Vyléčená

10. března 2016 v 20:21 | Yominis |  Střípky z mého života
Omlouvám se všem, kteří si o mě dělali starosti. Vím, že jsem sem už dlouho nic nenapsala a v kombinaci s posledními články...
Jak říkám, omlouvám se.

Ale mám pro všechny dobrou zprávu.
Moje léčba je oficiálně ukončená!


Po 3 operacích (pokud počítám tu, kdy mi dali intravenózní port), 6 cyklech chemoterapií a množství vyšetření mi po finálním CT sdělili, že jsem konečně zdravá.

Popravdě jsem to chtěla napsat hned, jak jsem se to dozvěděla, ale pak jsem si řekla, že čistě jenom tak pro jistotu počkám, až mi vyjde dobře i první vyšetření po 3 měsících od ukončení léčby.
Můj oblíbený doktor totiž měl opět pravdu.

"Je mi jasné, že před každou další kontrolou budete zase vyděšená, že vám něco najdou. A před další znovu... Je to normální, má to tak každý. Ale věřte mi, postupně to bude lepší a lepší. Brzy už se nebudete bát skoro vůbec. Tak tomu dejte čas."

Myslím, že nemusím vysvětlovat, že jsem sestřičkám i všem doktorům děkovala horem dolem, když jsem se dozvěděla, že už jsem v pořádku. Byli totiž opravdu úžasní. Za celý ten 3/4 roční onkologický kolotoč jsem narazila jen na 2 protivné sestry. A to je co říct. Jinak byli všichni výborní a moc mi pomohli.

Moje tělo se teď postupně vzpamatovává z toho, čím si prošlo. Některé věci se srovnaly hned (vlasy mi začaly růst už měsíc po poslední chemo), u jiných je to běh na dlouho trať (poškozené nervy v nohách). Ale hlavní je, že to mám za sebou.
A zase jsem začala naplno žít.
Jup, "tu svini" jsem nakopala pořádně do zadku.
A věřím, že už se nevrátí.

Od té doby už se život vrátil do starých dobrých kolejí. Dokonce jsem byla i na téměř dva týdny za nee-chan ve Švédsku. A teď se učím jako blázen na poslední státnice, které jsem kvůli chemo odložila.
Kdo ví, možná, že tentokrát mě už zastihne léto jako magistra?




PS: Pamatujete, jak jsem si psala seznam jídel, co během chemo nesmím, ale které si pak na oslavu dám? Začala jsem hned měsíc po poslední dávce. Tím nejlepším. Kuřecí po myslivecku s americkými bramborami a tatarkou. Byla jsem v nebi. Částečně i proto, že jsem to brala jako jakýsi neoficiální symbol konce léčení.

 


Komentáře

1 Péťa Péťa | E-mail | Web | 10. března 2016 v 21:31 | Reagovat

Páni, velká gratulace. Hodně jsem na tebe myslela a měla jsem i trochu strach, jestli se něco nezvrtlo a jestli jsi v pořádku. Ulevilo se mi, že to tak je. Sice se vlastně neznáme, ale tak nějak už patří do mojí bližší blogové rodiny.
A jak bylo ve Švédsku? Nebudeš přidávat nějaké fotky? Jsem moc zvědavá :)

2 Yominis Yominis | E-mail | Web | 10. března 2016 v 22:14 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. A promiň, že jsem tě vyděsila :-(  
Jinak o Švédsku určitě napíšu! ;-)

3 Leník Leník | Web | 11. března 2016 v 19:43 | Reagovat

To je skvele!!! Jsem moc ráda :).

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. března 2016 v 19:54 | Reagovat

Jupíííí, vítej zpět na blogu, už jsi mi chyběla :-)
A ano, dělala jsem si trošku starosti, ale vždycky mi rychle došlo, že bojovnice jako Ty si prostě jen dává pauzu, aby pak všem mohla říct, že je ZDRAVÁ :-)
Gratuluji, Yomi :-)

5 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 11. března 2016 v 20:06 | Reagovat

Tfuj tfuj tfuj (to je samozřejmě pro štěstí), jsem fakt ohromně ráda, žes jí nakopala zadek a ještě takhle s grácií. :-)

6 Berry Berry | Web | 29. března 2016 v 11:41 | Reagovat

Pořádná oslavička :) Držím pěsti se státnicemi!

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. června 2016 v 8:38 | Reagovat

Gratuluju! :-)

8 Eduard Nud Eduard Nud | 16. listopadu 2016 v 13:04 | Reagovat

Tak to ti gratuluji. K těm sestrám. Některé sestry bych tady nechtěl, i kdyby mě nutily. Umí jenom buzerovat. Ale to zas pr. Nejsem teplý. Však ony taky ne. Jsou chladné jak noc. Ale víte co? Já sem večer přijdu zas a napíši něco hezčího, ano? Teď jsem tak nasraný, že se ani nevyseru, i když musím. Už jednou jsem ale byl.

9 Eduard Nud Eduard Nud | 16. listopadu 2016 v 14:27 | Reagovat

Omlouvám se, že tak brzo. Já to do večera prostě nevydržím. Ale vzhledem k tomu, že máme v osm půlnoc, je pro mne teď večer. Omlouvám se, že nenapíši nic pěkného. Ale tady v domově pro seniory ani mladý člověk nemůže žít, jen umírat. A vidíte. Ten, kterému se snažím pomoci, mi ještě nadává, směje se mi a pomlouvá mě. Inu, dědek a cigoš.

10 eva eva | E-mail | 23. února 2017 v 15:47 | Reagovat

Ahojte neznám vás náhodou jsem narazila na váš příběh a s dojetím přečetla a vrátila se v myšlenkách do roku 2009 kde i já bojovala naštěstí to taky dobře dopadlo no teprve teď se mi trochu vrací strach asi to k tomu patří.eva

11 game for girls kids game for girls kids | E-mail | Web | 9. srpna 2018 v 6:09 | Reagovat

Thanks for the insightful and informative post

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama