, tak je sem prostě dám.
Takže...

Viktor Dyk - Krysař


"Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházet ho vidí mnohem raději."

...

Pro dva lidi je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš sám všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl."



...


- - Jsem minulost, pravil hlas.
- - Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
- - Jsem krásná, mluvila minulost.
- - Budu krásnější, slibovala budoucnost.
- - Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
- - Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to přítomnost!

Mám pocit, že bych sem mohla opsat klidně celého Krysaře a pořád by to ještě nebylo dost. Jak já tu knížku miluju...

Týden Písní I. - 30 Days Song Challenge

16. února 2014 v 14:26 | Yominis
Ano, různé druhy challenge běhají internetem už věky věkův. A já je skoro nikdy neplním. Prostě na to nemám nervy, čas nebo náladu.
Tak si alespoň ty zajímavé upravuji podle svého.
Jako třeba 30 Days Song Challenge, kterou jsem viděla u Wizie.

Z každodenní udělám týdenní. Protože dávat článek, kde dám jenom jednu písničku, mi přijde dost o ničem.

A tady je první týden...

day 01 - your favorite song
Mám jich celou řadu. A pravdou je, že když se mi nějaká písnička líbí, pouštím si ji pořád dokola a dokola a dokola... Často je mám spojené s nějakým příběhem, který mám v hlavě, nebo scénou z povídky, kterou bych chtěla napsat.
Kdybych si ale měla vybrat píseň, která se mi líbí jenom tak, sama o sobě, pak by to byla...



day 02 - your least favorite song
Nejmíň oblíbená písnička? Tak těch je... Pokud bych měla mluvit obecněji, tak rap. Obecně nemám ráda rap jako takový. Mluvení do rytmu o tom, jak život stojí za ***, společnost stojí za ***, právě jsem spal s *** a strčil jí *** do ***, protože je *** a já jsem o dost větší ***, než jakého sám ve skutečnosti mám, a sprostě nadávám na všechno a všechny, snažím se šokovat a tvářit se jako bojovník za lepší svět a pokud možno na tom vydělat co nejvíc peněz... To fakt není můj šálek kávy. A zatímco u cizojazyčného můžu vypnout část mozku a předstírat, že nerozumím angličtině, a song přetrpět do konce, u českého rapu už to jde hůř. Vlastně vůbec nejde.



day 03 - a song that makes you happy
No, tady je výběr horší. Mám hromady písniček, které mi zlepšují náladu. A v drtivé většině případů ani já sama nemám tušení proč. Nakonec jsem vybrala jako ukázkovou tuhle. Nutí mě se při poslechu usmívat. Prostě proto. I když je to písnička s pitomým textem a zpívá ji holka, co obvykle není schopná zazpívat dva tóny za sebou dobře.
(Její vydavatelství dost přísně maže všechny videoklipy, ale povedlo se mi sehnat jeden, dokonce s titulkami. Stačí kliknout na obrázek)


day 04 - a song that makes you sad
Písničky, které mě rozesmutní, mají většinou něco společného s nějakým příběhem. Buď mnou vymyšleným nebo takovým, který s nimi byl spojený už při jejich vzniku. I když hodně záleží na mojí náladě. Když na to přijde, jsem schopná se rozbrečet i u Pane prezidente od Nohavici (Ony na něj jeho děti zapomněly a on chce chudák jenom kousek štěstí!). Tahle mi ale posune náladu do plačtiva skoro spolehlivě. Může za to mamka. Jako malým nám před spaním recitovala Šrámka a jeho Raport a i když ani jedna z nás ke koním žádný blízký vztah nemá, soucit s nimi mám tak nějak zažraný do podvědomí. Navíc mi ji nee-chan hrávala na klavír. Doteď jsem ještě neslyšela dojemnější verzi než tu od ní. A to včetně originálu...


day 05 - a song that reminds you of someone
Ehm.. málokdy si spojuju písničku s nějakou konkrétní osobou. Prostě na to nejsem zvyklá. Když jsem nad tím ale přemýšlela, nakonec jsem v mém archivu našla písničku, u které se mi okamžitě vybavil něčí obličej. Pokud vím, tak ta osoba na můj blog nechodí, ale myslím, že by asi poznala, že je to její písnička. Tolik diskofilů, kteří jsou posedlí 80. a 90. hudebními léty (a skutečně je zažili), zase neznám.



day 06 - a song that reminds you of somewhere
Ne zrovna příjemně. U babičky s dědou. Protože nikde jinde nejsem nucená poslouchat sprostonárodní písně. A i tam je to naštěstí jenom jednou za rok, když přijedou Moraváci. I tak je to podle mě víc, než je zdrávo. Kdyby aspoň byly ty písničky vtipné...



day 07 - a song that reminds you of a certain event
Nemám moc co říct. Moje maturáková písnička. Z předtančení si už nepamatuju ani krok, zůstal mi už jenom pocit, že to byla strašná legrace. Úplně si vzpomínám, jak mě bolela pusa od neustálého usmívání se.


Tak, hotovo!
Příští týden přidám další...

Konečně konec

13. února 2014 v 14:18 | Yominis |  Střípky z mého života
Poslední zkouška semestru. Konečně.
Tohle zkouškové bylo asi nejhorší, jaké jsem na téhle fakultě zažila.
Za celou dobu se mi povedlo udělat jenom jednu zkoušku a i tu jsem si přetahovala ze 4. ročníku.
Vůbec nevím, co se dělo. Obvykle to zvládám líp. Jenomže tentokrát se mi v hlavě udělal dokonalý guláš a hned, jak jsem nastoupila před zkoušejícího, zapomněla jsem i to málo, co jsem věděla.




Duto.
Prázdno.
Vymeteno.
Jako by mi můj mozek říkal, že už toho učení má prostě dost a ať už se na tu školu vykašlu. Jako by to šlo. Když už jsem to doklepala až do posledního ročníku, tak už tu mizernou školu dodělám.
Toho bohdá nebude, abych z boje utekla!




No nic.
Tak aspoň motivační písničku...
Nejnovější písnička od Morning Musume - Egao no Kimi wa Taiyou sa.
Miluju ten refrén, pokaždé se u něj musím usmívat.

Policie a výslechy - Měl Nejvyšší soud pravdu?

8. února 2014 v 10:25 | Yominis |  Ostatní
Sice pozdě, ale přece...

Před pár dny byl velký humbuk, když Nevyšší soud rozhodl, že v jistém případě nebylo zákonné použít jako důkaz výslechy policistů. Pochopitelně to vyvolalo velký ohlas u široké veřejnosti. Teď už nebude možné použít výslech police jako důkaz! Už nikdy se nedovoláme spravedlnosti!

Verdikt Nejvyššího soudu rozzuřil policisty i veřejnost


Jenomže ono je to, dámy a pánové, trochu jinak.
Výslech policistů je u soudu v počádku. Ale ti policisté v popsaném případě obešli předepsaný postup, nesepsali úřední záznam, jak měli, a pak se to snažili uhrát tak, že budou vypovídat jako svědci s tím, že problém bude vyřešen.
A hodně se divili, když jim to Nejvyšší soud smetl ze stolu.

Docela dobře je to popsané a vysvětlené v následujícím článku mého kolegy. Takže kdo z vás nechce jenom tak nadávat v hospodě u piva nebo psát nenávistné komentáře na základě nepřesných informací v bulvárních novinách (kterými se podle mě novinky.cz v poslední době bohužel staly), doporučuji přečíst.
Klidně se pak můžete rozčilovat dál. Ale už aspoň budete vědět, o čem je řeč.

Policie v koncích! U soudu nelze použít zákonem zakázané důkazy


A ještě malá poznámka k vyjádření jednoho z policistů:

"Když budu ve službě a uvidím zloděje krást, tak se otočím na druhou stranu a půjdu pryč, stejně mně nikdo nebude věřit, a když budu mimo službu, tak se na to vykašlu taky, ještě mě někdo obviní, že jsem si vyměnil službu úmyslně,"

Víte, pane, vy se nemáte dívat, jak někdo krade, a pak jít na soud a bít ve v prsa, jak jste statečný, že jste to viděl. Vy máte jako policista jít a chytit ho.