Červenec 2015

Účesové proměny

22. července 2015 v 16:51 | Yominis |  Střípky z mého života
Pro ty z vás, kteří to ještě neví, mám teď poměrně komplikované období.
(Víc TADY)
A s tím se pojí i řada nevýhod. Jednou z nich je vypadávání vlasů.
Popravdě, byla to asi jediná věc, kterou jsem věděla už od samého začátku chemoterapie. Zbylý dlouhý seznam vedlejších účinků, co byl popsaný v knížkách, měl u sebe velké "možná" a nikdo mi nemohl potvrdit nebo vyvrátit, že se budou týkat zrovna mě. Že vlasy půjdou pryč, jsem ale věděla na 100%. Nad tím, že by mi vlasy zůstaly, doktoři nikdy ani neuvažovali.

Tak jsem si řekla, že z toho taky něco vytěžím, a rozhodla jsem se před začátkem chemo experimentovat. Je docela uvolňující vědět, že si na hlavě můžu vytvořit cokoliv a nebude to mít žádné následky, protože stejně půjde všechno dolů. (Tedy v rámci mezí, měla jsem před sebou ještě obhajobu diplomové práce a fialový kohout by asi nebyl ideální.)
Jediné, co mě mrzí, je, že kvůli zrychlení mojí léčby, jsem na tohle všechno neměla tolik času.
Ale i tak...

Ještě v prosinci jsem vypadala takhle. Dlouhé vyžehlené vlasy.


Přestalo se mi ale líbit, že vypadají spíš jako rousy, než jako upravený účas, a tak jsem se rozhodla jít do kratšího střihu. To bylo v době, kdy jsem ještě netušila, že je něco špatně.


A pak přišla operace a výsledky histologie potvrzující rakovinu. Do té doby mi už vlasy stihly zase trochu povyrůst. Tohle je focené před bratrancovou závěrečnou v tanečních. Druhý den jsem to řekla rodině.


Vždycky se mi líbil asymetrický střih, ale neměla jsem odvahu jít do tak radikální změny. Teď už ale nebylo proč váhat. Osobně se mi ta varianta asi líbí do budoucna (až zase narostou) nejvíc. Ale šla bych spíš do klasického, rovného mikáda. Je s ním mnohem míň práce, i nevyžehlené a rozčepířené totiž vypadá dobře.


A pak už přišel krátký sestřih. A řeknu vám, je to zrádná mrška. Když byl dobře upravený, připadala jsem si jako filmová hvězda. Pokud jsem si ale nedala práci ho vyžehlit a měla jsem brýle, vypadala jsem spíš jako Velma ze Scooby-Doo. Nebo člen skupiny The Beatles.


A pak mi začaly chemoterapie. Dlouhou dobu nic, ale 13 dní po první dávce jsem se probudila, prohrábla jsem si prsty vlasy... a celý pramen mi zůstal v ruce. Rozhodla jsem si to ulehčit, a tak jsem požádala mamku, aby vzala do ruky nůžky. Věděla jsem, že to stejně všechno půjde schovat pod kloubouk nebo turban, takže kadeřnice nebyla třeba. Šlo jen o to změnšit objem vlasů, co se nám kvůli mému línání bude hromadit na podlaze.


A jak vypadám teď? No, osobně bych se označila za napůl vypelíchanou slepici. Doma mi ale s láskou říkají "kuřátko". Faktem ovšem zůstává, že bez šátku, klobouku nebo čepice nevyjdu ven ani vynést koš.
Už se docela těším, jak budu vypadat úplně bez vlasů. Možná po téhle dávce chemoterapie?


Tak co na to říkáte? Která varianta se vám na mně líbí nejvíc?
Zkoušeli jste taky někdy takhle experimentovat?

R nebo spíš radši N

4. července 2015 v 17:44 | Yominis |  Střípky z mého života
Vím, že jsem se tu skoro 3 měsíce neukázala a velká část z vás to tady už odepsala jako neaktivní blog.
Ale věřte, že jsem k tomu měla dobrý důvod.
Dlouho jsem váhala, jestli sem mám vůbec o tom psát, ale nakonec jsem se rozhodla, že další 4 měsíce bez blogu by se mi asi stýskalo.
A proč tak dlouho?

Malá nápověda:


Pokud vás zajímají podrobnosti, klikněte na Celý článek.