Démon jménem rakovina

12. srpna 2015 v 12:07 | Yominis |  Střípky z mého života
"Když mi řekli diagnózu, šla jsem si ji vygooglit. A zjistila jsem, že procento žen, které přežijí 3 roky, je míň než 5%. Tak jsem tu stránku zase rychle zavřela a od té doby jsem se na google nepodívala. Pořád si opakuju, že někdo těch 5% tvořit musí. Tak proč bych nemohla zrovna já?"

"Nejhorší na tom je, že to člověk prostě nečeká. Chodila jsem na pravidelné kontroly, hlídala jsem se... Moje stará maminka se mi dokonce smála, že to přeháním, když já, padesátiletá, svobodná a bezdětná, chodím jako blbec každého půl roku na preventivky. Teď už se nesměje. Chytli to, až když už to bylo rozlezlé, ale bez těch preventivek by to bylo ještě mnohem horší."

"Po dlouhé době jsem byla u svého obvoďáka a ten se divil, že by to na mně skoro ani nepoznal. Teda nebýt toho šátku na hlavě. Nevím, asi ho překvapilo, že se nehroutím a beru to v klidu. Zvlášť když je to už podruhé. Mojí omluvě za hlášku: 'Tak se ta svině vrátila,' se zasmál. Říkal totiž, že nikdo, kdo tohle nezažil, nemá právo mě poučovat, že 'o té svini' nemám mluvit sprostě."


Tohle je vůbec poprvé za celé ty blogové roky, co píšu článek na Téma týdne.
Ale jako by mi tohle téma psali na tělo. Jenom těžko bych totiž našla lepší popis rakoviny, než "Vnitřní démon".

To, co vidíte na začátku, jsou úryvky z mnoha rozhovorů, které spolu vedeme při čekání a během podávání chemoterapie na onkologickém stacionáři.
Každá z nás má svůj příběh. Některé paní jsou zahořklé, jiné skleslé, ale drtivá většina se to snaží brát v klidu a nepouštět si rakovinu a vedlejší příznaky léčby moc k tělu. Smějeme se tomu, vtipkujeme, vyměňujeme si zkušenosti, navzájem se škádlíme popisem jídel, které bychom si tak moc rády daly, ale kvůli snížené imunitě je nesmíme*...
Každá z nás si totiž uvědomuje, že psychika je jeden z hlavních faktorů uzdravení.
Takže hlavu vzhůru, dámy (a pánové), usmívejte se, dělejte si radost a žijte život tak naplno, jak to jen jde.
A hlavně:

"Věř a víra tvá tě uzdraví."

Tak se to říká, že? Tentokrát ovšem nemluvím o bohu, ale o důvěře jako takové. Důvěře v doktory, v léčbu a hlavně v sama sebe. Že to zvládneš a toho svého hnusného vnitřního démona prostě vypudíš.
V tomhle ohledu mám velkou výhodu. Jsem sice o dobré dvě generace mladší než všechny ostatní, takže mi chybí jejich nadhled a životní zkušenosti, ale doháním to optimismem a přizpůsobivostí.
Mládí vpřed!


Navíc můj démon je s trochou štěstí už pryč. Mám jizvy, které to dokazují.
Nikdo mi ale není schopný zaručit, že přece jen někam jinam nezasekl drápek, a tak každé tři týdny sedím dva dny za sebou v pohodlném křesílku, v těle mám zabodnutou jehlu a nechávám si do žil proudit jed.
Abych si půjčila hlášku mé spolubojovnice... Ha, zkus přežít tohle, 'ty svině'!



A když už chybí vlasy... Přichází čas na hučky, kloboučky, turbany a šátky! A já si to vysloveně užívám. Vždycky jsem měla slabost pro jakékoliv pokrývky hlavy a teď mám jedinečnou příležitost si je všechny vyzkoušet. Kdy jindy bych mohla jít na procházku po našem malém městě s hlavou obalenou šátkem jako africká trhovkyně, aniž by mi bylo doporučováno, že "tohle už je trošku moc, nemyslíš?"
Pche! Bojuju s rakovinou! Všechno povoleno!





* Popravdě si píšu seznam. A až budu mít za sebou všechny cykly chemoterapie a imunita se mi vrátí do normálu, jdu na to. Cheeseburger, zavináče, smažený hermelín, kung-pao, hranolky s tatarkou, nivová pomazánka...

 


Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. srpna 2015 v 13:03 | Reagovat

Osobně se s rakovinou nepotýkám, ale lidé kteří ano (z mého okolí) jsou jí zahořklí a tou svou zahořklostí ubližují i svým blízkým a pak je to pro nás všechny těžké.
Šátky a hučky ti moc sluší a snad už se ti ta nemoc nevrátí.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 14:45 | Reagovat

Panečku, ale jsi přímo pokrývkový typ :-)
Moc se mi líbí to, jak dokážeš bojovat, i když se trošku obávám, že za každým úsměvem je tisíc pláčů...
Jenže jeden každý úsměv těch pláčů zdolá tisíce. Držím palce...

3 Yominis Yominis | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:34 | Reagovat

[1]: To mě mrzí. :-( Já jsem podle všeho měla asi štěstí a natrefila skoro pokaždé na samé milé lidi, co se to snažili brát s nadhledem. Na druhou stranu jinak se asi člověk tváří ve společnosti a jinak doma... Ber to tak, že to mají těžké a je potřeba být trochu tolerantní a občas i nějakou tu poznámku spolknout... Pokud je máš ráda, zkus to. Možná to nedají najevo, ale určitě to vnitřně ocení. ;-)
(A nebo se jim kliď z cesty, to taky pomáhá :-D :-P)

[2]: Děkuju moc. Popravdě slziček ani moc nebylo. Netvrdím, že začátky, kdy nikdo netušil, co bude, byly jednoduché. Ale jsem optimista a měla jsem obrovskou podporu v rodině, která si dávala záležet, abych pořád myslela pozitivně a brala to s humorem. Jeden by nevěřil, co zmůže takové pořádné obejmutí a notná dávka černého humoru... Takže úsměvy vedou na plné čáře. :-D

4 userka userka | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 15:59 | Reagovat

To jsem netušila, že se některá jídla nesmí. Proč? Čím škodí imunitě?
Jsi moc krásná ;-)

5 Yominis Yominis | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 16:10 | Reagovat

[4]: Děkuju za pochvalu. :-)
Nejde o to, že by ta jídla škodila imunitě. Ale jedním z vedlejších účinků chemoterapie je, že klesá počet bílých krvinek, takže člověk má oslabenou imunitu. To znamená, že věci, se kterými si tělo normálně poradí a neřeší je (plíseň v nivě nebo hermelínu; uzeniny, co jen tak ležely několik hodin na pultu obchodu; nedokonale tepelně opracované jídlo; špatně umytý hrnec v asijském bistru...) můžou u mě napáchat docela neplechu. Proto si musím hlídat, abych jedla jenom opravdu čerstvé a dobře zpracované suroviny. Stejně tak na mě nesmí nikdo prsknout nějaký bacil. Je to otrava, ale dá se to vydržet ;-)

6 Péťa Péťa | Web | 12. srpna 2015 v 23:19 | Reagovat

Je pravda, že psychika prostě dělá své. Zažila jsem to zprostředkovaně u přítelovýh babiček (bohužel u obou), jen tam byl rozdíl dvou let.
Ta první to brala jako malé zdržení před další dovolenou, cestou k moři a předtím, než pojede s pejskem na výstavu. Bojovala, byla silná a zvládla to. Ta druhá, bohužel, hned od začátku "věděla", že to nezvládne, všem to říkala, když oznamovala takové ty věci jako: "V téhle obálce jsou peníze na urnu." a "přebrala jsem si všechny dokumenty, roztřídila a nadepsala, abyste si s tím pak nemuseli dělat starosti." Bylo to hrozně smutné.
Jsem ale ráda, že ty zůstáváš pozitivní! Jen tak dál. BTW, ta námožnická čapka je skvělá!

7 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 13. srpna 2015 v 8:58 | Reagovat

Hlavní je, že to bereš takhle, psychická pohoda je v tohle případě asi jedna z nejdůležitějších věcí. Takže bojuj a pořádně jí nakopej zadek, ať si ta svině případný návrat hodně rychle rozmyslí. :-)

8 Deina Deina | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 18:26 | Reagovat

[1]: Souhlasím s naoki-keiko, lidé s rakovinou kolem mne hrozně zahořkli. Je mi to líto, protože vím, že takoví oni už prostě zůstanou a že s nimi musím mít trpělivost.

A abych nezapomněla, nominovala jsem tě na téma týdne. Článek i s tvým příspěvkem vyjde v pondělí (pokud vše klapne) 17.8.
Přeji hodně štěsti :)

9 Yominis Yominis | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 15:47 | Reagovat

[6]: Psychika je opravdu strašně důležitá a bohužel ne každý dokáže věřit i na život po nemoci, zvlášť když ho boj s ní vyčerpává. V tom je rakovina zrádná, pro hodně lidí pořád ještě představuje finální diagnózu. Bez ohledu na to, co jim říká doktor nebo rodina.

[7]: Neboj, bojuju a kopu, co to jde. Až s ní budu hotová, na návrat ani nepomyslí :-D

[8]: Je mi líto, že to tak je. Bohužel člověk nemůže dělat víc, než stát při nich, mít trpělivost a dávat najevo podporu. Bojovat už musí oni sami.
A strašně moc děkuju za nominaci, udělala jsi mi radost :-)

10 Tea Tea | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 0:09 | Reagovat

Výborný článek! Já, i když opravdu nerada se musela setkat s jedním blízkým člověkem s rakovinou a to naší sousedkou, víc než to, naší tetou, která bydlela vedle nás celých dvacet dva let, prožila s mamkou porod mě, mé mladší sestřičky, prostě rodinná přítelkyně. Celý život byla šťastná, ale citově hodně závislá na svém manželi, strejdovi. Ten bohužel taky na rakovinu kůže umřel před 4 lety a teta to od té doby nezvládala, přestala skoro vycházet z bytu, přestala vše slavit, nechtěla ani na Vánoce ke své dceři, jediný člověk, se kterým se dokázala upřímně bavit byla moje mamka. Svým obrovským smutkem po strejdovi už vlastně přestala žít, taky to dávala najevo všem, byla smířená s tím, že bez něj jí už život nebaví a o dva roky později se dozvěděla, že má rakovinu taky, chodila na chemoterapii, ale už bylo pozdě, metastáze měla už v jater, v ledvinách..Mamka si od začátku stála za tím, že teta si tu rakovinu sama přivolala, protože o tom mluvila s více lidmi i s doktorem v nemocnici a se všemi se shodla, že i právě negativní přístup ke životu, vzdávání se něčeho, nebo chtít odejít, způsobí nemoc. Tento příběh je hodně smutný, protože před dvěma měsíci nás teda a sousedka v jedné osobě bohužel opustila tam nahoru, za svým mužem. Samozřejmě tobě přeji jen tu největší pozitivní náladu a přístup k nemoci, protože bojovat stojí za to a ty to určitě zvládneš :)

11 Amazonka Amazonka | Web | 20. srpna 2015 v 12:09 | Reagovat

To je krásné, že to dokážeš brát takhle s optimismem. Jsi nádherná (a máš super lícní kosti :D)!

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. září 2015 v 12:27 | Reagovat

Seš neskutečně hezká ženská ti povim...

13 Lawiane Lawiane | Web | 22. září 2015 v 12:30 | Reagovat

Holka ty máš strašně krásný úsměv a oči a ty šátky ti opravdu parádně sedí! Nejvíc hlasuju pro turban! A přeji mnoho štěstí. :)

14 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 22. září 2015 v 13:11 | Reagovat

Když jsem to loni prožila s maminkou, ty sezení na chemo mi hodně daly. Stacionář měli jen pro 5 lidí a navíc se spíš potkávaly pořád stejný holky. Drsný je hlavně ten sarkasmus, jak jsou lidi v tom šíleným boji najednou křečovitě nad věcí. Cytostatika měli namíchaný v červeným roztoku a říkali tomu "tak dáme Campari?". Byla jsem tam 8x sedět na celý dopoledne, všem vyprávět, co bylo na přednášce a tak. Líp to utíkalo. Chemoterapie má dost fází vývoje, myslím, že to poznáváš sama, což mě mrzí. Někdy jsem byla ráda, že musím z domu odjet do školy, protože bych pohled na to trápení nesnesla.
Šátky ti moc sluší! :) Kupování paruky se ukázalo jako největší omyl...tak jsme jí nakonec darovali sestřičkám právě na stacionáři, kdyby náhodou... Nakonec Měla mamka drsnej šátek a na místě po prsou na jizvách fólii, aby to nedřelo. A lidi se ptali, jestli byla na tetování :)) Někdy se člověk nad tím musí pousmát :)

15 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. září 2015 v 14:37 | Reagovat

Vůbec nevypadáš na svoje roky, jsi velmi hezká mladá žena. Já osobně nemám zkušenosti (klepu to) s rakovinou, ale ti nejbližší kolem mne si tím prošli. Máma a tchán to bohužel nezvládli, manžel naštěstí ano. A pro jistotu hned dvakrát. Moc se mi líbí tvůj postoj a tvůj humor. Přeju ti, aby "ta svině" vzala nohy na ramena a utíkala do pryč jako o život. :-)

16 slunecnyden slunecnyden | 22. září 2015 v 15:35 | Reagovat

Jsi úžasná!

17 fakynn fakynn | E-mail | Web | 22. září 2015 v 15:47 | Reagovat

Držím ti palce a přeju, nebo spíš věřím, že tu svini v pořádku zdoláš a nikdy se nevrátí, protože se tě bude tolik bát, minimálně alespoň tak, jako já tě obdivuju!

18 Ježurka Ježurka | E-mail | Web | 22. září 2015 v 16:06 | Reagovat

Já ti také moc držím palečky a s tímto postojem věřím, že to dáš. Jsi krásná a moc ti to sluší, tak se nedivím, že by to nikdo neřekl. Buď opatrná a stále tak optimistická!

19 Víla Víla | Web | 22. září 2015 v 16:29 | Reagovat

Tobě ty pokrývky hlavy vážně seknou! :) Držím ti pěsti. Takhle optimistické lidi svět potřebuje :)

20 Myšák Myšák | Web | 22. září 2015 v 16:51 | Reagovat

Louise L. Hay - ve své knize Miluj svůj život popisuje jak se vyléčila z rakoviny, nyní má, myslím, kolem 80 a její recept pomohl už dalším desítkám, ne-li stovkám žen. ;-)

21 Michael Šaltis Michael Šaltis | Web | 22. září 2015 v 17:00 | Reagovat

Líbí se mi jaká jsi bojovnice, přeji rychlé zotavení a myslím na tebe.

22 Natálie Natálie | Web | 22. září 2015 v 17:36 | Reagovat

Ahoj, moc Ti držím palce. Přeji Ti brzké uzdravení, buď stále tak optimistická a doufám, že se budeš moci brzy vydat do McDonalds na cheeseburger. :-)

23 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 22. září 2015 v 18:02 | Reagovat

Držím palce, jsi fakt statečná a doufám, že co nejdřív budeš žít normální život :) Hodně štěstí

24 Leník Leník | Web | 22. září 2015 v 18:38 | Reagovat

Moc pěkně píšete. Je skvělé, že jste stále tak usměvavá a optimistická :-). Moc vám držím palce! Budu číst váš blog. Zasloužíte si VYHRÁT!

25 Cindy Cindy | 22. září 2015 v 19:38 | Reagovat

Jsi hrozně krásná ve všech těch šátcích a dalších pokrývkách hlavy <3

Rozhodně věřím, že to zvládneš- že porazíš tu svini. A dáš si cheesburger ^^

26 Markét Markét | E-mail | Web | 22. září 2015 v 19:39 | Reagovat

Bojuj! Věřím Ti, jsi skvělá optimista, která si zaslouží vyhrát nad nemocí. Hodně štěstí ;-)

27 surpan surpan | E-mail | Web | 22. září 2015 v 20:00 | Reagovat

Musím se poklonit před Tvou sílou bojovat. Nikdy to nevzdávej a bojuj, věřím, že to zvládneš. Ta síla víry, také nemyslím víru v boha, ale víru ve šťastný konec, víru, že to bude zase dobré...to je jedna z nejdůležitějších věcí.
A víš na co se těším nejvíc? Až sem za nějaký čas přijdu a na článek, jak jsi tenhle boj vyhrála a že jsi již kompletně v pořádku.
Přeji Ti, pevnou vůli a úsměv, i když je to složité a hlavně bojuj. Vím, že to zvládneš.

28 Jana Jana | E-mail | Web | 22. září 2015 v 20:16 | Reagovat

Máš naprosto nádherné oči! Sálá z nich síla a energie! A proč některé potraviny nesmíš?

29 Kirja Kirja | Web | 22. září 2015 v 21:00 | Reagovat

Moje teta má teď taky rakovinu.
Má pět dětí (nejmladšímu je půl roku, nejstaršímu sedm) a docela mě vyděsilo, když jsem ji viděla bez vlasů...:(

Přeji ti, aby se nemoc nevrátila.

30 Karma Karma | Web | 22. září 2015 v 21:03 | Reagovat

Upřímně tě obdivuju, protože já jsem si jistá, že bych byla jeden z těch zahořklých lidí. Chytit něco takového, tak se na život asi vykašlu a nesnažím se, protože máš můj obdiv. I bez vlasů vypadáš skvěle, zrovna jsem psala článek o holohlavých holkách (což je něco trochu jiného, já psala o těch, co to dělají dobrovolně) a myslím, že bys vypadala krásně i bez šátků, ale chápu tě a vypadáš dobře i s nimi! Hodně štěstí.

31 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 22. září 2015 v 21:34 | Reagovat

Páni! Obdivuji Tě, jsi silná a statečná žena!
Ve svém okolí mám pár lidí a pokaždé mě setkání s nimi nějak... vezme, jestli chápeš. Nejvíc ale je mi smutno ze setkání s nejúžasnějším osmiletým chlapečkem pod sluncem, který prodělal nádor mozku...
Nikdy mu nikdo nezaručí, že ho Démon nenapadne znovu, ale kdyby přece, chci tu být pro něj a všechny ostatní nemocné. Chci jim svou lítost ukázat tím, že až na to budu mít věk, chci pravidelně chodit na odběry kostní dřeně. Zachraňovat životy nemocným, které napadla nemoc, která může kdykoli napadnout mě. Mě nebo mou rodinu, kohokoli, koho miluji. A chci všem vyjádřit to, že s nimi soucítím a chci jim pomoct.
Moc Ti přeju, aby jsi se z toho dostala. Nikdo si nezaslouží takový osud, tolik trápení.

32 barlie barlie | Web | 22. září 2015 v 21:53 | Reagovat

Tohle je jeden z nejkrásnějších článků, který jsem za poslední hrozně dlouhou dobu četla. Upřímně tvůj optimismus mě nabudil a hrozně jsem ho potřebovala, díky moc :)
Fakt tě obdivuju a hrozně moc ti ty šátky sluší máš hrozně hezký oči :))
Tak to zvládni a pak hurá na cheesburger! :)

33 Blanka Blanka | Web | 22. září 2015 v 21:55 | Reagovat

Psychika dělá opravdu hodně.Jsi silná a zasloužíš si obdiv. Možná se podceňuji,ale myslím,že já bych to takhle brát nedokázala.
Přeji mnoho sil a snad si budeš brzy moct dát něco ze svého seznamu jídel :)

34 bludickka bludickka | E-mail | Web | 22. září 2015 v 22:15 | Reagovat

Holka, tak dlouho jsem nebyla na tvém blogu, až mi tě připomenula hlavní stránka a úplně jsem se vyděsila! Myslím na tebe, drž se, věřím, že vše bude zase v pořádku! Na internetu je lépe svojí diagnozu negooglit, alespoň podle mých zkušeností... Obdivuju tě, za to jak to zvládáš a neztrácíš optimismus!

35 Marie Marie | Web | 22. září 2015 v 22:16 | Reagovat

Hrozně moc ti to sluší! :) Znala jsem 2 typy lidí, kteří byli zahořklí. Můj děda a sousedka. Děda odmítal jít k doktoru, nadával... a sousedka nechtěla ani ven na čerstvý vzduch. :/
Věřím, že ty ten svůj boj zvládneš. :)

36 Dex Dex | Web | 23. září 2015 v 7:07 | Reagovat

Moje babička rakovinu porazila už dvakrát, naposledy před 15 lety, když jí vzali ledvinu, což tehdy považovala za konečnou, že lidé jejího věku stejně o moc let déle po takové operaci žít nebudou. A hele. :-D Říkala, že jí nejvíc inspirovala jedna paní, která přišla do nemocnice, když se babi léčila poprvé - prý zničehonic přišla na pokoj úplně cizí, zdravě vypadající ženská, rozhlédla se po pokoji a prohlásila: "Ženský, před rokem jsem tu ležela taky, a koukněte na mě dneska. Tak se nedejte." :-)

37 not-tommorow-say not-tommorow-say | 23. září 2015 v 10:40 | Reagovat

drzím ti palce :-)

38 Radussha Radussha | 23. září 2015 v 10:54 | Reagovat

V mé rodině máme taky tu "svini". Bohužel před 5 lety děda s ní boj prohrál. Bylo to velmi těžké.

Koukám, že hadičky jsou v pořádku. Já totiž pracuji s hadičkami, takže je to velká zodpovědnost. :)
Přeji ti hodně hodně štěstí v boji. Jsi krásná moc ti to sluší. Hodně štěstí..:)

39 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 23. září 2015 v 12:24 | Reagovat

Jsi moc krásná a ty čepičky ti sluší :-) A s takovýmhle přístupem se uzdravíš určitě! Moje babička se z rakoviny uzdravila a to jí bylo hodně po osmdesátce a zdaleka neměla tolik elánu - ty jsi mladá a silná, tak to dáš jedna dvě ;-) Moc ti držím palce!

40 Amia Amia | Web | 29. září 2015 v 22:21 | Reagovat

Páni. Ať ti přístup vydrží a jak už někdo řekl, šátky ti skutečně sluší.

41 Yominis Yominis | E-mail | Web | 9. října 2015 v 23:37 | Reagovat

[10]: To je mi líto. Rakovina je mrcha. :-(

[11]:[12]:[13]:[16]:[17]:[18]:[19]: Strašně moc vám děkuju za komplimenty! Věřte mi, moc hezky se to poslouchá... :-):-D

[14]: Jo, sarkasmus vládne světu. Člověk se prostě musí snažit zůstat nad věcí... Jinak já koupě paruky nelituju. Obvykle nosím šátek, ale když jdu někam do společnosti nebo nechci budit pozornost, sáhnu po ní. ;-)

[15]: Děkuju moc. A tvého manžela obdivuji. Popral se dvakrát a zvítězil. To si zaslouží obdiv.

42 Yominis Yominis | E-mail | Web | 9. října 2015 v 23:59 | Reagovat

[20]: Přiznávám, že o té knížce slyším prvně, podívám se na ni, děkuji za tip. ;-)

[21]:[22]:[23]:[24]:[25]:[26]:[27]: Opravdu moc děkuju za podporu. Jen se nebojte, dám "té svini" co proto! :-D

[28]: Protože mám oslabenou imunitu, tak musím jenom opravdu čerstvé věci a dobře tepelně upravené (takže žádná tatarka v bufetu, syrové vajíčko v dezertu nebo šunka, co se válela bůhví jak dlouho nakrájená na pultu obchodu)

[29]: Já vím, pro ostatní je to docela šok. Zkus jí být oporou, třeba navrhni, že na chvilku pohlídáš děti, po chemoterapii je člověk dost unavený, tak to určitě ocení ;-)

[30]:[33]: Jeden nikdy neví, jak bude reagovat. Já jsem ještě před rokem taky byla přesvědčená, že kdyby se mi něco takového stalo, tak se totálně zhroutím a skončím s depresemi. A ono ejhle. :-D

[31]: Líbí se mi, že jsi tak odhodlaná pomáhat! :-)

[32]: Děkuju za pochvalu!

[34]: Dlouho jsme se neviděly, že? :-) Jo, googlení není dobrý nápad. Naštěstí ale všechno vypadá v pořádku, tak snad to pak bude ok ;-)

[36]: Paní, co přišla povzbudit, tleskám a dávám oba palce nahoru! :-)

[38]: To je mi líto. :-(
No, přiznávám, že potom, co mi zapomněli hadičku upustit a chystali se mi napumpovat do žíly celou hadičku plnou vzduchu, už si to kontroluju taky... :-P

[39]: Vždycky je hezké slyšet příběh někoho, kdo se uzdravil. V onkologickém stacionáři slyším spíš opačné příběhy, proto každý se šťastným koncem potěší :-)

[37]:[40]: Děkuju. :-)

43 Luk Luk | E-mail | 5. dubna 2016 v 14:27 | Reagovat

Dlouho jsem váhal napsat, ale tak nějak mě podvědomí nutilo se podělit o vlastní zkušenost s tou beznadějí po diagnostikování rakoviny. Je to povinnost sdělit to i ostatním. Hledání naděje a čekání na zázrak. Vzhledem k tomu že člen rodiny pracuje v onkologii tak jsem znal realitu a šance. Ale podařilo se mi uzdravit, princip je vcelku jednoduchý.Víra a příroda. Rakovina vlastně není nic jiného než přírodní výtvor, který vzniká z nějaké příčiny. A vše co příroda vytvoří taky může zničit. Tento zákon zachování energie funguje všude. Kdo uvěří v uzdravení a zároveň bude dodržovat stravovací zásady + podpůrné přírodní látky, toho  tělo se dokáže uzdravit. Kdo chce tomu poradím.

44 Lenka? Lenka? | E-mail | 27. července 2017 v 13:16 | Reagovat

Nejde nereagovat :-) sedim na aut.zastavce a ctu si vase psaní a i kdyz není vubec radostne i presto jste me rozesmala a ted aniz vas znam tak preji z celeho srdce poradnou davku sil a dobrou naladu..p.s.slusi vam to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama