Říjen 2014

Padadá aneb Den oživlých mrtvol

30. října 2014 v 15:21 | Yominis |  Střípky z mého života
Dnešek není můj den.
Vůbec poslední dobou není moc dnů mých.

Všechno začalo už ráno, kdy se mi podařilo úspěšně zamáčknout všechny čtyři mé budíky.

08:00 - Budíček!
08:02 - Už fakt vstávej!
08:04 - Hned!
08:06 - Teď!

Ach jo. Já a moje: "Jasně, už vstávám, jenom na chvilku zavřu oči..."
Když jsem se konečně vykopala z postele, zničeně seděla na židli a zkoušela vysvětlit mozku, že by možná nebylo od věci se zapnout, uslyšela jsem najednou tiché:
"Haló? Haló?"
Chvilku jsem se zmateně rozhlížela, než mi došlo, že ten zvuk vychází z mého klína, kde jsem měla položený mobil. Jasně.
Super.
Je to ještě dobrý, holka, to nebyla halucinace!
Následoval poměrně zmatený rozhovor s mamkou, které jsem někdy mezi "Ještě spát..." a "Kde mám svetr?" začala omylem volat. Takže se omlouvám, mami, pokud jsem zněla trošku mimo. Znáš mě po ránu...


A pak sprcha.
Miluju sprchu.
Je to jediná věc, která mě dokáže po ránu ze zaostalého neandrtálce ("Hu! Fuj světlo! Spát! Grr! Sem jídlo! Spát!") proměnit zase v myslící bytost, co je schopná dát dohromady nejen rozvitou větu, ale dokonce i celá souvětí.


A následoval boj s čočkami. Moje oči se proti mně vzbouřily a ať jsem dělala, co jsem chtěla, pokaždé to bylo, jako bych si snažila dát na oční bulvu šmirgl papír. Nakonec jsem vyhrála. Čistě silou vůle. Škrabaly pořád, ale já se rozhodla jim ukázat, že u mě nějaké rebélie nemají šanci. Co na tom, že vypadám jako králík s myxomatózou.
Možná trpím, ale jsem vítěz.


Pak už jenom připravit svačinu a hurá na fakultu.
V knihovně jsem si zabrala svoje obvyklé místo a hurá na to.
Plná elánu (co dokáže ranní kafe a venkovní mráz!) jsem zaplula mezi regály... Jenom abych našla místo na poličce prázdné.
Víte, naše knihovna má jenom jediný výtisk Holandského občanského zákoníku. A ten si někdo zabral pro sebe dřív, než jsem se k němu dostala. Českou část diplomky už mám hotovou, a tak nemám o čem a z čeho psát.
Takže si aspoň pročítám, co už jsem napsala, opravuju chyby, hledám, jestli něco nevygooglím...
Dnešek prostě nebude moc produktivní den.




PS: Zkusím slídit po okolí, možná si ho někdo syslí pro sebe, aniž by z něj četl, takových je tu víc než dost. Možná se mi podaří menší loupež?

PPS: Smůla. V celé téhle části knihovny jsem ho nenašla. Buď je dotyčný fakt dobrý ve schovávání, nebo ho odnesl do jiné studovny. Takže zase zpátky ke googlu...

PPPS: Nejsem podle všeho jediná, kdo dneska nemá svůj den. Když jsem se loučila s knihovnicí, popřála mi: "Dobrou noc."

Mobilové poznámky

30. října 2014 v 13:09 | Yominis |  Ostatní
Rozhodla jsem si trochu pročistit poznámky v mobilu.
A docela jsem se nasmála.
Já si tam totiž psala snad všechno.
Úřední hodiny sekretariátu, otvírací dobu knihovny, čísla učeben...
Ale taky ukázky z písniček, co si chci stáhnout, vtipné hlášky, co jsem slyšela, i příhody, které jsem nechtěla zapomenout.
A taky věci, o kterých nemám nejmenší tušení, co znamenají.


Některé jsou i starší než rok.


"Správní dozor musí být v souladu" *vzdálený zvuk spláchnutí* "se záchodem a vyplývat z něho."
• Zkouška ze správního práva, leden 2013. Nemůžu za to, že záchod a zákon zní skoro stejně.

Já: "Na obalu té knížky je nějaký polonahý horal v kiltu."
T: "Nějaké vysušenina?"
Já: "To nevím, ono mu pod ten kilt není vidět..."
• Památný to rozhovor s taťkou na téma historických románů.

První půlku života nám ničí rodiče a druhou děti
• Myslím, že to bylo z nějaké písničky, co jsem slyšela v rádiu. Přišlo mi to trefné.

Mám ploché nohy po tetě, už dlouho šlapu po světě
• Nemám nejmenší tušení, kde jsem tohle vzala. Buď se ve mně probudilo nějaké podivné básnické střevo, nebo jsem zase vykradla písničku...

Nee! Už jsem na PF nejstarší! Taková ucha! Harley Davidson a skutr, starý pán pouštějící sednout.
• Moje zoufalé výkřiky nad svým stářím, když začínal školní rok a všude kolem mě se to hemžilo prváky. A cestou zpátky jsem viděla chlápka na maličkém skutru, co měl na sobě drsnou koženou vestu a helmu s nápisy Harley Davidson. Přišlo mi to hrozně vtipné. Na starého pána si už ale bohužel nevzpomínám.

Matka a syn (cca 3 roky) čekají na zastávce, zrovna odjíždí tramvaj.
Matka: "Tak co, Pavlíku, zamáváme jim?"
Syn apaticky: "Tak jo. Ahoj, ty hnusná stalá paní..."
• Aneb nikdy nenuťte dítě dělat něco, co nechce. Kombinace jeho šišlání a ledového klidu člověka (dítěte), který si myslí, že mluví s idiotem (maminkou), mi to přišlo docela vtipné.

"Víte co, nejdřív u porodu křičí matka a pak křičí dítě. My s manželem čekali a z vedlejší místnosti jsme slyšeli pláč dítěte, ale matka nic. Tak jsme si říkali, že je to nějaká opravdu odolná a statečná maminka. A pak jsme mluvili se sestřičkou a ta říkala, že by bylo asi blbé, kdyby jim křičela, vzhledem k tomu, že jí v narkóze dělali císařský řez..."
• Aneb rozhovor s jednou paní v nemocnici.

Paci paci - Heč heč
Zůstáváš ve mě - velký nápis nad řekou
• První se vztahuje k příhodě v tramvaji. Víte, jak se malé děti učí plácat rukama o sebe a dělat "paci paci"? Tak paní učila syna dělat na celou tramvaj "heč heč". Dobrá průprava do budoucna. To druhé mi drásalo srdce a oči. Ach jo, když už máte nutnou potřebu ničit památky a sprejovat po zdech, mohli byste aspoň nedělat hrubky? Kdo se na to má koukat...

A poslední pírko spadlo.
• Tahle poznámka mi natřásala nervy strašně dlouho. Vůbec jsem totiž netušila, co to má být. Posílala jsem snad sama sobě nějaký vzkaz nebo co? Nakonec pomohl taťka (třikrát hurá za jeho obrovský všeobecný přehled). Je to věta z filmu Čtyři pírka: Zkouška cti, který jsem nikdy neviděla. Pdle všeho jsem jenom náhodně přepínala televizi, zaslechla tuhle větu a líbila se mi. Záhava vyřešena.

Staré modré, půjčené.
A: "Tak si vem staré kalhotky."
Já: "Kalhotky? Myslíš, že zásnubní prsten po babičce není dost starý? Vážně staré kalhotky?"
• Jo, vzpomínky na svatbu nee-chan...

Senátoři jsou ku* a já se aspoň nestydím to přiznat!
• To byla první věc, co mě napadla, když jsem viděla bilboard paní Janáčkové. Seriál neseriál, tohle nebylo vkusné nebo vhodné ani trošku.

Sberbank
• Asi nejnešťastnější název banky, který jsem kdy viděla. Nebo spíš slyšela. Tím spíš, že i v té reklamě vyslovují to B tak měkce... Pokaždé se leknu, co to proboha v televizi zrovna propagují.

Zrzavé odpoledne

28. října 2014 v 22:24 | Yominis |  Mazlíčci
Dneska jsem se po dlouhé době byla podívat za babičkou a dědou.
Pokud nepočítám tradiční pastvu (která tentokrát obsahovala už pořádně zchlazené hroznové víno, které byla sladké jako med), užila jsem si na zahradě i pořádnou zábavu.
Jedna z jejich koček totiž má koťata.
Čtyři zrzavé hyperaktivní koule, které se sobě podobají jako vejce vejci a naprosto se nedají chytit.
A to ani objektivem.
Chtěla jsem nee-chan do Švédska poslat nějakou hezkou hromadnou fotku koťat, ale po dvaceti snímcích rozmazaných oranžových fleků jsem to vzdala.
Tady je těch pár, kde jsou ty příšerky aspoň trošku vidět:


Nu, prodloužený víkend jsem si užila.
Zítra už zase do knihovny a makat!


---
PS: Právě jím hraběnčiny řezy, co jsme ještě teď večer s mamkou upekly. Není nad domácí jablka.

Noční rejdění

27. října 2014 v 11:09 | Yominis |  Mazlíčci
Není nic lepšího, než když vás v pět ráno vzbudí rachot v terárku.
Zdá se, že slintové se poslední dobou zbláznili a rejdili po šnekáriu jako diví. Naráželi do sebe ulitami, padali, slintali (a to nahlas, takže jsem skutečně vstala a šla se podívat, jestli se náhodou nesnaží sníst jeden druhého, nebo nevyrábí novou generaci šneků)

Ale hlavně, že jsou spokojení, že?

(To, co s takovým nadšením jí, je jablko)


Jinak ještě pořád píšu diplomku.
Mám už 30 stran, ale to nejhorší, zahraniční úpravu, mám ještě před sebou. Budu psát český text na základě anglického překladu holandského zákoníku. Hip hip hurá.

Děsivě zapomenutelný sen

13. října 2014 v 15:05 | Yominis |  Střípky z mého života
Stalo se vám někdy, že se vaše mysl vzbouřila proti vám?
Mně ano.
Je to už pár měsíců, co se mi zdál sen, který jsem z hlavy nevytěsnila dodneška.
Nejhorší na tom ale je, že vám nejsem schopná říct, o čem byl.
Já totiž zapomněla.
Nebo spíš vytěsnila z paměti.


Kdykoliv si totiž náhodou vzpomenu, stačí i jediná scéna z něj, udělá se mi špatně. Prostě si dělám svoje věci a v souvislosti s tím mi proběhne hlavou vzpomínka na nějaký kousek z něj (určitě se vám takové náhodné vybavování stává taky) a najednou se mi není dobře. Začne mi hučet v uších, tlouct rychle srdce, běhat mráz po zádech...
A já si jenom pomyslím: "To je ten sen! Ten, co byl o... Byl o... A v téhle scéně stojím v kruhu a..."
Snažím se udržet si tu vzpomínku za každou cenu v paměti. Tentokrát to už přece musí vyjít. Jenomže pokud neodvedu myšlenky nějak jinam, vystupňuje se to až do intenzity, kdy si nejsem jistá, jestli budu zvracet nebo omdlím.
A ve chvíli, kdy se té vzpomínky přestanu tak úpěnlivě držet, okamžitě se přesune zpátky do podvědomí a mně je najednou líp. A už zase nemám ponětí, o čem ten sen byl.
Je to hrozně frustrující.
Nevědět.
A nemít tušení proč.
Proč moje hlava reaguje takhle extrémně.
Já totiž z toho snu ani nemám špatný pocit. Netuším, co ho tak odlišuje od ostatních. Jediné, co mi v té hlavě zůstává, je, že jsem stála v nějakém kruhu a připomínalo mi to počítačovou fantasy hru. Tečka.
Tak co je na tom tak strašlivého?


Všichni mi říkají, že to mám nechat být a nesnažit si vzpomenout. Prý nedělá dobrotu se o tomhle s mozkem hádat, že on sám ví moc dobře, proč to dělá, a má k tomu nějaký důvod.

Ale jsem zvědavá.
A to opravdu hodně.
Vy byste snad nebyli?


Zajímalo by mě, jestli se někomu z vás někdy stalo taky něco takového?
Nebo jiné podivnosti spojené se snem?
Prosím, řekněte mi, že nejsem jediná...

Pilsner Fest aneb Pivní slavnost z pohledu nepivaře

6. října 2014 v 13:33 | Yominis |  Střípky z mého života
Jak už mnozí z vás ví, 4.10.2014 proběhl už tradiční Pilsner Fest.
Já osobně pivo skoro vůbec nepiju (hořké, fuj), takže jsem neměla nijak zvlášť potřebu tam jít. Popravdě jsem ani netušila, že bude. Pak taťka ale dostal pozvánku a požádal mě, jestli bych ho nedoprovodila.
Tak jsem se podívala na program, uviděla J.A.R. a další kapely, představila si stánky s klobásami a jídlem a řekla jsem si, že to možná až tak špatný nápad nebude.
Ani trošku špatný.


Čekala jsem, že davy návštěvníků se pohrnou spíš až k večeru, ale spousta lidí se evidentně chtěla podívat i na slavnostní naražení sudu jako my, takže jsme se u stánků mačkali hned od začátku.
Chvíli jsme se báli, že to nestihneme, protože byly trochu problémy s tím, abychom dostali pásku pro hosty (slečna, co je měla vydávat, se ještě neobjevila). Nakonec jsme ale každý dostali zlatý proužek a šup na slavnostní zahájení.


A hned potom jsme se rozdělili, taťka pokračoval v procházení areálu a já šla na J.A.R. Je docela škoda, že byli takhle brzo, protože lidé ještě nebyli tak napumpovaní (a opilí), takže se ani moc netancovalo a neblblo, i když to na pódiu žilo a jejich hudba k tomu přímo svádí.

Jako na všech podobných akcích jsem párkrát nad inteligencí některých lidí musela nechápavě vrtět hlavou. Především nad maminkou, která svoje asi roční dítě táhla během vystoupení Electric Lady hezky až dopředu před repráky a nepřišlo jí na tom vůbec nic špatného. Jsem si jistá, že jí za to to dítě jednou fakt poděkuje.

Nu a pak zpátky k taťkovi a procházení stánků.
A světe div se, pila jsem pivo.
Nefiltrované.
Sama jsem se divila, ale opravdu mi chutnalo. Rozhodně víc než to filtrované.
Bylo mi vysvětleno, že ty kvasinky v něm tu hořkost trošku sráží, a tak jsem schopná ho pít i já, která normálně ohrnuju nos i nad grepem, protože mám pocit, jako bych si sypala na jazyk strychnin.
Pořád to není dost na to, abych vypila x litrů naráz, ale jednou za čas malé pivo? Proč ne.


Kromě piva, piva a piva (a piva) tam byly i stánky s různými řemesly. Takže jsem viděla, jak se vyrábí nebo válí sudy apod.
A byl tam chlap, který celou dobu nedělal nic jiného, než že rozpáleným železem vypaloval na malé dřevěné destičky logo Pilsner Urquell, které si návštěvníci mohli zdarma brát domů. Bylo mi ho docela líto, musel se strašně nudit.


Ju a díky bohu za tu pásku na ruce. Díky ní jsme měli přístup nejenom k malému rautu (kde měli výborný roastbeef a koláčky), ale hlavně na záchody. Takže jsem se úplně vyhnula toitoikám!
Ale třeba sehnat tam normální pití byla docela fuška.

Já: "Mohla bych prosím nealko?"
Obsluha: "Určitě. Světlé? Tmavé?"
Já: "Ehm... Já myslela nějaké nealkoholické pití."
Obsluha: "... ... ... Vodu?"

No, kdybych to měla shrnout, tak to byla fajn akce, jenom škoda, že jsme tam nemohli zůstat až do večera. Ale byli jsme už oba docela unavení a mě ještě čekala oslava, na kterou jsme slíbila jít, takže jsme naposledy nasáli vůni piva a párků a hurá směr domov.



A co vy?
Byli jste tam někdo?
Nebo taky jako já pivo moc nepijete?

Bento 25.9.2014

1. října 2014 v 10:57 | Yominis |  Bento & další jídlo
Celý den jsem trávila na právnické fakultě zalezlá v knihovně a psala jsem diplomku. Nechtělo se mi plýtvat zbytečně čas jízdou na byt a zpátky, tak jsem si připravila po dlouhé době krabičku na oběd.



  • šťouchané brambory posypané lněnými semínky
  • jablko
  • kukuřice a hrášek (z mrazáku)
  • mrkev
  • skládaná omeleta z jednoho vajíčka
  • asijská směs (zbytky pečeného kuřete, mrkev, cibule, paprika a pórek ochucené chilli papričkou, saké, mirinem, rýžovým octem, sojovkou, sezamovým olejem a worcestrem) a posypané lněnými semínky
Ta směs byl zbytek mé večeře. Zbavovala jsem se tak kousku pečeného kuřete, který mi zůstal z předchozího jídla a který by sám o sobě na jídlo nestačil a byl by i moc suchý. Takhle to bylo šťavnaté a výborné.



PS: Malý tip pro ty, co by si chtěli někdy na svačinu taky připravit nakrájená jablka: Až je nakrájíte, dejte je před zabalením na chvíli do misky se slanou vodou. Jejich chuť se nijak nezmění. A vy se nemusíte bát, že by vám pak zhnědly. Mám vyzkoušeno, že vydrží klidně v ledničce i přes noc, aniž by změnily barvu. Ale kvůli vitamínům doporučuju ovoce a zeleninu připravovat až těsně před odchodem!