Únor 2015

Šnekování

4. února 2015 v 14:23 | Yominis |  Mazlíčci
Pomalu se zase blíží čas, kdy budu muset obléct gumové rukavice, obrnit se trpělivostí a dokopat se konečně vyčistit klukům terárko.
Jak ti mě zase budou nenávidět...
Očekávám aspoň dvě snůšky natruc a hromadný exodus na stěny terárka.
Nebo jiné podobné schválnosti.
Když jsem je čistila naposled, došel mi lignocel (kokosová drť, která se používá jako podestýlka), takže jsem místo dvou balení použila jen jedno. Říkala jsem si, že to nevadí, šnekouši se už několik měsíců vůbec nezahrabávali a radši lezli jenom po povrchu. Tak jsem usoudila, že těch pár týdnů bez 15cm vysoké vrstvy hlíny vydrží.
A hádejte co?
Hned, jak jsem je vyjukané umístila do terárka, nejen že neutekli na sklo, jak jsem od nich čekala, ale najisto dolezli do míst s nejnižší vrstvou podestýlky (kvůli nedostatku jsem jim to tam rozhrabala tak, že některá místa měla jen nějakých 5 cm, zatímco jiná přes deset) a začali hrabat jako diví. V životě bych nevěřila, že se šnek dokáže tvářit zklamaně, ale jinak to jejich nešťastné koulení očima potom, co se prohrabali ke dnu a zjistili, že jim ještě pořád kouká ulita, popsat nedokážu.


Takže nastalo usmiřování jídlem.
Okurka naštěstí pořád ještě zabírá.



A několik dní poté...
Tak přesně na ty jsem si vzpomněla, když jsem se večer před usnutím podívala do šnekária.


Bylo mi jasné, že mě v noci vzbudí hlasitá rána, jak se budou zkoušet vyšplhat jeden na druhého, jen aby zjistili, že se stropu najednou nedrží žádný z nich.


Jsou prostě úžasně pitomí. Nebo pitomě úžasní. Mám je už několik let a ještě pořád jsem se nerozhodla, co z toho.

Není nic lepšího než mužské pozadí

3. února 2015 v 13:25 | Yominis |  Ostatní
... na mobil.
A ten dvojsmysl je v nadpisu úmyslně.
Víte, v posledních dnech jsem měla párkrát náladu dost pod psa.
Ale všechny chmury mě okamžitě přejdou, jakmile vezmu do ruky mobil.
Ne snad proto, že bych s ním volala kamarádce, nebo tam měla nějakou úžasnou písničku na zvednutí nálady. Ne, mně stačí vidět svoji úvodní obrazovku a hned se křením jako naprostý idiot.
Polonazí chlapi.
Se směšnými účesy.
Baletními pózami.
A hlavně:
V barevných ponožkách.


Je to úchylné, je do děsivé, je to směšné a je to naprosto úžasné.
Já to pozadí miluju.

Třikrát hurá a pocta Happy Socks a Davidovi LaChapelle za tuhle reklamní kampaň!

...

Jo a pokud vám to bylo málo a hledali byste ještě pozadí na notebook...


...

Občas mám pocit, že je někde ve mně schovaný malý podivný úchyl, který se v nestřežených chvílích dere ven.