Vzpomínky na operaci I.

8. listopadu 2015 v 13:13 | Yominis |  Střípky z mého života
V rámci mého léčení jsem ještě před začátkem chemoterapií musela na poměrně rozsáhlou operaci. Zatím největší v mém životě a upřímně doufám, že to tak i zůstane.
Nebudu tu popisovat celý průběh, ale spíš jenom několik vtipných okamžiků, které mě nebo moje okolí pobavily. Nikdo přece nechce poslouchat nějaké fňukání. Ó a věřte, že já umím být fňukna, když chci.

(Na JIP a hezky oblbnutá)

Epidural

Tak s ním jsem si zažila opravdu hodně "legrace". Operace sice probíhala pod plnou narkózou, ale protože mě otevírali celou, bylo rozhodnuto, že pro zmírnění pooperační bolesti dostanu i epidural do hrudní oblasti páteře (Pro ty, co to neznají: Jedná se o druh spinální anestezie, kdy vám podávají léky proti bolesti přímo do oblasti páteře, nejčastěji se používá při porodu. Podrobnosti třeba TADY)

Vtipné bylo už samotné zavedení na sále. Probíhá při plném vědomí, nejčastěji vsedě. Sanitář, který mě připravoval, byl sympatický vousatý týpek, který se mnou celou dobu vtipkoval a snažil se mě zabavit a uklidnit.
Po napíchnutí kapačky jsem byla posazená na operační stůl, přišel doktor a začal připravovat epidural. Všimla jsem si, že ten sanitář najednou znejistěl.

Sanitář: "Nešel by ten stůl dát trochu níž?"
Doktor: "Ne, mně vyhovuje přesně tahle výška."
Sanitář: "Ehm. Dobře. Můžu Vás tedy o něco požádat, slečno? ... Prosím, prosím, ať se děje cokoliv, hlavně nekopejte!"


Chvíli jsem na něj nechápavě koukala, než mi to došlo. Stál totiž rozkročený přede mnou a držel mě za ramena, abych sebou při vpichu do páteře necukala. A moje nohy byly přesně ve výšce jeho rozkroku.
Chudák, ani se mu nedivím, že byl tak nervózní. Špatné zkušenosti, hádám?


Nakonec mi ale epidural zůstal jenom jeden den. Byla jsem totiž jednou z těch nešťastnic, u kterých se projevily vedlejší účinky. Fungoval perfektně, od žeber dolů opravdu nic nebolelo. Bohužel jsem ale přestala cítit i věci, co měly být ok. Víte, jaké bylo moje zděšení, když jsem zjistila, že vůbec necítím horní část nohou? Jako vůbec. Dotek, bolest, nic. Jako by kus mého těla nebyl můj. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že jsem pořád byla schopná nohami hýbat a od kolen dolů bylo všechno zase v pořádku. Kdyby to totiž byly celé nohy, asi bych opravdu regulérně panikařila, že jsem ochrnula. Takhle jsem jenom lehce oblbnutá léky čekala na výrok doktorů.


Výsledek? Epidural mi poškodil nervy na nohách, přesněji na stehnech.
Vytáhli mi ho prakticky hned, jak na to přišli. Popravdě si ani nepamatuju proces. Ať žijí opiáty.
Škoda už ovšem byla napáchána. Když se mi cit pár dní nevracel, zeptala jsem se doktorů. Nervy jsou prý mrchy, uzdravení jim může trval celé měsíce, občas i roky.
Fíha, tak to teda díky moc.


Je to už půl roku a i když už se mi cit pro bolest vrátil (hip, hip, hurá!), pořád mám místa, která brní, jako bych si je nějak opravdu blbě přeležela. No, řekněme, že mravenci už nějakou dobu nejsou moje oblíbená zvířátka.


Ale faktem je, že netrvalo ani dva dny a už jsem si říkala, že bych ten epidural chtěla zpátky. Už se nedivím, že si ho tolik žen nechává dávat při porodu. Když ho totiž máte, tak bolest necítíte. Vůbec. Bez něj vám ji už jenom tlumí.
Navíc jeho rychlé vytažení (obvykle nějakou dobu před vyndáním snižují dávky anestetik, aby to pro tělo nebyl takový šok, luxus, který jsem já neměla) a moje následné odpojení od opiátů a přechod na normální léky proti bolesti mělo i jiné zajímavé vedlejší účinky.

Myšky a barvičky

Víte, jak mají někteří feťáci na odvykačce halucinace? Už vím, proč jsem nikdy nezačala s drogami. Poté, co mi vysadili všechny oblbováky a začali mi dávat jen klasické léky proti bolesti, zareagovalo moje tělo... no, zvláštně.
Tu první noc jsem téměř nespala. Ať jsem dělala, co jsem chtěla, nebyla jsem schopná usnout ani probrat se. Byla jsem v jakémsi podivném polospánku, kdy se mi před očima míhaly bizardní obrazy a míchala se mi realita s fantazií. Nevím, jestli to byly opravdové halucinace, ale rozhodně to k tomu mělo blízko. V jedné chvíli jsem třeba byla přesvědčená, že se mi pod postelí točí velké neonové kruhy a v nich běhají jako na kolotoči bílé myši...


Navíc mě všechno bolelo. A bylo mi pořád strašné horko.
Jenomže jsem nebyla schopná se sama zvednout. Co kdybych se uprostřed pokoje sesunula? To by mě našli až ráno... Ale zvonit na sestřičku uprostřed noci, jenom aby mi otevřela okno nebo vypnula topení, to mi přišlo blbé. Ve svém zmateném mozku jsem tedy viděla jenom jedno řešení. Maminku.
Mamka ovšem už dávno spala, zvedl mi to taťka.
Každý z nás si následující rozhovor pamatuje trošku jinak.

Moje verze:
Já: "Mami? ... Tati? Prosím tě, je mi hrozné horko, ale nevím, jestli není blbé kvůli tomu zvonit na sestru..."

Tatínkova verze:
Já: "MAmíÍÍÍ? TaTÍÍíí? Je mi HORKOooOOo...."


Jak říkám, zajímavá noc. Nakonec jsem na sestru opravdu zazvonila. Tvářila se sice trochu nechápavě, ale okno mi otevřela. Proti horku to pomohlo, proti představám moc ne.


Zajímalo by mě, jestli se vám někdy stalo něco podobného. Taky jste měli nějaké zajimavé reakce na léky? Jestli ano, jak to vypadalo?

 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 17:25 | Reagovat

Tak já mám za sebou jen tři porody a hezky nasurovo, bez epidurálu :-) Ale zato vzpomínám na holčiny pod narkózou, co je vozili okolo.
Většinou mluvily ze spaní :-)
A většina z té většiny mluvila opravdu barvitě :-) Panečku, tolik nadávek jsem slyšela vážně jen tam :-)
Jediná moje reakce je na obyčejnou injekci u zubařky :-) Po těch obvykle omdlévám :-)
Yomi, ale Ty mě pořád děsíš... Tohle všechno už máš dávno za sebou, že ano? A už Tě nic podobného nečeká, že ne?

2 Antea Antea | Web | 10. listopadu 2015 v 13:37 | Reagovat

Páni, já tě fakt obdivuju, za to, jak to dokážš brát v klidu a s humorem! Je to hrozně insprující (jo, vím, že tahle formulace zní blbě :-) )
Jinak, moje nejzajímavější reakce na lék, byla asi před pěti lety, když mi nebylo dobře a spolka jsem (poprvé v životě) tabletku aspirinu.
Tabletka se mi přilepila na žaludeční stěnu a já skončila s hroznými křečemi v nemocnici. Tam jsem se setkala s takovou hloupostí a neprofesionalitou, že já - věčný hypochondr a posera, jsem po cca 8 hodinách podala reverz. Vše dobře dopadlo a já upřímně doufám, že už se do nemocnice nikdy nepodívám...

3 Péťa Péťa | Web | 11. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Wow, zrovna jsem dočetla článek u Mers, kde psala ohledně epidurál při porodu a tady u tebe to mám hned z druhé ruky a z jiného úhlu pohledu.
Já jsem nikdy epidurál neměla, ale halucinace znám, měla jsem je z hladu. Jeden čas jsem prostě pořád neměla hlad, takže jsem prostě nejedla. Dnes si to spojuji s tím, že jsem byla ve stresu, protože máma byla v nemocnici. Když jsme ji byly navštívit, udělalo se mi zle, zatočila se mi hlava a švíkla jsem s sebou. Naštěstí to bylo na oddělení a hned u mě byly doktoři. A já viděla věci, páni :D docela se to podobalo tomu, co popisuješ ty. Spirály a kruhy, hvězdičky a různé barevné fleky. Jako na matějské. Docela hezké, ale tak děsivě hezké.

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 11:01 | Reagovat

Zkušenosti s nějakou podobnou reakcí na léky nemám, nebo si nevzpomínám. Ale halucinace nesnáším. Stačily mi ty z marihuanovýho mlíka a z nevyspání.

5 chuckyna chuckyna | Web | 25. listopadu 2015 v 8:52 | Reagovat

Já měla halucinace po Prothazinu, ale fakt brutální. Uprostřed noci jsem si sedla na posteli, zpod postele jsem vytáhla krabici s dětskou stavebnicí a začala stavět komín. Když už mě to nebavilo, začala jsem kostky zase házet zpátky, jenže ouha! Kostky se z krabice jako kouzlem vracely zpátky na komín. Byla jsem z toho vážně frustrovaná. Pak do pokoje přiběhla mamka a našla mě, jak s vytřeštěnýma očima řvu a mácham rukama ve vzduchu, kostky totiž byly u babičky doma a jenom se mi to zdálo :D
O haldách před operací se ani nebudu rozepisovat, protože to mam jako v mlze, ale zabavila jsem se celkem dost s hasícím přístrojem na stěně, který byl ode mě asi pět metrů daleko :D

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 18. prosince 2015 v 21:20 | Reagovat

Já takovou zkušenost nemám, ale kamarádka, když jí dali oblbováky před operací (měla akutku), tak říkala, že měla úplně fantastické vize, že kdyby věděla, co to obnáší, začala by normálně drogovat :-D .Děsně litovala, že neumí malovat, říkala, že Bosch by se mohl jít zahrabat :D i s Dalím :D  :D

7 Doma Doma | Web | 13. ledna 2016 v 11:30 | Reagovat

Člověk tady pár měsíců není a dozvídá se takové věci. Ale jsem ráda, že to bereš tak statečně a i když je to smutné, docela jsem se pobavila, hlavně nad tím telefonátem :-D

8 Van Vendy Van Vendy | Web | 6. února 2016 v 14:19 | Reagovat

Yominis, zlati, doufám, že se držíš a že léčba probíhá dobře. Už ses dlouho neozvala, tak doufám že jen proto, že se ti nechce psát. I když sem zabrousím jen občas, myslím na tebe a držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama