Sbohem žílo aneb Port

10. října 2015 v 20:21 | Yominis |  Střípky z mého života
Pamatujete na fotku, kterou jsem přidávala k článku "Démon jménem rakovina"?


Tak ta popravdě není zrovna aktuální. Je focená hned během první chemo, bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem kapala do žíly na ruce.
A i tehdy byl problém.

Na svoji první chemoterapii jsem šla pořádně vyklepaná z toho, co tam se mnou budou dělat. Celou věčnost (víc než dvě hodiny) jsem čekala, než mě pustili k doktorovi. Další půl hodinu pak trvalo, než mi namíchali dávku (vždycky musí spočítat sílu podle současné váhy a stavu ledvin, proto ji připravují až po prohlídce doktorem). Když jsem se konečně dostala do stacionáře, byla jsem už pěkně vystresovaná.


Věděla jsem, co bude následovat.
Probodnou žílu, zavedou kanylu, budou kapat jed.
Jenomže hned s prvním bodem tohohle plánu nastal problém.
Ať sestřička hledala, jak chtěla, nedařilo se jí žádnou použitelnou žílu najít.

Skončila jsem tedy u umyvadla, s rukama ponořenýma do horké vody, aby mi žíly vylezly.
Po půl hodině, kdy jsem si v duchu přehrávala scénu z jistého filmu ("Už mám varhánky!"), sestřička konečně rozhodla, že tolik máčení stačí, a jala se zase hledat.
Našla. Jednu a mizernou.

Nedalo se ale svítit, na tuhle chemo prostě musela stačit.
Abyste chápali: Moje chemoterapie probíhá v cyklech, každý trvá 3 týdny. První dva dny mi dávají kapačky, které pak začnou působit a ničit rychle se množící buňky. Poslední cca týden cyklu se pak tělo vzpamatovává a doplňuje krvinky a krevní destičky, které chemo sežrala, jenom abych mohla jít na další kapačky a začít tak nový cyklus.

To znamená, že kanyla vám v ruce musí vydržet právě ty dva dny.
První den ještě šel. Chemo kapala sice pomalu, ale vytrvale a kromě proplachu (který je nutné absolvovat na začátku a konci každé chemo plus po každém přerušení kapání, např. po cestě na záchod, a který bolí jako prase) jsem žádnou bolest necítila.
Druhý den ale byl utrpení.
Nevím, jestli se mi kanyla v ruce přes noc nějak pohnula, nebo se žíla rozhodla stávkovat a natekla, ale nepříjemně jsem cítila každou kapku. Ruku jsem měla krásně napuchlou, takže sestra co čtvrt hodinu kontrolovala, jestli mi žíla náhodou nepraskla a oni mi nekapou chemo mimo (což by byl průšvih). Při proplachu jsem bolestí málem lezla po zdi.


Jenomže jak sestra prohlásila: "Jestli tahle žíla praskne, tak jsme v háji. Novou už nenajdu. Musí prostě vydržet."

Pokud vás zajímá zbytek, klikněte na Celý článek



Žíla vydržela. Těsně, ale zvládla to.
Nicméně při představě toho kolotoče, který by následoval další chemo (a všechny příští), se mi trochu protočily panenky. Naštěstí sestra měla řešení: Port

(Obrázek není přesný, moje kanyla vede přes klíční kost ke krku)

Zjednodušeně řečeno, pod kůži vám zavedou plastovou kapsli, kterou hadičkou napojí na centrální žílu na krku. Kdykoliv vám tak budou chtít dát kapačku, stačí bodnout do kapsle a mají přístup přímo do velké žíly. Čisté, rychlé a šetrné k tělu.
Nedávají ho pacientům moc rádi, protože je drahý, ale u mě bylo uznáno, že takhle to dál prostě nepůjde.
Byla jsem tedy objednaná a několik týdnů na to se dostavila do Centra bolesti (což je fakt velice uklidňující název)
Operace probíhá při plném vědomí, jenom vám opíchají krk a hrudník injekcemi proti bolesti.
Fuj, radši být uspaná, než je poslouchat. Na výběr mi ale nikdo nedal.
Kromě sester tam byli dva doktoři. Jeden starší a druhý vypadal výrazně mladší. A starší zaučoval mladšího.

Starší doktor: "Vidíš tuhle žílu? Tak tady si musíš dávat pozor, aby nebyla nějaká zjizvená tkáň. A tady..."
Já na mladšího: "Vy jste student?" (nevadilo mi, že se dívá, jen jsem byla zvědavá)
Starší doktor: "On možná pan doktor vypadá mladě, ale je to můj kolega s 20-letou praxí!"
Já: "..."


To jim možná mohlo napovědět, že budu problémový pacient.
A to víte, že jsem byla.
Vadilo jim na mně snad všechno.

Třeba, že jsem podle nich moc hubená.
D: "Je super-hubená, takže si tady musíš dávat pozor, abys neprobodl plíci." (silně jsem znejistěla a zadržela dech)
D: "Musíme dát ten menší port, nemá tu skoro žádný podkožní tuk." (zněl, jako bych mu to udělala naschvál)
D: "Vidíš, jak je hubená? Tady si taky musíš dávat bacha." (ano, všichni víme, to už tu bylo)

Ale největší problém byl s bolestí. Varovala jsem je, že jsem známá bolístka a můj práh bolesti je hluboko pod normálem. Nevěřili mi. Hned na začátku mi vysvětlili, že během operace nesmím cítit žádnou bolest. Pokud ji ucítím, mám hlavně zůstat v klidu, neškubat sebou, ozvat se a oni mi připíchnou další oblbovák.
Pamativše si jejich příkazu jsem se opravdu ozývala hned, jak jsem bolest ucítila.

Já: "Au!"
- o pár minut později -
Já: "Au?"
- o cca 2 minuty později -
Já: "Au...?"

Začali na třech injekcích.
Skončili u osmi.
No, nikdo nemůže říct, že jsem je nevarovala.


Na závěr, když jsem znova cítila bolest, požádali mě, abych to zkusila vydržet, že už zašívají poslední dva stehy. Kromě super-hubené jsem byla označená i za super-senzitivní.

Sotva bylo hotovo, byl doktor zase miloučký a veselý. Protože už jsem nebyla jeho starost. Zatímco jsme tedy čekali, až se sestřičce povede zastavit krvácení (měla jsem po chemo nízké krevní destičky, a tak mi krev tekla víc než obvykle), začali jsme si povídat. Především proto, abych nemusela myslet na to, co se děje za plentou.

Já: "Je docela hezké slyšet, že jsem super-hubená. To mi moc lidí neříká."
D: "Jste nejenom super-hubená, ale i super-milá, super-hodná... prostě super-pacientka!"

Roztomilý doktor, zlepšil mi náladu. Moc dlouho to ale nevydrželo, protože když sestra konečně došla k závěru, že jim na stole nevykrvácím, přesunula se ke mně za plentu, aby si vyměnila rukavice. Měla je totiž úplně celé od krve. Mojí krve. A já to pochopitelně viděla.


Než mě pustili, musela jsem půl hodiny sedět s ledovým obkladem na chodbě, než mě poslali na rentgen. Aby zjistili, jestli mi tu plíci přece jenom omylem neprobodli (ne, nežertuji).


Od té doby mám pod kůží goa'ulda.
Kapsle je vidět i pouhým okem, jako bych měla pod kůží malý míček. A v místě, kde mi kanyla vede přes klíční kost, to vypadá, jako bych měla pořádně naběhlou nějakou žílu. Když chci, bez problémů si nahmatám klidně celou tu hadičku, od portu až k žíle. Je to divný pocit. Možná je to vidět i na některých fotkách, co tu mám. Jizvy po zavedení tu ale sem tam vidět jsou. Třeba TADY.

(Po zavedení portu. Páni, já ještě měla nějaké vlasy!)

Chemo teď dostávám výhradně přes port a díky bohu za to. Nic nebolí ani nenatéká, kapačka kape rychle jako blesk a já nemám nervy, jestli mi nepraskla žíla nebo se mi náhodou neposunula kanyla.


A žíla na ruce?
Umřela.
Doslova.
Asi tak týden po té kapačce jsem měla místo zápěstí báň. Když otok opadl, zůstala tmavá žíla, ucpaná tak, že je na pohmat jako provaz, který se mi táhne pod kůží. Doktor prohlásil, že s tím už nic nejde dělat. Maximálně se to může trochu vstřebat, ale žíle už nic nepomůže.

 


Komentáře

1 Berry Berry | Web | 11. října 2015 v 13:57 | Reagovat

K. také odcházely žíly, ale na port naštěstí nedošlo. Dědeček má už přes pět let na dialýzy - má tam báň nateklou až hrůza. Ale aspoň je jak napíchnout...
Je prostě úžasné, jak jsi pořád usměvavá. Jsi super pacientka a super odvážná a bojovná!

2 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. října 2015 v 18:13 | Reagovat

Propáníčka, to sis teda pořádně užila! V uvozovkách, myslím. No, doktoři už se s ničím nepárají, asi kapku zlhostejněli, což není divu, protože potýkat se denně s problémy a nemocemi, to by zdolalo leckoho. Ale naštěstí, přes to všechno, dobrý konec, aspoň relativně. Ale ta žíla, co je nepropustná - divné, to se může stát? Asi může, nejsem odborník.
Držíš se dobře. A já ti přeju, tfuj tfuj tfuj, aby už se to všechno zlepšilo.

3 Péťa Péťa | Web | 11. října 2015 v 19:08 | Reagovat

To zní opravdu děsivě, ale pokud ti to pomohlo, je to asi to nejlepší, co mohlo být. A kdo může říct, že má vlastního  goa'ulda (tím přirovnáním jsi mě hodně pobavila :D).

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. října 2015 v 14:17 | Reagovat

Panečku, ztrácíš někdy ten úsměv? :-)
A podle fotek soudím, že pan doktor jedno "super" vynechal :-)
Taky jsi super-hezká pacientka :-)
Hele, chloupek sem, chloupek tam, buď jsi nekutečně fotogenická a nebo prostě jen opravdu nádherná a nejspíš oboje :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama