Fantom opery (muzikál) - recenze

8. dubna 2015 v 22:12 | Yominis |  Recenze filmy/divadlo
K Opožděným Vánocům jsem od nee-chan s H. dostala dva lístky na můj milovaný muzikál Fantom opery.
Po počátečních peripetiích se sháněním, kdo se mnou půjde, jsem se nakonec dohodla se Šárkou a vyrazily jsme.
Víte, Fantoma opery mám díky záznamu z oslavy jeho 25. výročí a filmu tak naposlouchaného, že jsem schopná vám (byť nesnesitelně falešně) odzpívat klidně celý muzikál. To, že jsem zvyklá na americkou verzi s úžasným Raminem Karimloo v hlavní roli, taky věci moc nepomáhá. Laťka byla prostě nastavená hrozně vysoko. Před začátkem představení jsem si tak musela pořád dokola opakovat, ať nečekám zázraky.
Vůbec jsem ale nemusela.
Český Fantom opery je totiž zatraceně dobrý.

Nebudu vám tu nijak přibližovat děj, myslím, že Fantom opery je (i právě díky filmu) natolik známý, že alespoň obecné povědomí o něm má velká část z vás. Zbytku doporučuji google. Pokud se ale chcete nechat překvapit a čekáte až na to, že se podíváte na vlastní oči, nečtěte tuhle recenzi, prozrazuje zápletku.


Pro zbytek článku klikněte na Celý článek.


Obsazení:

Fantom opery: Marián Vojtko
  • Tak ten se skutečně povedl. Viděla jsem ho do té doby naživo jen jednou (Muzikál Quasimodo) a tam mě nezaujal. Tady mu role lehce (těžce) duševně narušeného hudebního génia seděla. Zpěvem se mi líbil moc a i hraní mu šlo. Jen byl Fantom v jeho podání možná až příliš "démonický". V písni Stranger than you dreamt it Fantom zuří, že ho Christine viděla bez masky, ale pak jí zničeně vysvětluje, že sice vypadá jako zrůda, ale celou dobu tajně touží po kráse a spasení a že se ho může naučit milovat a vidět v něm muže a ne jen monstrum, kterým se jí teď zdá. Má v té chvíli vzbuzovat lítost. Snad ve všech zpracováních, která jsem na internetu viděla, se k ní Fantom pomalu plazí nebo jí klečí u nohou. Vojtko se nad ní naproti tomu zlověstně skláněl a téměř nenávistně jí to šeptal do ucha. A takový byl celou dobu. Závěrečná scéna, kdy Christine vyznává lásku a nechává ji odejít, tak působí dost násilně, jako by se celý jeho charakter bez varování otočil o 180°. To je ale moje jediná výtka k němu. Jinak byl skvělý.
Christine Daaé: Monika Sommerová
  • Tak k ní jsem neměla výtky snad žádné. Velice příjemné obsazení. Přiznávám, že Christine není mojí nejoblíbenější postavou (je o mně obecně známo, že nejsem moc velký fanoušek postav, jejichž jedinou úlohou je být "ubohou slečnou v nesnázích"), proto k ní moc nemám, co říct. Sommerová ji ale zvládla na výbornou a to hlasově i herecky.
Raoul: Bohuš Matuš
  • Tak tady už to bylo trochu slabší. Zpěvácky to sice Matuš zvládl a zněl dobře, ale herecky dost pokulhával a u některých jeho citových projevů jsem nešťastně kroutila hlavou. Poměrně silně přehrával a vůbec jsem mu to nevěřila. Hrál už přece v tolika muzikálech, tak jak to? (Zcela mimo jeho herecký nebo zpěvácký um mi jenom dovolte poznámku: Bylo setsakramentsky divné a nepřirozené vidět ho s hustou kšticí dlouhých vlasů!)
Ostatní herci (bohužel si nepamatuji obsazení)
  • Carlotta i Piangi byli nafoukaní a protivní přesně tak, jak by měli být. U Carlotty jsem byla upřímně ráda, že není hlavní postavou, její silný hlas hrozil, že mi prorazí ušní bubínky.
  • Vlastníci opery byli správně komickými postavičkami, líbilo se mi, že při sledování "představení" reagovali na skutečné diváky a gestami s nimi komunikovali, ale nesnažili se být vtipní za každou cenu. Vidíte, jde to i bez přehnaného ztrapňování sebe nebo ostatních. (S úšklebkem vzpomínám na "vtipné vložky" v našich českých muzikálech.)
  • Madamme Giry je jednou z mých oblíbených postav, i když nemá v muzikálu daný tak velký prostor. Její představitelka ale bohužel hrála podobně jako Bohuš Matuš a i když její zpěv nebyl vůbec špatný, moc mi neseděl. Škoda.
  • Meg Giry byla roztomilá křehká blondýnka přesně, jak měla být. Neměla jsem proti ní žádné námitky.

Ostatní

Kostýmy a dekorace
  • Jedna z věcí, kterých jsem se bála asi nejvíc. Fantom opery má být okázalý, blyštivý a dechberoucí a já si nebyla jistá, jestli to malé české divadlo zvládne. A byla jsem velice příjemně překvapená. Masky během maškarního bálu i kostýmy při divadelních představeních byly krásné a propracované, podzemní úkryt Fantoma byl plný mlhy a planoucích svíček a když se divákům během ikonické úvodní melodie zvedal nad hlavu s praskáním obrovský lustr, naskakovala mi husí kůže. A tak to má být.
Český překlad
  • Další z věcí, které mi obvykle vadí na převzatých muzikálech, kde znám originál. Ať se člověk snaží, jak se chce, angličtina je pro ucho většinou mnohem příjemnější na poslech. Naše ř, r, z a podobné souhlásky jsou výborné na naštvanou písničku, ale na milostný duet už tolik ne. Nemluvě o tom, že je těžké napasovat do hudby český překlad tak, aby text neztratil svůj původní význam. Musím ale uznat, že Jaroslav Machek se s tím popral velice obstojně. Některé pasáže mi sice až tolik neseděly, ale jako celek se mi to líbilo moc. Abych mohla hodnotit víc, potřebovala bych ještě aspoň jeden poslech.
Diváci
  • Nepřestává mě překvapovat, jak jsou někteří lidé schopní jít do divadla. Opravdu jsem si po příchodu myslela, že jsem vlezla do špatného vchodu. Už jsem zvyklá, že někteří páni považují džíny a botasky za společenský úbor a nepadnoucí košile s krátkým rukávem je pro ně téměř jako smoking, ale tohle bylo i na mě moc. Víc než polovina slečen přišla oblečená naprosto stejně, v kozačkách, vyšisovaných džínách a s obrovskými šátky kolem krku (asi myslely, že je to elegantní doplněk?). A pánové už to vzdali úplně. Řadu přede mnou seděl kluk, tak 25 let, a měl na sobě forforově oranžové sportovní tričko, skateové kalhoty a na nohách zářivě zelené botasky. Pomoc. Zvlášť v porovnáním s druhou částí diváků, kteří přišli oblečení tak, jak se má, byli tihle lidé jako pěst na oko. A ta rána do obličeje mě opravdu bolela.
Divadlo
  • Nikdy předtím jsem v GOJA Music Hall nebyla, tohle byla moje premiéra. Vstupní hala byla sice až příliš červená a sloupovitá, ukazatele neonově svítily, schody byly ty hrozné kovové pláty, které nesnáším, a našly by se i další chyby, ale všechny byly vynahrazené hledištěm (což je ostatně prostor, kde strávíte drtivou většinu času). Téměř ze všech částí byl dobrý výhled na jeviště a vzhledem k velkému výškovému rozestupu jednotlivých řad nebyla šance, že byste kvůli někomu pod sebou neviděli. Také prostor pro nohy byl tím pádem mnojem větší, což ocení zejména vysocí páni. Jenom jednu výtku bych měla. Na schodištích mezi řadami chybí zábradlí či cokoliv, o co by se mohl člověk opřít, což působilo problémy hlavně postarším dámám a pánům. Šplhat se do schodů až nahoru bez jakékoliv opory s tím, že se není čeho zachytit, pokud zavrávoráte, určitě nebylo příjemné.

A závěr?

Jděte tam. Vážně, stojí to za to. Jestli neseženete lístky teď (což se skoro určitě stane, naposledy, co jsem se dívala, bylo beznadějně vyprodáno), zkuste to na podzim. Nebudete litovat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama