Chemo střípky

9. října 2015 v 22:55 | Yominis |  Střípky z mého života
Zápisek z mého chemodeníku, chvíli po druhé operaci:

Mamka: Zdál se mi hrozný sen. Byli jsme na pláži a Lucku najednou smetla vlna do moře a ona se začala topit. Nemohli jsme ji dostat na břeh, ale najednou někdo přiběhl a Lucku nám zachránil.
Taťka: Kdyby se ten sen zdál Lucce, tak jsme byli na pláži a najednou ji smetla vlna do moře. Začala se topit, tak se proměnila v ponorku...

...

Už se to blíží!
Už jenom jedna chemo a mám to za sebou!


Díky bohu, ta minulá totiž nestála za nic. Bylo mi zle a byla jsem, jak říkáme u nás doma, rozňáňaná. Tedy měla jsem náladu pod psa, byla jsem unavená, měla jsem potřebu se nešťastně tulit k mamince a nechat se utěšovat a veškeré moje projevy měly výpovědní hodnotu, která by se dala shrnout slovy: "ňá ňá ňá".
Uznávám, trošku jsem si za tu nevolnost mohla sama, ale kdo mohl tušit, že sníst na lačný žaludek 2 housky se šunkou, jablko, kousek bábovky a misku hroznového vína, nebyl ten nejlepší nápad?


No dobře, jsem idiot. Nic nového.


Ale hned potom, co se mi konečně trošku uklidnil žaludek, udělala jsem si radost a šla na Drákulu. Lístky jsem dostala od nee-chan jako dárek ještě před celým tím rakovinovým kolotočem a chemo nechemo, rozhodně jsem si to nehodlala nechat ujít.
A bylo to super.
Recenzi na něj sem přidám pak.

A když už mluvíme o mojí milované sestře... Nee-chan s H. se dokonce na pár dní zastavili. Vzali totiž Čechy jako přestupní místo na svojí cestě na dovolenou. Času moc nebylo, ale aspoň jsme se viděli a zahráli si společně Jenga. Na to, že je to jenom pár dřevěných kostek postavených na sobě, je to fakt legrace.


A co se dělo jinak?
Nic.
To je totiž na chemo to nejlepší. Máte naprosto nevyvratitelný důvod se flákat, odpočívat, číst, trávit celé dny v posteli s počítačem a vůbec žít úžasný a šťastný život moderního hermita.


Teda skoro.
Bydlet během chemo s rodiči má spoustu výhod. Vaří se, co chcete vy, používá se jenom chemie, která vám zrovna nesmrdí (jsem opravdu jako těhotná, mění se to skoro každý měsíc), pořád je doma někdo, kdo vás obejme, pokud jste zrovna v ňáňací fázi a potřebujete politovat... Ale i několik nevýhod. Předně to, že rodiče žijí v přesvědčení, že teploučko domova vám nesvědčí, a tak vás jednou za čas vytáhnou do té zimy a deště venku. Prý "aby z tebe aspoň trochu opadala ta plíseň."
Hej! Není fér! Já si tu plíseň pěstovala jako další izolační vrstvu!



...

PS: Už jsem schopná je spočítat. Tři řasy na levém oku, jedna na pravém (a ta drží jako blázen, potvůrka jedna tvrdohlavá). A obočí mám krásně symetrické. Každé z nich tvoří celé čtyři chlupy.


...

PPS: Několik naprosto nesouvisejících fotek z různých období, kdy jsem byla donucená jít ven mezi lidi. Měla jsem chuť je dát na blog, ale nezaslouží si samostatný článek, proto je cpu sem.

 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. října 2015 v 17:12 | Reagovat

Hrozně mě rozesmálo to s tou plísní, je vidět, že tví rodiče jsou minimálně stejně vtipní jako ti mí. :D
Je dobře, že už minimálně od tohodle budeš mít za chvilku pokoj. :3

2 Berry Berry | Web | 11. října 2015 v 14:00 | Reagovat

:) Prostě.. Jsi super usměvavá :)
Všechno pak doroste. A budeš přenádherná!

3 Péťa Péťa | Web | 11. října 2015 v 19:13 | Reagovat

Na fotkách ti to sluší, přestože to není nic lehkého, věřím, že to zvládneš a budeš ještě usměvavější sluníčko, než doposud :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama